Wikipedie

Cikáni (Holý)

opera (hra se zpěvy) Františka Ondřeje Holého

Cikáni (v německém originále Die Zigeuner) je zpěvohra (singspiel, „veselohra se zpěvy“) o pěti dějstvích českého skladatele Františka Ondřeje Holého na text dramatika Heinricha Ferdinanda Möllera. Její premiéru uvedla roku 1777 Wäserova divadelní společnost ve Vratislavi.

Cikáni
Die Zigeuner
Žánrsingspiel („veselohra se zpěvy“)
SkladatelFrantišek Ondřej Holý
LibretistaHeinrich Ferdinand Möller
Počet dějství5
Originální jazykněmčina
Literární předlohaMiguel de Cervantes y Saavedra: La Gitanilla
Premiéra(7. ledna 1776, Praha, Divadlo v Kotcích?) 1777 Vratislav, Městské divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik, charakteristika a historie

editovat

Skladatel František Ondřej Holý působil na přelomu 60. a 70. let 18. století v Praze jako kapelník u divadelní společnosti Johanna Josepha Bruniana. Roku 1773 odešel do Berlína ke společnosti Gottfrieda Heinricha Kocha (1703–1775) a po jeho smrti působil u Wäserovy společnosti. Johann Christian Wäser (1743–1781) měl od roku 1772 výlučné divadelní privilegium pro slezskou metropoli Vratislav, avšak od roku 1777 s částí společnosti provozoval zájezdy po Slezsku i mimo ně a vedení souboru usídleného ve Vratislavi – u kterého byl zaměstnán i Holý – přenechal své manželce Marii Barbaře Wäserové (1749–1797).[1][2]

Pro všechny tyto společnosti psal Holý hudbu pro divadelní potřeby – především zpěvohry (singspiely), avšak také hudbu k činohrám nebo příležitostným scénám, jakož i úpravy či instrumentaci děl jiných skladatelů. Mezi ně patří hudba k veselohře se zpěvy Cikáni Heinricha Ferdinanda Möllera (1745–1798), rodáka z Města Albrechtic a rovněž bývalého člena pražské Brunianovy společnosti.[3] Jeho veselohra Cikáni, jež vznikla na námět povídky Cikánečka, jedné z Cervantesových Příkladných novel z roku 1613, byla poprvé hrána 7. ledna 1776 v pražském Divadle v Kotcích[3] – autor hudby k této verzi není znám, i když to mohl být F. O. Holý, který s pražským prostředím udržoval styky. Tiskem byla vydána roku 1777[4] a ukázala se velmi populární. I když bývá někdy označována za singspiel (s poznámkou, že byly oproti původní předloze přidány další zpěvy)[5], jedná se spíše o činohru, kde hudba nastupuje především v podobě pitoreskních průvodů, zpěvů a tanců eponymních hrdinů.[4] Cikány v rychlém sledu zhudebnilo několik skladatelů: Christian Gottlob Neefe (Frankufurt nad Mohanem 1777)[5][6], František Ondřej Holý, Johann Christoph Kaffka (Mnichov 1778)[7][8], Anton Eberl (jako Les Bohémiens, Vídeň 1781, 1793)[8][9], Friedrich Adolf Pitterlin (Drážďany 1789)[10] a Wenzel Müller (1800)[11].

O Holého verzi časopis Litteratur und Theater-Zeitung zpravuje, že 12. ledna 1778 se hráli Cikáni ve Vratislavi již pošesté, premiéra se tedy konala zřejmě již v předchozím roce.[12] Jako na jiných místech byla i zde tato veselohra pro pitoreskní scény u diváků úspěšná, i když literární kritika na ni značně žehrala („Jeden z kusů, o kterých kritika nemůže nic říci, protože plní řediteli kasu.“).[13][5] Recenzent zmíněného časopisu poukazoval na zdrcující recenzi této hry v týdeníku Litterarischer Wochenblatt roku 1777 a domníval se, že byla ještě příliš mírná; jediným Möllerovým záměrem prý „bylo zalíbit se galerii; a lze muže, který v tom spatřuje svou největší zásluhu, soudit dostatečně tvrdě?“ Recenzent kritizoval „pokleslé, nevkusné, lúzovské výrazy“ a „neohrabanou, nestydatou, falešnou satiru“, nenacházel ve hře „ani jedinou zajímavou situaci, ani jedinou propracovanou postavu“. „Pokud se zde tento kus líbí a pokladně neškodí, lze to celkově připsat jen a pouze hercům a panu Holému, který k němu vyhotovil hudbu; byl proveden se všemi potřebnými ceremoniemi a pompou.“[14]

Nejsou však zprávy o tom, že by tuto veselohru hrála s Holého hudbou i některá jiná divadelní společnost (i když například u inscenací v Berlíně[13] a ve vídeňském Theater in der Josefstadt roku 1779[15] není známo, čí hudba byla použita, a Holého verze není vyloučena). Holého hudba k Cikánům se nedochovala.[1]

Postavy (a obsazení při premiéře)

editovat
 
Maria Barbara Wäserová, první představitelka Wallburgy v Cikánech F. O. Holého, rytina Daniela Bergera z roku 1784
  • Vrchní soudce, Cikán (pan Schmelz)
  • Prabába (paní Pippo)
  • Andreas (pan Böheim)
  • Wallburga (paní Wäser / paní Schmidt)
  • Christinchen a Nanchen, mladé Cikánky
  • Martin, Christoph a Stephan, tři mladí Cikáni
  • Zemský komisař
  • Zemský fojt
  • Vojenský důstojník
  • Policejní důstojník
  • Advokát
  • Pan von Gandersdorf, mladý učenec
  • Slečna
  • Slečna Gertruda, pámbíčkářka
  • Paní Güntherová, hostinská (paní Böheim)
  • Číšník
  • Podomek
  • Krejčovský tovaryš (pan Wonne)
  • Sluha zemského fojta
  • Kaprál a šest vojáků
  • Cikáni a Cikánky[4][12][14]

Děj hry

editovat

1. dějství

editovat

(Cikánský tábor) Připravuje se svatba Cikánky Nannchen s jejím milým. Stará Cikánka zvaná „Prabába“ posílá děti sbírat byliny a pak mluví s nevěstou i se svou dcerou Wallburgou. ta miluje Andrease, ale teprve na prabábino naléhání a dojata atmosférou konečně vyslyší jeho žádost o ruku. Cikáni jim blahopřejí a jejich rychtář stanoví datum sňatku na příštího svatého Kryštofa.

Tři Cikáni přivádějí vystrašeného potulného krejčovského tovaryše. Ten byl okraden o svých pár krejcarů a krejčovské nářadí. Rychtář mezi svými lidmi nalezne viníky a přikazuje jim vše vrátit. Pak se slaví cikánská svatba a po obřadu se všichni vydávají do města, kde mají na příkaz vrchnosti, totiž zemského fojta, dnes povoleno přenocovat, pokud pobaví jeho hosty. Cikáni zvedají tábor a v původu odcházejí.

2. dějství

editovat

(Hostinec) Hostinská Güntherová – mladá, zámožná vdova – se zahleděla do pohledného Andrease. Nelibě nese narážky svých hostů (advokáta a důstojníka), kteří ji popichují, dokud se nedostaví vhodnější terč jejich posměchu: samozvaný básník pan z Gandersdorfu, z jehož básní i obdivu ke kočovné herečce si tropí šprýmy. Andreas přichází jménem Cikánů prosit o pohostinství a hostinská mu vyhoví.

(Proměna – Ulice před hostincem) Průvod Cikánů dorazil k hostinci. Hostinská je vítá a dojednává s rychtářem podmínky jejich přenocování na svém dvoře. Pak je hostí vínem a Cikáni si k tomu zpívají. Šenkýřka přemítá nad společenskými důsledky toho, kdyby se jejím milencem nebo i manželem stal Cikán, ale odhodlává se toto nebezpečí podstoupit.

3. dějství

editovat

(Hostinec) Sluha zemského fojta přichází pro Cikány, aby je odvedl ke svému pánovi, jehož hosty mají zabavit zpěvem, tancem a hádáním z ruky. Všichni odcházejí a zanechávají jen Andrease, který se nechce ukazovat, aby hlídal jejich věci – i když ho Wallburga nerada nechává samotného s fešnou hostinskou. Ta Andresovi ostatně jasně naznačuje svůj zájem, sotva jeho druhové odejdou.

(Proměna – Zahrada u domu zemského fojta) Zemský fojt častuje své hosty – advokáta, důstojníka, policistu, slečinku a zbožnou sestru. Jsou předvedeni Cikáni, ukazují své kousky a Wallburga všem hostům věští z ruky – pro každého něco, co by si nedal za rámeček, ale ostatní hosté se tím vždy dobře baví. Pak následuje veselý zpěv a tanec. Jen zemský fojt se věštění vyhnul; zato mu při pohledu na Wallburgu tane na mysli vzpomínka na jeho dceru Friederiku, která zmizela jako malé děvčátko.

4. dějství

editovat

(Hostinec) Hostinská na Andrease čím dál výslovněji naléhá+ nakonec mi přímo nabídne svou ruku a celé své jmění. Andreas ji však zdvořile odmítne s tím, že miluje Wallburgu. Zhrzená hostinská nemůže uvěřit, že jí dává košem pro obyčejnou Cikánku, a přísahá pomstu. Když se Andreasovi druhové vrátí od zemského fojta, přesvědčí je, aby co nejdříve hostinec opustili a přenocovali jinde. Všichni se tedy sbalí, odcházejí a dávají hostinské sbohem.

(Proměna – Ulice před hostincem) Sotva však odejdou, volá hostinská stráže na pomoc proti zlodějům. Stráž nalezne u Andrease několik cenností a kaprál ho chce dát odvést do šatlavy. To si rozzlobený Andreas nenechá líbit, vytáhne dýku a kaprála zabije. Stráž šokovanou tlupu přemůže a odvádí do vězení.

5. dějství

editovat

Zemský fojt je rozmrzelý, že musí vykonávat spravedlnost kvůli vraždě. Nechává si nejprve předvést cikánského rychtáře, který nemá v panskou spravedlnost důvěru, přesto však oroduje za Andrease s tím, že se nejedná o vraždu, nýbrž zabití. S prosbou za Andrease se vřítí i Wallburga a prabába, které stráže ze soucitu propustily. Obviňují hostinskou, že Andrease ze žárlivosti křivě obvinila – což vzápětí dosvědčí i písemné přiznání hostinské. Dále obě ženy prozrazují, že Andreas je ve skutečnosti mladík z vysokého stavu, který se k nim před několika lety přidal z lásky k Wallburze. Prabába poté používá svůj největší trumf: za slib, že Andreas nebude potrestán, prozrazuje zemskému fojtovi, že to ona ze zištných důvodů před mnoha lety unesla jeho dcerku – je to kdo jiný než Wallburga.

Zemský fojt si dává předvolat Andrease a přesvědčí se o jeho lásce k Wallburze. Nato dorazí k účasti na soudu pan zemský komisař, který ke svému překvapení poznává v obžalovaném svého syna, o němž měl za to, že byl celou dobu na vysoké škole ve Vídni. Synovi zemského komisaře přirozeně nehrozí za zabití kaprála nic víc než mírné pokárání a oba otcové se těší na sňatek svých dětí. Andreas a Wallburga (totiž Friederika) již tedy nebudou vést potulný život – a celá cikánská tlupa se rozhoduje zůstat na místě s nimi.[4]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b JAKUBCOVÁ, Alena. František Ondřej Holý. In: JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha: Divadelní ústav – Academia, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1486-3, ISBN 978-80-7008-201-0. S. 249–251.
  2. ↑ POŠTOLKA, Milan. Holý, Ondřej František [Holly; Holli, Andreas Franz]. In: The New Grove Dictionary of Opera. London: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. (anglicky) (omezený přístup)
  3. ↑ a b JAKUBCOVÁ, Alena. Heinrich Ferdinand Möller. In: JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha: Divadelní ústav – Academia, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1486-3, ISBN 978-80-7008-201-0. S. 401–404.
  4. ↑ a b c d Podle libreta, viz Externí odkazy.
  5. ↑ a b c Kurze Theaternachrichten. Litteratur- und Theater-Zeitung. 1778-01-17, roč. 1, čís. 3, s. 47. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. (německy) 
  6. ↑ KRÄMER, Jörg. Deutschsprachiges Musiktheater im späten 18. Jahrhundert. Svazek 1. Tübingen: Max Niemeyer Verlag, 1998. 935 s. ISBN 3-484-18149-4. S. 796. (německy) 
  7. ↑ GLATTHORN, Austin. Music Theatre and the Holy Roman Empire The German Musical Stage at the Turn of the Nineteenth Century. Cambridge: Cambridge University Press, 2022. 370 s. Dostupné online. ISBN 9781009067485. Kapitola 1 – An Empire of Theatres, s. 42–80. (anglicky) 
  8. ↑ a b Die Oper in Italien und Deutschland zwischen 1770 und 1830 – Die Zigeuner [online]. Mainz: Johannes Gutenberg-Universität [cit. 2023-12-15]. Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ Krämer, c. d., s. 829.
  10. ↑ Krämer, c. d., s. 820.
  11. ↑ Krämer, c. d., s. 846.
  12. ↑ a b Von Wäserschen Theater zu Breslau. Litteratur- und Theater-Zeitung. 1778-03-14, roč. 1, čís. 11, s. 173–174. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. (německy) 
  13. ↑ a b Chronik des hiesigen deutschen Theaters. Litteratur- und Theater-Zeitung. 1779-07-17, roč. 3, čís. 29, s. 458. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. (německy) 
  14. ↑ a b Auszug eines Schreibens an den Herausgeber. Litteratur- und Theater-Zeitung. 1778-12-12, roč. 2, čís. 1, s. 802–803. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. (německy) 
  15. ↑ Krämer, c. d., s. 802.

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Cikáni_(Holý)&oldid=23469811“