Město Albrechtice

město v okrese Bruntál v Moravskoslezském kraji

Město Albrechtice (německy Olbersdorf[2]) je město v okrese Bruntál, ležící asi 13 km severozápadně od Krnova. Katastrální výměra města je 6 527 ha a žije zde přibližně 3 500[1] obyvatel.

Město Albrechtice
náměstí ČSA
náměstí ČSA
Znak města Město AlbrechticeVlajka města Město Albrechtice
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0801 597635
Pověřená obec Město Albrechtice
Obec s rozšířenou působností Krnov
Okres (LAU 1) Bruntál (CZ0801)
Kraj (NUTS 3) Moravskoslezský (CZ080)
Historická země Slezsko, ale část Piskořov náležela k tzv. moravským enklávám
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 3 499 (2020)[1]
Rozloha 65,27 km²
Nadmořská výška 350 m n. m.
PSČ 793 95
Počet částí obce 10
Počet k. ú. 10
Počet ZSJ 11
Kontakt
Adresa městského úřadu nám. ČSA 27/10
79395 Město Albrechtice
podatelna@mesto-albrechtice.cz
Starostka Ing. Jana Murová
Oficiální web: www.mesto-albrechtice.cz
Město Albrechtice
Město Albrechtice
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PolohaEditovat

Město sousedí na severu s Petrovicemi, Janovem, Jindřichovem, Třemešnou a Slezskými Rudolticemi, na východě s Polskem (gmina Głubczyce), na jihu s Krnovem a Hošťálkovy a na západě s Holčovicemi a Heřmanovicemi. Od okresního města Bruntálu je vzdáleno 21 km a od krajského města Ostravy 63 km.

Geomorfologicky patří Město Albrechtice k provincii Česká vysočina, subprovincii Krkonošsko-jesenické (Sudetské), oblasti Jesenické (Východosudetské). Severně od Opavice se jedná o geomorfologický celek Zlatohorská vrchovina, podcelky Hynčická hornatina na západě a Jindřichovská pahorkatina na východě, jižně od Opavice se jedná o geomorfologický celek Nízký Jeseník, podcelek Brantická vrchovina. Nejvyšších poloh dosahuje území města na severozápadní hranici (Kutný vrch 869/866 m n. m., Solná hora 868/867 m n. m.), na katastru Dlouhé Vody. Z dalších vrcholů lze jmenovat Kotel (777 m n. m.), Jindřichovu vyhlídku (794 m n. m.), Milíře (755 m n. m.), Na Valštejně (751 m n. m.), Měsíční horu (631/630 m n. m.), Obecní horu (673/672 m n. m.), Karlovu horu (717 m n. m.), Poutní horu (709 m n. m.).

Území Města Albrechtic patří z největší části do povodí Odry, resp. Opavy. Hlavním tokem města je ve velkém záhybech ze západu na jihovýchod směřující řeka Opavice. Do ní se vlévá několik menších toků, např. zleva Komorský potok (odvodňující nejzápadnější část katastru), Solný potok, Valštejnský potok a bezejmenný potok, který na východ od města napájí Celní rybník (Celňák) a do Opavice se vlévá už na polském území. Zprava přijímá Opavice Burkvízský potok. Malá plocha na severu území Města Albrechtic spadá do povodí Osoblahy (rovněž přítoku Odry), zejména části Biskupice a Piskořov, které odvodňuje potok Trója (levý přítok Hrozové).

Území města pokrývá z 44,5 % zemědělská půda (17 % orná půda, 26 % louky a pastviny), z 49,5 % les a ze 7 % zastavěné a ostatní (např. průmyslové) plochy.

 
Městský úřad na náměstí ČSA

Části městaEditovat

Názvy existujících a zaniklých částíEditovat

  • Česky Město Albrechtice (1869 Albrechtice), německy Stadt Olbersdorf (1890 Olbersdorf Stadt), polsky Miasto Albrechcice, Miasto Olbrachcice. Název Město Albrechtice (Olbersdorf Stadt) vznikl v roce 1854, kdy došlo k rozdělení na Město a Ves Albrechtice. Toto dělení se udrželo až do r. 1955, kdy Ves Albrechtice zanikla sloučením s Městem Albrechtice.[3]
    • Ves Albrechtice, německy Olbersdorf Dorf.
    • Česky Biskupice, německy Bischofswalde, polsky Biskupice.
  • Česky Burkvíz (1869 Burgviz, 1880 Burgvíz), německy Burgwiese, polsky Burkwiz.
  • Česky Česká Ves (1869-1970 Nová Ves), německy Neudörfel, polsky Czeska Wieś (Nowa Wieś).
  • Česky Dlouhá Voda, německy Langwasser, polsky Długa Woda.
    • Česky Nová Dlouhá Voda, německy Neulangwasser (1890 Neu-Langwasser), polsky Nowa Długa Woda.
    • Česky Stará Dlouhá Voda, německy Altlangwasser (1890 ALt-Langwasser), polsky Stara Długa Woda.
  • Česky Hynčice, německy Heinzendorf, polsky Hynczyce.
    • Česky Láč, německy Latsch, polsky Lacz.
  • Česky Linhartovy (1869-1880 Lénhartovy, 1890 Lenhartovy), německy Geppersdorf, polsky Lenarcice (Lenartowice, 1945 Linhartowice , Linhartowy).
  • Česky Opavice, německy Tropplowitz, polsky Opawica (1945 Opawice), slezsky Troplowice.
    • Česky Město Opavice (1869-1880 Opavice Město), německy Tropplowitz Stadt, polsky Miasto Opawica.
    • Česky Ves Opavice (1869-1880 Opavice Ves), německy Tropplowitz Dorf, polsky Opawica Wieś.
  • Česky Piskořov, německy Peischdorf, polsky Piskorzów.
  • Česky Valštejn (1869 Waldstein, 1880 Walštein), německy Wallstein (1869 Waldstein), polsky Walsztejn.
    • Česky Malý Valštejn (1869 Malý Waldstein, 1880 Malý Walštein), německy Kleinwallstein, Klein Wallstein (1890 Klein-Wallstein), polsky Mały Walsztejn.
    • Česky Velký Valštejn (1869 Velký Waldstein), německy Grosswallstein, Groß Wallstein, Groß-Wallstein (1890 Gross-Waldstein), polsky Wielki Walsztejn.
  • Česky Ztracená Voda, německy Verlorenwasser, polsky Stracona Woda.
  • Česky Žáry (1869 Obršár), německy Oberschaar, polsky Żary.

HistorieEditovat

První písemná zmínka o existenci Albrechtic (Albirchtisdorf) pochází z roku 1377 o dělení opavského knížectví mezi syny významného Přemyslovce Mikuláše II. Opavského[4][3]. Do roku 1390 tvrz Albrechtice vlastnil Linhart z Rovna.[3] Od roku 1390 do roku 1420 je ve vlastnictví markrabě Jošta. Následně se majitelem panství stal slezský rytířský rod Stošové z Kounic[5]. Od roku 1450 jej vlastnil Jiří Stoš z Kounic, který byl přívržencem Jiřího z Poděbrad. Roku 1474 obléhala Albrechtice vojska Matyáše Korvína, která tvrz následně pobořila jako trest za podporu Jiřího z Poděbrad. V roce 1492 jej vlastnili rod Mrakotů ze Studnic.[3] Adolf Mrakota ze Studnice požádal o povýšení na městečko, král Vladislav Jagellonský vyhověl žádosti a udělil městečku privilegia. Roku 1503 koupil Albrechtice Jan Jiří Sup z Fulštejna. 4. srpna 1563 udělil městu Ferdinand I. Habsburský znak. V roce 1623 byly císařem Ferdinandem II. předány jezuitům. Roku 1716 byly Albrechtice povýšeny na svobodné město. a v roce 1773 došlo povýšení na municipální město.[3] Následně byly vlastněny do zrušení rádu v 18. století Studijního fondem nadačním. V roce 1824 panství odkoupil Karel Traugott Skrbenský z Hříště. V následujícím roce koupili panství opavští podnikatelé Vincent Tlach a Vincent Keil.[6] V roce 1837 byla na okraji města byla postavena válcovna plechu, která o 60 let později byla přesunuta do Bohumína. V roce 1945 došlo k odsunu původního německého obyvatelstva.

V roce 2002 byl obci navrácen status města.[7] Město Albrechtice je spolu s Městem Touškov a Městem Libavá jednou ze tří obcí v Česku, které svůj status uvádějí v názvu jako první slovo.

Vývoj počtu obyvatelEditovat

Počet obyvatel celého Města Albrechtic podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[8]

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 6335 6371 6230 5404 5219 5125 5268[p 1] 3344 3497 3237 3407 3580 3626[p 2]
  1. z toho: 231 Čechoslováků, 4808 Němců; 4660 řím. kat., 554 evang., 14 čsl., 12 izrael, 25 bez vyzn.
  2. z toho: 3 277 Čechů, 67 Moravanů, 27 Slezanů, 157 Slováků, 12 Němců, 9 Poláků; 917 řím. kat., 13 čsl. hus., 14 evang., 24 pravosl., 2 380 bez vyzn.

V celém Městě Albrechticích je evidováno 1 263 adres: 1 124 čísel popisných (trvalé objekty) a 139 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[9] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 976 domů, z toho 750 trvale obydlených.

Počet obyvatel samotného Města Albrechtic (včetně Vsi Albrechtic a Biskupic) podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[8]

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 2361 2512 2723 2344 2415 2324 2409[p 1][p 2] 1836 1996 2030 2449 2717 2700
  1. z toho: Město Albrechtice 1239, Ves Albrechtice 1119, Biskupice 51
  2. z toho: 146 Čechoslováků (96 Město a 50 Ves), 2141 Němců (1068 Město, 1023 Ves, 50 Biskupice); 2175 řím. kat. (1129 Město, 1000 Ves, 46 Biskupice), 208 evang. (92 Město, 111 Ves, 5 Biskupice), 4 čsl. (Ves), 12 izrael. (Město), 9 bez vyzn. (5 Město, 4 Ves)

V samotném Městě Albrechticích je evidováno 697 adres: 661 čísel popisných a 36 čísel evidenčních.[10] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 566 domů, z toho 505 trvale obydlených.

DopravaEditovat

PamětihodnostiEditovat

 
Kostel Navštívení Panny Marie
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Městě Albrechtice.

OsobnostiEditovat

 
Rodný dům Františka Gela na náměstí ČSA

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 852. 
  3. a b c d e Památky Města Albrechtice, politický okres Krnov (Slezsko).. www.soupispamatek.com [online]. [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 
  4. Stezky | doháje.cz. www.dohaje.cz [online]. [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 
  5. Zámek Město Albrechtice (starý zámek) - Castles.cz. www.castles.cz [online]. [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 
  6. BERAN, Ing Pavel. Zaniklé obce po roce 1945. www.zanikleobce.cz [online]. 2006-27-02 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 
  7. USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 9. ledna 2002 č. 34
  8. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 708-709.  Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 57, 58, 60.  Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16 [cit. 2010-03-16]. Dostupné online.  Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Příprava vydání Růžková, Jiřina; Morávková, Štěpánka; Škrabal, Josef; Jungová, Galina; Pavlíková, Marie. Svazek 1. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 1360 s. ISBN 80-7360-287-3. S. 1078-1079. 
  9. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19 [cit. 2010-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-25. 
  10. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19 [cit. 2010-03-19]. Dostupné online. 
  11. KUBA, František. Osud hrobky není lidem z Albrechtic lhostejný. bruntalsky.denik.cz. 2014-07-20. Dostupné online [cit. 2019-08-08]. (česky) 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat