Wikipedie

Chu Čchi-li

čínský komunistický politik

Chu Čchi-li (čínsky pchin-jinem Hú Qǐlì, znaky tradiční 胡啟立; * 6. října 1929) byl čínský komunistický politik, v 50. a 60. letech pracoval v mládežnickém hnutí, do vysoké politiky se dostal začátkem 80. let, jako starosta Tchien-ťinu (1980–1982), tajemník sekretariátu ústředního výboru (1982–1989) a člen politbyra (1985–1989). Od roku 1987 patřil mezi nejvlivnější čínské politiky, jako člen stálého výboru politbyra a výkonný tajemník sekretariátu. Roku 1989 zaujal, společně s generálním tajemníkem Čao C’-jangem smířlivý postoj k demonstracím na náměstí Nebeského klidu, nesouhlasil s tvrdým zásahem armády a byl následně odvolán z politbyra i sekretariátu. Nadále působil už jen v méně významných funkcích, náměstka ministra (1991–1993) a ministra (1993–1998) strojírenství a elektronického průmyslu a místopředsedy celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1998–2003). Poté se angažoval v charitativní činnosti.

Chu Čchi-li
Narozeníříjen 1929 (94 let)
Jü-lin
Alma materPekingská univerzita
Povolánípolitik a inženýr
Oceněnívelkokříž Řádu za občanské zásluhy (2007)
Politická stranaKomunistická strana Číny
Funkcestarosta Tchien-ťinu (1980–1982)
člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1987–1989)
člen stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
člen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chu Čchi-li je čínské jméno, v němž Chu je příjmení.

Život editovat

Mládí a činnost v mládežnickém hnutí editovat

Chu Čchi-li se narodil 6. října 1929 v Jü-linu na severu provincie Šen-si. V roce 1946 byl přijat na Pekingskou univerzitu ke studiu fyziky. V roce 1948, ve svých 19 letech, vstoupil do Komunistické strany Číny. Když byla v roce 1949 založena Čínská lidová republika, změnil směr studia a zaměřil se na politiku, přičemž v 50. a 60. letech působil v mládežnických organizacích.[1] V letech 1951 až 1956 byl tajemníkem výboru Komunistického svazu mládeže Pekingské univerzity. V letech 1956 až 1966 vykonával funkci předsedy Všečínské federace studentů.

Během kulturní revoluce pracoval v nižších stupních škol kádrů sedmého května. V letech 1972–1977 působil jako zástupce tajemníka okresních výborů v oblasti Ning-sia a vedoucí oddělení nigsiaského provinčního výboru KS Číny.

Vzestup do vedení komunistické strany editovat

Po kulturní revoluci působil jako zástupce rektora univerzity Čching-chua. V letech 1978–1980 byl členem sekretariátu ústředního výboru Komunistického svazu mládeže, předsedal také Všečínské federaci mládeže (1979–1983). V letech 1980–1982 byl jedním ze stranických tajemníků a starostou města Tchien-ťin. Od dubna 1982[1] do června 1983 vedl Hlavní kancelář ÚV KS Číny. Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 byl zvolen členem ústředního výboru a tajemníkem sekretariátu ÚV. V sekretariátu odpovídal za řízení stranického aparátu.[2] V září 1985 byl při reorganizaci vedení strany zvolen členem politbyra. V 80. letech s ním generální tajemník ÚV KS Číny Chu Jao-pang (se kterým se ze společné práce v mládežnickém hnutí znal dlouhá léta)[3] a vůdce strany a země Teng Siao-pching počítali jako s možným budoucím generálním tajemníkem.[1] Zabýval se propagandou, přitom, v zájmu vyvážení liberálních a konzervativních pohledů, vedl ideologické kampaně střídavě s konzervativním Teng Li-čchünem, pod vrchním dohledem Chu Čchiao-mua.[4]

Na XIII. sjezdu KS Číny v listopadu 1987 postoupil mezi nejvýše postavené politiky Číny, když byl potvrzen v ÚV, sekretariátu a politbyru, navíc se stal jedním z pěti členů stálého výboru politbyra[1] a zaujal vedoucí pozici v sekretariátu jako výkonný tajemník. Současně s vedením sekretariátu převzal od Chu Čchiao-mua obecný dohled na ideologickou a propagandistickou prací strany, z titulu předsedy ústřední vedoucí skupiny pro propagandu a ideologii. Úzce spolupracoval s generálním tajemníkem Čao C’-jangem a sdílel jeho liberální postoje, ve stálém výboru tak proti těmto dvěma liberálnějším členům stáli dva konzervativci (předseda vlády Li Pcheng a první místopředseda vlády Jao I-lin) při centristické a rozhodující pozici Čchiao Š’a.[5]

Odvolání z vedení strany a následný život editovat

Při demonstracích na náměstí Nebeského klidu od dubna 1989 podporoval smířlivou linii Čao Č’-janga, umožnil médiím volné informování o událostech[1] a nesouhlasil se zásahem armády začátkem června.[1] Poté, co ve vedení strany získali převahu podporovatelé zásahu v čele s Teng Siao-pchingem, byl v červnu 1989 reorganizován stálý výbor politbyra a sekretariát. Čao C’-jang byl se svými stoupenci odvolán z vedení strany; odvolán byl i Chu Čchi-li, který odešel z politbyra i sekretariátu, podržel si pouze členství v ústředním výboru.[1][6]

Dva roky zůstal mimo politiku, až roku 1991 byl jmenován náměstkem ministra strojírenství a elektronického průmyslu,[1][pozn. 1] v letech 1993–1998 zmíněné ministerstvo vedl jako ministr. Současně byl na XIV. sjezdu KS Číny v říjnu 1992 znovuzvolen členem ústředního výboru (do následujícího sjezdu roku 1997), pokus o návrat do politbyra ale zablokoval Čchen Jün.[8] V březnu 1998 odešel z vlády, místo vládní funkce byl zvolen místopředsedou celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění. Místopředsedou zůstal jedno volební období, do března 2003.

Roku 2003 ukončil svou politickou kariéru, nadále působil v charitativní a dobročinné oblasti, byl předsedou Nadace Sung Čching-ling (2001–2016) a Čínského sociálního sdružení (2001–2017).

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Funkci náměstka ministra obdrželi i Žuej Sing-wen a Jen Ming-fu, v červnu 1989 odvolaní ze sekretariátu společně s Chu Čchi-lim. Bylo to z iniciativy Ťiang Ce-mina, podpořené Teng Siao-pchingem i Čchen Jünem.[7]

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f g h SUN, Warren. Hu Qili. In: MACKERRAS, Colin. Dictionary of the Politics of the People's Republic of China. London: Routledge, 2003. ISBN 1134531753. S. 110–111. (anglicky)
  2. ↑ MILLER, Alice. Xi Jinping and the Party Apparatus. China Leadership Monitor. Červen 2008, čís. 25, s. 12–13. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ BAUM, Richard. Burying Mao: Chinese politics in the age of Deng Xiaoping. Princeton, New Jersey: Princeton University Press, 1994. ISBN 0-691-03637-3. S. 148 a 186. (anglicky) 
  4. ↑ HAMRIN, Carol Lee. The Party Leadership System. In: LIEBERTHAL, Kenneth G.; LAMPTON, David M. Bureaucracy, Politics, and Decision Making in Post-Mao China Studies On China. Berkeley: University of California Press, 1992. ISBN 0-520-07356-8. S. 108. (anglicky)
  5. ↑ Baum, s. 236.
  6. ↑ Baum, s. 295–296.
  7. ↑ Baum, s. 315.
  8. ↑ Baum, s. 364.

Externí odkazy editovat

Člen vedení Komunistické strany Číny
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chu_Čchi-li&oldid=23394091“