Cholera v Praze je český němý film natočený režisérem Aloisem Jalovcem pro filmovou společnost Illusion v roce 1913 podle zpráv v tisku o šířící se epidemii cholery ve velkých evropských městech.

Cholera v Praze
Země původuRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Jazykčeština
Žánrfilmová komedie
NámětKaty Kaclová-Vališová
Antonín Michl
RežieAlois Jalovec
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleAntonín Michl
Katy Kaclová-Vališová
František Fořt
Rudolf Innemann
ProdukceIllusion
KameraAlois Jalovec
Výroba a distribuce
PremiéraČesko 16. leden 1914
DistribuceIllusion
Cholera v Praze na FPČSFDIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synopse editovat

Děj filmu vychází z dobového strašáku šířeného tehdejším tiskem o šíření cholery po Evropě. Byl vlastně satirou na vytváření zbytečné paniky mezi lidmi, čímž měl novátorský význam. Přesný děj filmu však není znám; pro filmovou historii byly důležité informace Katy Kaclové-Vališové (J. S. Kolár, Myrtil Frýda: Československý němý film 1898 - 1930), premiéra filmu byla anoncována v Národní politice 16. ledna 1914.

Obsazení editovat

Antonín Michl švec
Katy Kaclová-Vališová ševcova dcera
František Fořt milý
Rudolf Innemann role neuvedena
Miroslav Innemann role neuvedena

Produkce editovat

Základem pro snímek, který ve své době dosáhl velkého úspěchu u diváků, se staly zprávy v tehdejším tisku o šířící se epidemii cholery po velkých evropských městech. S nápadem převést zprávy na filmové plátno přišli hlavní herečtí protagonisté Katy Kaclová-Vališová a Antonín Michl. Snímek, který byl natočen v roce 1913 pro filmovou společnost Illusion, byl do kin uveden začátkem roku 1914. Režie se ujal spolumajitel Illusionu Alois Jalovec, který se postavil i za kameru. Interiéry snímku byly natáčeny na střeše paláce Koruna v Praze, za externiéry filmaři zašli do Stromovky. Zajímavostí je, že Alois Jalovec se pokusil část filmu ručně kolorovat. V jedné scéně filmu potřeboval Jalovec nějak znázornit, jak herec představující člověka postiženého cholerou, hraje v obličeji všemi barvami. Situaci vyřešil ručním kolorovaním filmového pásu při kterém použil všech základních barev duhy. Takto vytvořený efekt slavil u diváků obrovský úspěch[1]. Film, ani žádná z jeho částí, se do dnešních dnů nedochoval. Národní filmový archiv vlastní pouze čtyři fotografie z filmu.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. WASSERMAN, Václav. Václav Wasserman vypráví o starých českých filmařích. Praha: Orbis, 1958. Kapitola Alois Jalovec, s. 154. 

Literatura editovat

  • BARTOŠEK, Luboš. Náš film. Kapitoly z dějin (1896 – 1945). Praha: Mladá fronta, 1985. 424 s.
  • BROŽ, Jaroslav – FRÍDA, Myrtil. Historie Československého filmu v obrazech 1898 – 1930. Praha: Orbis, 1959. 240 s.
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film I. 1898 – 1930. Praha: Národní filmový archiv, 1995. 285 s. ISBN 80-7004-082-3.

Externí odkazy editovat