Cementárna Maloměřice
Cementárna Maloměřice se nacházela v Brně-Maloměřicích, na jižním okraji Moravského krasu a byla součástí společnosti Českomoravský cement, a.s. Do roku 1998 byla Maloměřická cementárna součástí akciové společnosti Cementárny a vápenky Mokrá.[1]
| Cementárna Maloměřice | |
|---|---|
| Základní údaje | |
| Právní forma | akciová společnost |
| Datum založení | 1907 |
| Datum zániku | 31. prosince 1998 |
| Sídlo | Brno, Česko |
| Adresa sídla | Slaměníkova 1008/23b, 614 00 Brno-Maloměřice a Obřany |
| Souřadnice sídla | 49°13′25,75″ s. š., 16°38′58,02″ v. d. |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | výroba cementu |
| Produkty | portlandský cement CEM I 42,5 R, CEM I 52,5 R, CEM I 52,5, CEM II/B-S 32,5 R, síranovzdorný SVPC 32,5, vysokopecní CEM III/A 32,5 R, silniční SC 70. |
| Služby | výroba a expedice volně ložených cementů |
| Majitelé | HeidelbergCement Central Europe East Holding B.V. 5216PD´s Hertogenbosch, Pettelaarpark 30, Nizozemské království |
| Identifikátory | |
| Oficiální web | Oficiální stránky |
| IČO | 29231051 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
V roce 1906 dala obec Maloměřice do nájmu pozemky firmě Leo Czech a spol, která zahájila v roce 1907 výstavbu cementárny a v roce 1908 byl zahájen provoz. Projekt a výstavbu provedla dánská firma F. L. Smidth & Co., Kodaň. Výroba slínku činila až 100 tun denně s 150 dělníky. Pohon strojů zabezpečoval dvouválcový parní stroj s výkonem 1000 HP. V roce 1911 byla cementárna modernizována a rozšířená o dvě rotační pece, kolové mlýny drtič vápence a pro uskladnění cementu postaveno pět železobetonových sil. Výroba se zvýšila na 320 tun vypáleného slínku denně při 320 zaměstnancích (z toho 110 pracovalo v lomu). V roce 1928 byla zahájená výstavba dalších 24 železobetonových sil na 430 tun (každé) cementu a postavena balírna cementu firmou Bates Wien. V roce 1925 byla zahájená výstavba páté rotační pece, tří kotlů na odpadní teplo s odprašovacím zařízením firmy Oski, nového komína (75 m vysoký) a strojovny pro parní turbíny. V roce 1929 byla uvedena do provozu šestá rotační pec.[2] Výrobu cementu zajišťovalo na 450 dělníků a 50 techniků.[3]
V roce 1939 byla firma zrušena, majetek zkonfiskován a uvalena nucená zpráva německými okupačními úřady. V roce 1941 byla zřízená nová firma Zement und Kalkwerke Malmeritz, A. G.., Brünn - Malmeritz. Německá firma závod začala rozšiřovat. V roce 1945 po ukončení druhé světové války byla ustanovena národní rada a dne 1. ledna 1946 vytvořen národní podnik Moravskoslezské cementárny a vápenice. Dne 9. července 1949 byl zřízen národní podnik Maloměřická cementárna a vápenice se sídlem v Brně - Maloměřicích, který zahrnoval mimo jiné vápenky a vápenice v okolí Brna. V roce 1958 pro výpal slínku na všech pecích byl používán zemní plyn. Národní podnik Maloměřická cementárna a vápenice byl zrušen 31. prosince 1978. dnem 1. ledna 1980 vznikl koncernový podnik Cementárny a vápenky Mokrá, který se stal v lednu 1990 státním podnikem. Dne 1. ledna 1991 byl státní podnik přeměněn na akciovou společnost a dnem 19. prosince 1991 privatizován s majoritním podílem belgické společnosti CBR[p. 1].[4] V roce 1990 byla zahájená demolice expedice cementu a další objektů závodu. V roce 1998 Cement Bohemia Praha, a.s. se sloučila se společností Cementárny a vápenky Mokrá, a.s. a vytvořily nový podnik Českomoravský cement, a.s.[5] Ke dni 31. prosince 1998 byla výroba cementu v maloměřické cementárně zastavena.[6]
| rok | slínek
[t] |
cement
[t] |
zdroj | rok | slínek
[t] |
cement
[t] |
zdroj |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1937 | 189130 | [3] | 1970 | 413 531 | 498 011 | [3] | |
| 1940 | 236 594 | 252 072 | 1975 | 424 297 | 521 111 | ||
| 1945 | 27 197 | 38 866 | 1980 | 393 300 | 555 400 | ||
| 1950 | 218 489 | 293 312 | 1985 | 393 100 | 658 200 | ||
| 1955 | 241 294 | 304 556 | 1990 | 363 700 | 467 200 | ||
| 1960 | 285 417 | 418 755 | 1995 | 207 850 | 240 100 | ||
| 1965 | 401 725 | 463 650 | 1996 | 305 050 | 336 100 |
Vlečka editovat
Ze stanice Brno-Obřany byla zavedena vlečka do cementárny Maloměřice. K rozvozu vagónů byla používána parní lokomotiva a k posunu jednotlivého vagonu k vykládce nebo nakládce spilové zařízení a posuvna vagonů.[3] V současné době obsluhuje teplárnu v Brně-Maloměřicích. Provoz vlečky je řízen ze stanice Brno-Maloměřice.[7]
Lomy editovat
Lom Džungle editovat
Vápenec pro výrobu cementu byl zabezpečován z lomu Džungle, nacházel se na západní straně Hádů. Pro jeho přepravu byla postavena lanová dráha. Vápenec byl těžen ručně asi devadesáti dělníky, od roku 1911 byly zavedeny pneumatické vrtačky. V roce 1928 byla v lomu postavena drtírna dodána firmou První brněnská strojírna. V roce 1929 byla zrušena lanová dráha. V roce 1966 byla v lomu postavena nová drtírna a v roce 1984 byla modernizována. V roce 1996 byl lom uzavřen a provedena rekultivace. Je zde provozováno Lamacentrum Hády, kde funguje ekocentrum a infocentrum ČSOP a minizoo s chovem lam alpak, ovcí a zakrslých koz.
Lom Růženín editovat
byl otevřen v roce 1925, těžba byla prováděna pneumatickými kladivy firmy Vítkovice. Doprava vápence byla zabezpečena úzkokolejnou dráhou. Mezi lomy Džungle a Růženín byly proraženy dva tunely.
Lom Habeš editovat
V blízkosti Velké Klajdovky po ukončení druhé světové války byl otevřen lom pro těžbu vysokoprocentního vápence. Surovina byla dovážená do Růženína lomu auty k dalšímu zpracování. Z důvodů vysokých nákladů na dopravu byl lom uzavřen a těžba převedena do Lesního lomu.
Lom Lesní editovat
Lesní lom v Líšni zabezpečoval vysokokvalitní vápenec. Jeho dopravu zabezpečovala lanovka firmy Bleichert Trasportanlagen Leipzig o výkonu 100 tun za hodinu, postavena v roce 1947. V roce 1966 byly stará lanová dráha nahrazena novou o výkonu 150 tun za hodinu dodanou firmou Transporta Chrudim. v roce1970 byl uveden do provozu rozrývač Caterpillar a nakladač téže firmy. V roce 1984 Byla lanová dráha zrušena. Těžený vápenec byl na lom Džungle dopravován velkotonážními auty.
V lomech byla k dopravě vápence od stěn k drtičům zajišťována úzkokolejnými dráhami, nakládání bylo prováděno elektrickými rypadly. V šedesátých letech 20. století byla kolejová doprava nahrazena automobilovou. Byly používána automobily Tatra, Belaz 540, dumpery atd.
Zajímavosti editovat
- Výroba vápna s vápenkou Mokrá byla prodána společnosti Carmeuse Czech Republic, s.r.o. v roce 2003.[4]
- Název Cementárna Maloměřice s. r. o. používá od roku 2010[8] podnik zabývající se pronájmem a prodejem administrativních, obchodních, skladovacích, nebytových a průmyslových prostor, parkovacích míst, garáží, kanceláří, skladů a pozemků.[9]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ CBR je dceřinou společností skupiny HeidelbergCement .
Reference editovat
- ↑ Českomoravský cement, a.s. | HeidelbergCement Česká republika. www.heidelbergcement.cz [online]. [cit. 2016-12-26]. Dostupné online.
- ↑ StramZpravodaj-03-2008 [cit. 2015-09-21]. kapitola: Dvě tisíciletí vápenictví a cementárenství v českých zemích Archivováno 29. 12. 2016 na Wayback Machine.. S.16–26
- ↑ a b c d Maloměřická cementárna 1907–1997. [cit. 2016-09-20]. Dostupné online Archivováno 5. 5. 2016 na Wayback Machine..
- ↑ a b Závod Mokrá | HeidelbergCement Česká republika. www.heidelbergcement.cz [online]. [cit. 2016-09-20]. Dostupné online.
- ↑ 40 let závodu Mokrá 1968–2008. [cit. 2016-09-20]. Dostupné online Archivováno 5. 5. 2016 na Wayback Machine..
- ↑ Příběhy pražských cementáren (140 let výroby cementu v Radotíně 1871–2011) Archivováno 5. 5. 2016 na Wayback Machine. s. 227 pozn. 474
- ↑ Vlečka cementárna Maloměřice Brno. www.vlecky.iprofil.cz [online]. [cit. 2016-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-01.
- ↑ CEMENTÁRNA MALOMĚŘICE s.r.o., IČO: 29231051, 26. 12. 2016 - Obchodní rejstřík | Peníze.cz. rejstrik.penize.cz [online]. [cit. 2016-12-26]. Dostupné online.
- ↑ CEMENTÁRNA MALOMĚŘICE s.r.o. - Info-Brno.cz. www.info-brno.cz [online]. [cit. 2016-12-26]. Dostupné online.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
- 40 let závodu Mokrá 1968 – 2008 Archivováno 5. 5. 2016 na Wayback Machine.
- Almanach 60 let výroby cementu v Maloměřících, 1967.
- Láník, J. – Cikrt, M., 2001: Dvě tisíciletí vápenictví a cementárenství v českých zemích. Svaz výrobců cementu a vápna Čech, Moravy a Slezska, Praha.
- StramZpravodaj-03-2008 [cit. 2015-09-21]. kapitola: Dvě tisíciletí vápenictví a cementárenství v českých zemích. S.16–26. Dostupné online
- ČERNÝ, Adam. Údržba mlecí linky v cementárenském podniku. BRNO 2015. Dostupné online.