Otevřít hlavní menu

Lockheed C-141 Starlifter byl vojenský čtyřmotorový proudový hornoplošník s úhlem šípu křídla 25° a ocasními plochami do T, který sloužil v americkém letectvu (USAF). Vyvinut byl na počátku 60. let a až do září 2005 byl v aktivní službě, kdy přepravoval náklad a vojsko.

C-141 Starlifter
Lockheed C-141C Starlifter, USAF
Lockheed C-141C Starlifter, USAF
Určení transportní letoun
Výrobce Lockheed Corporation
První let 17. prosince 1963
Zařazeno 1965
Vyřazeno 6. května 2006
Uživatel USAF
NASA
Výroba 1963–1968
Vyrobeno kusů 285 ks
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VývojEditovat

 
Lockheed C-141B Starlifter
 
C-141 během operace Deep Freeze
 
Kuiper Airborne Observatory (C-141A), NASA-714
 
Údržba motorů Pratt & Whitney TF-33P7 letounu C-141

Navržen byl podle požadavků SOR-182 z května roku 1960, aby nahradil pomalejší nákladní letadla s pístovým motorem jako byl C-124 Globemaster II. První z pěti ověřovacích kusů poprvé vzlétl v roce 1963 pod označením C-141A Starlifter. Dodávky 285 letadel začaly v roce 1965: 284 pro letectvo a jeden pro NASA jako letající observatoř. Ihned byly nasazeny především na transpacifické tratě pro zásobování amerických jednotek ve Vietnamu.

V průběhu 70. let 20. století bylo 270 z 274 zbývajících C-141 postupně modernizováno. trup byl prodloužen díly před a za křídlem o 7,11 m a letoun byl současně vybaven nástavcem pro tankování paliva za letu. Dopravní kapacita se tak zvýšila o 30%. Prototyp nové verze YC-141B poprvé vzlétl 24. března 1977. Třináct transportních Starlifterů C-141B u 437. leteckého pluku bylo vybaveno pro zvláštní operace v nízkých výškách (SOLL), včetně systému FLIR (Forward-Looking Infra-Red) a ECM (Electronic Counter Measures)[1].

Další verze nesla označení C-141C, z nichž poslední Lockheed dokončil 29. června 1982. V letech 1997 až 1999 USAF 64 z nich modernizovaly speciálně pro velitelství leteckých záloh. Stroje měly instalovány nové palubní desky s obrazovkami, GPS, řídící systém pro zhoršené povětrnostní podmínky a obranný systém včetně výstražného radiolokačního přijímače.

Letouny zůstaly v provozu více než 40 let do roku 2006, kdy je letectvo vyřadilo ze služby a nahradilo transportními letouny C-17 Globemaster III.

Specifikace (C-141B Starlifter)Editovat

  • Posádka: 5-7: 2 piloti, 2 letečtí inženýři, jeden navigátor, 1 správce nákladu (druhý správce běžně na palubě; v pozdějších letech byli navigátoři na palubě pouze při výsadkových misích); 5x lékařská posádka (2 zdravotní sestry, 3 laboranti) při evakuacích letech
  • Délka: 51,3 m
  • Výška: 12 m
  • Rozpětí: 48,8 m
  • Plocha křídel: 300 m²
  • Užitečné zatížení: 42,5 t
  • Hmotnost prázdného stroje: 65 542 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 147 000 kg
  • Pohonné jednotky: 4× dvouproudový motor Pratt & Whitney TF33-P-7 každý o tahu 90,1 kN

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost: 912 km/h
  • Dolet: 4 723 km
  • Přeletový dolet: 9 880 km
  • Dostup: 12 500 m
  • Počáteční stoupavost: 13,2 m/s
  • Plošné zatížení: 490 kg/m²
  • Poměr tah hmotnost: 0,25

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. David Donald, Lockheed C-141 Starlifter, Vojenská letadla, 2002, str. 86

LiteraturaEditovat

  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 86. 
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 362 a 367. 
  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 5. Praha: Naše vojsko, 1982. 432 s. Kapitola Letadla pro vojenskou dopravu, s. 337 a 338. (česky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat