Císařovy nové šaty (Beneš)

opera Juraje Beneše

Císařovy nové šaty (ve slovenském originále Cisárové nové šaty) je opera o jednom dějství slovenského skladatele Juraje Beneše. Libreto napsal skladatel na námět stejnojmenné pohádky dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Opera vznikla v letech 1966–1966 jako Benešova diplomová práce na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.[1][2] Premiéru měla 29. března 1969 ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Naposledy se hrála 15. března 1971.[3]

Císařovy nové šaty
Cisárové nové šaty
Žánropera
SkladatelJuraj Beneš
LibretistaJuraj Beneš
Počet dějství1
Originální jazykslovenština
Literární předlohaHans Christian Andersen: Kejserens nye Klæder
Datum vzniku1964–1966
Premiéra29. března 1969, Bratislava, Slovenské národní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika operyEditovat

Benešovo první hudebně divadelní dílo není opera v úzkém smyslu, ale spíše „moderní jevištní útvar složený z orchestrální hudby, zpěvu, pantomimy a básnického slova“ (I. Vajda); hudba dominuje jen některým, byť klíčovým částem.[4]

Základními principy v Císařových nových šatech – stejně jako v pozdějších Benešových operách – je – odmítnutí psychologismu a antiiluzivní přístup „divadla na divadle“ nebo „hry na divadlo“.[1][5] Přímo k této opeře skladatel napsal: „Neuznávám psychologické divadlo v kterémkoli žánru… Hudba, o níž mluvím, se nikdy nesnaží vyjádřit duševní stavy. I Císařovy nové šaty jsou divadlem typů. v němž je prvořadým impulzem poezie. Divadlo má zůstat divadlem a netvářit se jako něco, čím není. Proto také poznámka v klavírním výtahu – odehrává se na jevišti.“[6] Mezi Benešovy hlavní inspirace pro dramatickou formu patřilo tradiční japonské divadlo žánrů a kabuki.[6]

Muzikoložka Naďa Hrčková označuje Císařovy nové šaty jako „dadaisticko-surrealistickou operu“,[7] muzikolog Igor Vajda pro ni používá starý termín dramma giocoso (jako Mozartův Don Giovanni).[5]

Libreto opery je velmi stručné a střídají se v něm texty několika různých typů a stylů. Děj a interpretaci opery divákům přibližuje Žena-vypravěčka, jejíž (mluvený) text je vysoce poetický, fantazijní a současně filosofický.[8] Tato postava představuje „ubíjenou, umlčovanou, ale věčně živou opravdu“ (N. Hrčková).[6] S básnickým slovem Ženy kontrastuje vyjadřování postav samotné opery. Titulní hrdina, krutý a hloupý Císař, se dokáže vyjadřovat jediným, dětinsky pitomoučkým slovem „ňafí“, nanejvýš vystupňovaným na „ňafirissimo“. Jeho dvůr, představovaný dvěma ministry, není o mnoho lepší: jeho text tvoří rozezpívávací slabiky a nesmyslně opakované útržky konverzačních frází, lidových pořekadel a jiných textů.[7][8] Tři galilejští krejčí, zosobňující servilnost a prospěchářství, svými zpěvy často parodují vyjadřování dvora: například sáhodlouze vyjmenovávají látky, ze kterých šijí císařovy šaty. Krátce před vyvrcholením pak zpívají parodickou píseň o zázraku v Káni Galilejské, zázraku, který se nekonal.[8] Poslední z postav je mim, který zastupuje běžného člověka – mlčícího, donuceného k lokajství, ale vnitřně nesouhlasícího s mocí.[6]

Podle Igora Vajdy je hudební řeč opery Císařovy nové šaty „na jevištní prvotinu překvapivě zralá, ačkoli ne velmi osobitá“.[4] V Benešově hudbě tehdy ještě dominovala hravá kombinatorika a linearita bez základního harmonického ukotvení.[9] Orchestr je obsazen klasicky, s obohacením o klavír, ale nástroje hrají v různých neběžných kombinacích. Hudební proud je primárně polyfonní, vyskytují se tradiční kontrapunktové formy a postupy (imitace, kánon, fuga).[4] Tyto přísné formy se vyskytují často parodicky (doprovázejí nesmyslné, spletité a repetitivně výroky ministrů),[7] ale prozrazují i přiznanou inspiraci dílem Albana Berga, zejména jeho „apriorní operní formou“ v opeře Vojcek.[10]

Benešovy Císařovy nové šaty se hrály poměrně krátce, ale s obrovským ohlasem u diváků i hudební kritiky.[6] Téma kruté a hloupé moci, ale i oportunismu a podlézavosti k ní, bylo v době po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa zvláště intenzivně vnímáno; operní kritik Jaroslav Blaha napsal: „Aktuálnost a angažovanost Benešova díla je otřesná.“[6] I když již později nebyly uvedeny, zanechaly značný otisk ve slovenském hudebním povědomí – například muzikolog Ivan Marton je (s odstupem, totiž roku 1981) označil za „doslova přelomové dílo v historii domácího hudebního divadla“.[5]

Osoby a první obsazeníEditovat

osoba hlasový obor premiéra (29. 3. 1969)[3]
Císař baryton Juraj Martvoň
Ministr A soprán Jarmila Smyčková
Ministr B tenor Pavol Gábor
Krejčí 1 baryton Jozef Raninec
Krejčí 2 mezzosoprán Nina Hazuchová
Krejčí 3 bas Jozef Špaček
Žena mluvená role Ida Rapaičová
Ženský hlas 1 soprán Anna Kajabová
Ženský hlas 2 soprán Alžbeta Svobodová
Mim – šašek – lokaj taneční role Horymír Mácha
Dirigent: Viktor Málek
Režie: Július Gyermek
Scéna: Otto Šujan
Kostýmy: Ludmila Purkyňová

Děj a struktura operyEditovat

Děj opery sleduje v hlavních rysech děj Andersenovy pohádky. Císařovu nahotu odhalí Žena, vypravěčka příběhu, a opera končí její smrtí. Formálně se opera člení do třinácti čísel, které autor nazývá „situace“.[8]

  1. Dejú sa čudné veci – čiže jako sa stáva šašo lokajom
  2. Ako sa ľuďom otvárajú oči
  3. Prebúdzanie tvora božského…
  4. Zvestovanie noviny preveľkej
  5. Člověk musí byť niekedy aspoň chvíľu sám…
  6. Šijeme a nešijeme…
  7. Skutočnosť, a či sen?
  8. Nešijeme a šijeme…
  9. Kto potrebuje moje hlboké a zhovorčivé mlčanie?
  10. Ňafirissimo!!!
  11. Ako obliekať cisárov…
  12. Smrť a sláva…
  13. ?

ReferenceEditovat

  1. a b HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby VI. Hudba 20. století (2). Praha: Ikar, 2007. 544 s. ISBN 978-80-249-0978-3. Kapitola Hlas volajícího na poušti aneb divný Janko : Juraj Beneš, s. 439. 
  2. VAJDA, Igor. Slovenská opera. Bratislava: Opus, 1988. 368 s. 62-001-88 SOP. S. 166. 
  3. a b Katalóg – Inscenácie – Cisárove nové šaty [online]. Bratislava: Divadelný ústav Bratislava [cit. 2015-04-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. a b c Vajda, c. d., s. 168.
  5. a b c Vajda, c. d., s. 169.
  6. a b c d e f Hrčková, c. d., s. 440.
  7. a b c Hrčková, c. d., s. 438.
  8. a b c d Vajda, c. d., s. 167.
  9. Hrčková, c. d., s. 445.
  10. LETŇANOVÁ, Elena. Skladateľ Juraj Beneš: Harmónia v hudbe je ako gravitácia vo fyzike. Sme. 1998-03-07. Dostupné online [cit. 2015-04-28]. (slovensky)