Otevřít hlavní menu

Budoucnost, kterou chceme

Budoucnost, kterou chceme (anglicky The future we want) je dokument, který byl přijat na Konferenci OSN o udržitelném rozvoji (The United Nations Conference on Sustainable Development - UNCSD), pro niž se také užívá název Rio+20. Konference se konala ve dnech 20. – 22. června 2012 v brazilském Rio de Janeiru.

StrukturaEditovat

Dokument je strukturován do šesti částí, v jejichž rámci je dále dělen do tematických podčástí. 

První část Naše společná vize v souladu s tradicí oficiálních dokumentů Organizace spojených národů deklaruje závazek a snahu zúčastněných zemí pomáhat k lepšímu uspořádání světa

Ve druhé části Obnovení politických závazků OSN prohlašuje, že se i nadále hlásí k závazkům vyplývajícím z již přijatých dokumentů. Dále říká, že byl učiněn určitý pokrok ve vytyčených cílech udržitelného rozvoje a odstranění chudoby, zároveň však dodává, že více než miliarda lidí žije v extrémní chudobě a je potřeba pokračovat v dalších aktivitách.

Třetí část Zelená ekonomika v kontextu udržitelného rozvoje a odstranění chudoby obsahuje proklamaci, že aplikace koncepce zelené ekonomiky by měla podporovat udržitelný a všezahrnující ekonomický růst, urychlit inovace a poskytnout příležitosti, benefity a podporu pro všechny a respektovat lidská práva. Ovšem již není - stejně jako ve zbytku dokumentu - navrženo ani nastíněno jak toho docílit.

 V dalších částech (jsou to: Institucionální rámec pro udržitelný rozvoj, Rámec pro aktivity a Prostředky implementace) jsou opět zmiňována potvrzení starých závazků a jejich návaznosti na závazky nové (např. Cíle udržitelného rozvoje).

Kritika konferenceEditovat

Dá se říci, že hlavním závěrem konference je (kromě koncept zelené ekonomiky) potvrzení závěrů z konferencí minulých (slovo reaffirm je v textu použito 59 krát). Do toho je zakomponováno ujištění jednotlivých zemí, že je potřeba pokračovat na cestě k udržitelnému rozvoji. Chybí ovšem jasná teoretická východiska. Dokument proto působí poněkud vágním dojmem. I díky tomu začal být ihned po svém zveřejnění kritizován napříč širokou veřejností. V čele kritiky stáli zástupci neziskových organizací, kteří přešli i ke konkrétním činům a zformulovali petici Budoucnost, kterou nechceme, která se vymezovala proti oficiálnímu dokumentu a požadovala i odstranění prohlášení, že se na něm plně shodli zástupci neziskových organizací.[1] Setkání rozličných aktérů na konferenci tak bylo možná větším přínosem než samotný dokument. Stalo se také zřejmým, že udržitelný rozvoj stojí právě na nich a na aktivitách zdola, nikoli shora.[2]

 Nicméně různé zastřešující aktivity jako je OSN či vlády jednotlivých zemí jsou důležité pro koordinaci těchto činností. V České republice udržitelný rozvoj zastřešuje a koordinuje nedávno restrukturalizovaná Rada vlády pro udržitelný rozvoj (RVUR).

OdkazyEditovat