Otevřít hlavní menu

Bruno Bauer (architekt)

rakouský architekt

Bruno Bauer (30. listopadu 1880 Vídeň[1]21. prosince 1938 Londýn) byl rakouský architekt.

Bruno Bauer
Bruno Bauer 1930.jpg
Narození 30. listopadu 1880
Vídeň
Úmrtí 21. prosince 1938 (ve věku 58 let)
Londýn
Ocenění Řád Františka Josefa
stříbrný čestný odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Bruno Bauer pocházel z rodiny havlíčkobrodského továrníka Morice Bauera. Absolvoval humanitní gymnázium v Praze a poté studoval tamtéž na Německé technické vysoké škole (Deutsche Technische Hochschule in Prag) u profesorů Franze Starcka a Josefa Melana. Po ukončení studia zde působil jako asistent. Později nastoupil jako stavbyvedoucí na stavbě železnice Vinschgaubahn (Ferrovia della Val Venosta) v Jižním Tyrolsku. V roce 1908 získal doktorát technických věd. V témže roce dne 1. září 1908 dostal stavební koncesi v Praze.[2] V roce 1910 pak obdržel stavitelskou koncesi. Věnoval se především průmyslovým stavbám a v tomto oboru získal mezinárodní pověst.

Dne 16. června 1908 se v pražské Pinkasově synagoze oženil s Wilmou, rozenou Kuh (1887-??).[1]

Během první světové války navrhl jako inženýr Landsturmu dvě továrny na výrobu výbušnin v Blumau a Sollenau v Dolním Rakousku. Podílel se na státních i soukromých stavbách v Německu.

V letech 1908–1933 byl Bruno Bauer autorem 120 patentů v oblasti technologie železobetonových skeletových konstrukcí. Patenty se týkaly především použití válcované oceli různých profilů pro výztuže a dále povrchové úpravy železobetonových skeletů. Bauer byl prezidentem vídeňské komory inženýrů a architektů a stavebním radou.[3]

Kvůli jeho židovskému původu byla jeho kancelář na vídeňské Mariahilferstraße po anšlusu Rakouska v roce 1938 uzavřena a Bauer byl nucen emigrovat do Londýna. Podle sdělení jeho bratra zemřel po vážné operaci dne 21. prosince 1938 v Londýně.

DíloEditovat

Stavby na území České republikyEditovat

 
Papírna Ignáce Fuchse, Praha 3 - Vinohrady, čp. 2405, Vinohradská 190

Na území dnešní České republiky se nachází asi čtyřicet průmyslových objektů projektovaných a postavených Bruno Bauerem.[3] Jsou to například:

  • 1908 Továrna Vertex, Hradec Králové (v roce 2013 přebudovaná arch. Davidem Vávrou na Knihovnu města Hradce Králové)[4]
  • po roce 1908 továrna na výrobu portlandského cementu, Králův Dvůr[5]
  • 1909 Tkalcovna česané příze Hlawatsch & Isbary, Kraslice, Dukelská ulice,[3]
  • 1911 Papírna Ignáce Fuchse, Praha 10 – Vinohrady, čp. 2405, Vinohradská třída 188, 190[6][7]
  • 1913–1914 Vyrovnávací věž v areálu vodní elektrárny tanvaldské přádelny bavlny.[8]
  • 1927–1929 Areál textilních továren Sdružené továrny vlněného zboží a. s. (po roce 1948 n. p. Vlněna), Brno–Trnitá, čp. 60, Špitálka 12,[9]
  • 1927–1929 Tkalcovna Červenokostelecké a Erlašské přádelny a tkalcovny a. s., Červený Kostelec, Náchodská ulice,[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bruno Bauer (Architekt) na německé Wikipedii.

  1. a b Matrika oddaných (židov. vyzn.), Praha 1908, snímek 29
  2. VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. Kapitola heslo Bauer, Bruno, s. 44. 
  3. a b c d BERAN, Lukáš; BEZDĚK, Jaroslav. Konstrukce Bruno Buera. Beton TKS. 2010, čís. 6, s. 82-83. Dostupné online. ISSN 1213-3116. (česky, anglicky) 
  4. ČIŽINSKÁ, Barbora. Knihovna města Hradce Králové – Proměna brownfields na Centrum celoživotního vzdělávání [online]. Stavebnictví 3000.cz, 2014-1-27 [cit. 2016-03-11]. Dostupné online. 
  5. LÁNÍK, Jaroslav. Velký příběh : 120 let Králodvorské cementárny 1889—2009 [online]. Českomoravský cement, a.s., [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. 
  6. LUKEŠ, Zdeněk. Splátka dluhu : Praha a její německy hovořící architekti 1900-1938. Praha: Fraktály, 2002. 217 s. ISBN 80-86627-04-7. Kapitola Karl Theodor Bach, s. 28-29. 
  7. BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Pražský industriál : technické stavby a průmyslová architektura Prahy. 2. rozšířené. vyd. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT, 2007. ISBN 80-01-03586-7. S. 135. 
  8. Vyrovnávací věž vodní elektrárny tanvaldské přádelny bavlny.
  9. RYŠKOVÁ, Michaela; MERTOVÁ, Petra. Kulturní dědictví brněnského vlnařského průmyslu. Ostrava: Národní památkový ústav, ú. o. p. v Ostravě, 2014. ISBN 978-80-85034-81-3. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat