Boris Arapov

Boris Arapov
Boris Arapov
Základní informace
Narození	12. září 1905; Petrohrad
Úmrtí	27. ledna 1992 (ve věku 86 let) nebo 21. ledna 1992 (ve věku 86 let); Petrohrad
Místo pohřbení	Hřbitov Komarovo
Žánry	klasická hudba
Povolání	hudební skladatel a vysokoškolský učitel
Významná díla	Symfonie č. 5
Ocenění	Leninův řád; Řád rudého praporu práce; národní umělec RSFSR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boris Alexandrovič Arapov (rusky Бори́с Алекса́ндрович Ара́пов; 30. srpna^jul./ 12. září 1905^greg. Petrohrad – 21. ledna 1992 tamtéž) byl ruský hudební skladatel a pedagog.

Život

Na klavír ho začal učit matka. Později se stala jeho učitelkou klavíristka Zajcevová-Žukovičová. V deseti letech napsal své první skladby. V roce 1921 se přestěhoval do Petrohradu a studoval hru na klavír u Marii Judinové a Samarije Savšinského. Úraz ruky mu však nedovolil pokračovat v kariéře koncertního klavíristy. V roce 1923 vstoupil na kompoziční oddělení petrohradské konzervatoře, kde byli jeho učiteli Vladimír Ščerbajev a Michail Černov.

Po absolvování konzervatoře přednášel teoretické obory na Hudebním učilišti M. P. Musorgského a pracoval v Ústavu historie umění. V roce 1930 se stal učitelem na Leningradské konzervatoři a v roce 1940 byl jmenován profesorem. Během druhé světové války byla konzervatoř evakuována do Taškentu v Uzbekistánu. Zabýval se uzbeckou národní hudbou a při svých cestách do Číny a do Koreje byl ovlivněn hudbou dálného východu. V roce 1951 se stal vedoucím katedry instrumentace a v letech 1974–1992 vedl katedru skladby.

Vedle práce na konzervatoři se Arapov zabýval i organizační činností ve Svazu sovětských skladatelů. Zemřel v Petrohradě 21. ledna 1992. Je pohřben na Komarovském hřbitově.

Ocenění

Zasloužilý umělec Uzbecké SSR (1944)
Zasloužilý umělec Sovětského svazu (1957)
Národní umělec RSFSR (1976)
Nositel řádu rudého praporu práce (1953)
Nositel Leninova řádu (1986)

Dílo

Jevištní díla

Ходжа Насреддин (Nasreddin, opera, 1944)
Фрегат „Победа“ (Fregata Vítězství, opera, 1957)
Дождь (Déšť, opera, 1967)
Портрет Дориана Грея (Obraz Doriana Graye, balet podle Oscar Wilda, 1971)

Orchestrální skladby

Symfonie č. 1 (1947)
Fugato (1927)
Tádžická suita (1938)
Ruská suita (1951)
Symfonie č. 2 Svobodná Čína (1959)
Symfonie č. 3 (1962)
Houslový koncert (1964)
Koncert pro orchestr (1969)
Koncert pro klavír, housle, bicí nástroje a komorní orchestr (1973)
Symfonie č. 4 (1977)
Symfonie č.5 (1981)
Symfonie č.6 (1985)
Symfonická báseň po přečtení románu Čingize Ajtmatova „Popraviště“ (1987)
Symfonie č.7 (1991)
Hudba pro violoncello, klavír, bicí nástroje a orchestr (Откровение Иоанна Богослова) (1989)

Vokální skladby s orchestrem

Cyklus písní na verše Alexandra Sergejeviče Puškina (1937)
Pochodová píseň gelogů (1933)
Písně vzdoru pro bas a estrádní orchestr (1940)
Jalal ad-Din (oratorium, 1944)

Komorní hudba

Variace pro klavír (1929)
Sonáta pro sólové housle (1930)
Humoreska pro klavír (1937)
Trio pro klarinet, housle a klavír (1943)
10 uzbeckých písní pro klavír (1944)
6 skladeb pro klavír (1955)
Etuda-scherzo pro klavír (1967)
Sonáta pro klavír (1970)
3 skladby pro klavír (1976)
Sonáta pro klavír č. 2 věnovaná G. Sokolovi (1978)
Sonáta pro klavír č. 3
Sonáta pro housle a klavír na pamět M. Vaimana (1978)
Sonáta pro lesní roh a klavír (1981)
5 skladeb pro klavír (1983)
Sonáta pro violoncello a klavír věnovaná D. Šafranovi (1985)
Sonáta pro klavír č. 4 (1990)
Sonáta pro klavír č. 5 (posmrtná redakce S. Slonimského, 1992)

Písně

Písně na verše Alexandra Bloka
Monolog na verše Andreje Vozněsenského pro baryton, trubky, bicí nástroje a klavír (1969)
Petrarcovy sonety. Vokální cyklus pro mezzosoprán a klavír (1975)
2 monology na verše Borise Pasternaka (1980)
Vokální cyklus na verše Anny Achmatovové, Olgy Fjodorovny Bergholzové, Osipa Mandelštama a Michaila Alexandroviče Dudina (1988)
Duše a tělo. Vokální cyklus na verše Nikolaje Stěpanoviče Gumiljova a Osipa Mandelštama (1991)
Úpravy národních písní

Filmová hudba

1932 – Vítězové nad nocí
1935 – Měsíční kámen
1940 – Přechod
1942 – Říkají mu Suche-Bator
1943 – Nasreddin v Buchaře
1954 – Dýka
1990 – Historie bolesti (dokument)

Literatura

Daniel Jaffé: Historical Dictionary of Russian Music, Scarecrow Press, 2012, ISBN 0810879808 (Dostupné zde)
Kenigsberg A. K.: Борис Александрович Арапов. – Moskva, Leningrad, 1965
Daňko L. G.: Борис Арапов: монографический очерк. – Leningrad, 1980
Arapov B.: Автобиография. Воспоминания. Дневники путешествий.– Petrohrad, 2005

Externí odkazy

Boris Arapov ve Filmové databázi
Boris Arapov v Internet Movie Database (anglicky)
Život a dílo (rusky)
Ukázky z díla

Boris Arapov
Základní informace
Narození	12. září 1905 Petrohrad
Úmrtí	27. ledna 1992 (ve věku 86 let) nebo 21. ledna 1992 (ve věku 86 let) Petrohrad
Místo pohřbení	Hřbitov Komarovo
Žánry	klasická hudba
Povolání	hudební skladatel a vysokoškolský učitel
Významná díla	Symfonie č. 5
Ocenění	Leninův řád Řád rudého praporu práce národní umělec RSFSR
Některá data mohou pocházet z datové položky.