Wikipedie

Bohumil Waigant

architekt

Bohumil Waigant (26. ledna 1885 Praha – 17. srpna 1930 Hradec Králové) byl český architekt, malíř a sochař. Byl žákem Jana Kotěry a často spolupracoval se svým bratrem sochařem Antonínem Waigantem.[2]

Bohumil Waigant
Narození26. ledna 1885
Praha
Úmrtí17. srpna 1930 (ve věku 45 let)
Hradec Králové
Povoláníarchitekt, učitel a grafik
PříbuzníAntonín Waigant[1] (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Bohumil Waigant se narodil v Praze, kde také studoval, a to nejdříve sochařství (u Josefa Pekárka, Karla Nováka a poté u Stanislava Suchardy), potom malířství (u Karla Vítězslava Maška) a nakonec na Umělecko-průmyslové škole u Jana Kotěry dekorativní architekturu. Již během studia navrhl Waigant několik budov v Praze, krátce po studiu začal působit v Kotěrově projekční kanceláři v Hradci Králové (např. se podílel na výstavbě tamějšího městského muzea), do Prahy se ale opakovaně vracel. V roce 1919 odešel do Prešova, kde pracoval jako učitel uměleckořemeslných předmětů na Státní průmyslové škole a kde se oženil s českou učitelkou kreslení a měl s ní jednoho syna. V roce 1928 se i s rodinou vrátil do Hradce Králové, kde kromě architektonické práce také vyučoval odborné technické kreslení. V roce 1928 byl jmenován profesorem. Od roku 1929 působil na Státní průmyslové škole, dnešní střední průmyslové škole stavební v Hradci Králové. Po návratu do Hradce ve městě realizoval ještě dvě stavby.[3]

17. srpna 1930 v Hradci Králové ve věku 45 let náhle zemřel.[4][5]

Stylový rejstřík Bohumila Waiganta byl velmi široký: od geometrické secese přes klasicizující prvky až po purismus. Mezi typické prvky jeho prací patří v exteriérech spirálový ornament, nápadné rámování oken, kombinace režného zdiva a hladké omítky, používání zprohýbaných částí průčelí, kazetování v podhledech říms, kanelování mezi okny a především figurální nebo reliéfní plastická výzdoba, kterou často prováděl jeho bratr Antonín. V interiérech pak Waigant kladl důraz na umělecko-řemeslé doplňky (zábradlí, svítidla...). U některých projektů sám také navrhoval nábytek.[4][5][6]

Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[3]

Dílo editovat

  • Maškova vila (dům pro malíře Karla Vítězslava Maška), Slavíčkova 7, Praha 6 (1901) – spolupráce na návrhu s K. V. Maškem[7]
  • obytný dům Kladská čp. 1462, Praha – Vinohrady, ve spolupráci s Emilem Králíčkem (1907–08)[2][4][5]
  • Pavilon odborného školství a nábytkový soubor jídelny pro Jubilejní výstavu, Praha (1908)[4][5]
  • školní návrhy vily a výstavního pavilonu (1909)[4][5]
  • obytný dům Chopinova 1564/8, Praha – Vinohrady (1909)[2][4][5]
  • obytný dům Chopinova 1556/6, Praha – Vinohrady (1909)[2][4][5]
  • činžovní dům Josefa Juliše, Gočárova tř. 479/2, Hradec Králové (1910)[2][4][5]
  • návrh obytného domu, Gočárova tř. 480, Hradec Králové (1910)[4][5]
  • činžovní dům Josefa Cardy, Švehlova 512/14, Hradec Králové (1911)[2][4][5]
  • návrh obchodního domu Barth (1911)[4][5]
  • návrh činžovního domu pro průmyslníka z Prahy – Karlína (1911)[4][5]
  • výzdoba divadelního sálu městské radnice, Hořice v Podkrkonoší[4][5]
  • Rejchlův dům (dům, v němž bydlel a měl kancelář architekt Václav Rejchl st.), tř. ČSA 543/29, Hradec Králové (1913)[2][4][5]
  • činžovní dům Josefa Jihlavce I, tř. ČSA 556/27, Hradec Králové (1914)[2][4][5]
  • návrh měšťanské školy v Lanžhotě, 3. místo v soutěži (1922)[4][5]
  • nábytkový jídelní 16dílný komplet, Prešov (1924–27)[4][5]
  • projekt rolnické záložny v Košicích (20. léta)[4][5]
  • interiérové vybavení pro Banku pro obchod a průmysl, Hradec Králové (1927, nedochováno)[4][5]
  • činžovní dům Josefa Jihlavce II, Divišova 757/1, Hradec Králové (1928)[2][4][5]
  • školní interiér a hřbitovní náhrobky pro Výstavu soudobé kultury, Brno (1928)[4][5]
  • návrh na městskou spořitelnu, Hradec Králové (1928)[4][5]
  • vnitřní úpravy prostor Národního klubu v Rejchlově domě, tř. ČSA 543, Hradec Králové (1928, nedochováno)[4][5]
  • vila Václava a Luisy Tesařových, Čechova ul. 759/1, Hradec Králové (1929)[2][4][5]

Neověřené realizace:[6]

  • fasáda domu Mickiewiczova 238/11, Praha 9 (1910–11)
  • fasády domů Matoušova 6, Preslova 15 a 17, Praha 5 (1911–12)
  • přestavba a nástavba domu U námořníka, Jugoslávská 13, Praha 2 (1912–13)
  • fasáda domu Bachmačské náměstí 6, Praha 6 (1913)
  • fasáda nárožního domu Kafkova 12, Praha 6 (1913–14)
  • fasády činžovních domů Kubelíkova 38 a 41, Čajkovského 21, Praha 3 (1913–14)
  • fasády Wuchterlova 4 a Čerchovská 8, Praha (návrh 1914, nerealizováno)
  • fasáda domu Boleslavova 9 a 11 Praha 4 (1913–14)
  • fasáda domu Polská 17, Praha 2 (1912)
  • fasáda domu Moravská 34, Praha 2 (1912)
  • fasáda domu Čs. armády 13, Praha 6 (návrh 1912, nerealizováno)
  • fasáda domu Žitomírská 34, Praha 10 (1914)
  • fasáda domu Přemyslovská 5, Praha 2, zřejmě ve spolupráci s Emilem Králíčkem (1912)
  • fasády čtyř domů Řipská 25 a 27, Vinohradská 74 a 76, Praha 3, zřejmě ve spolupráci s Emilem Králíčkem (1912–13)
  • fasáda domu Slovenská 23, Praha 2 (1913)
  • fasády domů Křesomyslova 8 a 10, Praha 4
  • fasáda domu Rašínovo nábřeží 58, Praha 2
  • fasáda domu Haštalská 11, Praha 1 (1914–15)
  • návrh na budovu pojišťovny Koruna na Václavském náměstí 1, Praha 1 (1912, nerealizováno)
  • obchodní a obytný Palác Rokoko , Štěpánská 63 a 65, Václavské náměstí 38 a 40, Praha 1 (1913–15), autorem fasády do ulice a vnitrobloku s diagonální sítí, cihelnou kašnou a keramickými lvíčky mohl být ve spolupráci s Emilem Králíčkem také Bohumil Waigant
  • fasáda domu Kaprova 14, Praha 1 (1914–15)

Galerie editovat

  •  
    Maškova vila, Praha
  •  
    Činžovní dům Chopinova 1556/6, Praha
  •  
    Činžovní dům Chopinova 1564/8, Praha
  •  
    Rejchlův dům, Hradec Králové
  •  
    Činžovní dům Josefa Jihlavce I
  •  
    Kaprova 14, Praha
  •  
    Vila Tesařových, Hradec Králové

Reference editovat

  1. ↑ Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920). Dostupné online.
  2. ↑ a b c d e f g h i j WAIGANT BOHUMIL. www.arch-pavouk.cz [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Encyklopedie města Hradce Králové.. 1. vyd. vyd. Hradec Králové: Garamon 2 sv. s. Dostupné online. ISBN 978-80-86472-52-2, ISBN 80-86472-52-3. OCLC 761168827 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x S.R.O, Via Aurea. Bohumil Waigant | Architekti | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x Archiweb - Bohumil Waigant. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b SVOBODA, Jan E. K autorství některých pražských fasád období secese, moderny a kubismu. Staletá Praha. 2014, roč. XXX, čís. 1, s. 99–102. Dostupné online. 
  7. ↑ S.R.O, Atlas Česka. Maškova vila (Slavíčkova ulice) - AtlasCeska.cz. Atlas Česka [online]. 2009-02-25 [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohumil_Waigant&oldid=22005458“