Bohumil Říha
Bohumil Říha (27. února 1907 Vyšetice – 15. prosince 1987 Dobříš) byl český spisovatel. Psal zejména historické romány a knihy pro děti.
| Bohumil Říha | |
|---|---|
| Narození | 22. února 1907 Vyšetice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 15. prosince 1987 (ve věku 80 let) Dobříš  Československo |
| Místo pohřbení | Hřbitov v Poděbradech |
| Povolání | spisovatel, autor sci-fi, autor dětské literatury a učitel |
| Témata | literatura pro děti a mládež a literatura |
| Významná díla | Honzíkova cesta O letadélku Káněti Divoký koník Ryn Doktor Meluzin |
| Ocenění | |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Československa |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
_-_stu%C5%BEka.gif){kind=small}
.jpg){kind=small}
.png){kind=small}
Život
editovatMládí a učitelské působení
editovatNarodil se ve vesničce Vyšetice, dnes součásti obce Šebířov u Votic. Jeho otec byl vesnický kovář a tak celá rodina kvůli jeho práci často cestovala po různých velkostatcích. Obecnou školu absolvoval v Mladé Vožici. Dále se rodina usadila v Čáslavi, kde Bohumil absolvoval měšťanku a pak i tamní učitelský ústav. Studium zde zakončil roku 1925 a další tři roky na Čáslavsku vypomáhal jako pomocný učitel. Pak absolvoval vojenskou službu a po ní dostal umístěnku jako odborný učitel na měšťanskou školu v Habrech. Odtud se dostal na měšťanskou školu v Poděbradech a tam učil až do roku 1945.
Po roce 1945
editovatPo roce 1945 levicově smýšlející Říha vstoupil do KSČ a stal se školním inspektorem, zprvu ve Vysokém Mýtě, pak v Poděbradech. Od roku 1949 byl spisovatelem na volné noze. V roce 1952 se stal tajemníkem Svazu spisovatelů. I díky tomu často cestoval, navštívil Sovětský svaz, Čínu, Mexiko a jiné země. V letech 1956–1967 působil jako ředitel Státního nakladatelství dětské knihy.[1]
Veřejná činnost
editovatRoku 1967 šel do důchodu, angažoval se však veřejně dál. V roce 1971 se přihlásil k normalizačnímu Svazu českých spisovatelů a rok poté se stal členem jeho předsednictva a výboru. Aktivní byl v UNESCO (Organizaci OSN pro vzdělání, vědu a kulturu) i v organizaci Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu (International Board on Books for Young People – IBBY), díky této aktivitě obdržel Medaili Hanse Christiana Andersena. V roce 1977 patřil mezi přední signatáře Anticharty.[2]
V roce 1967 se stal zasloužilým umělcem, v roce 1975 byl jmenován národním umělcem. Byl nositelem Řádu práce (1977) a Řádu republiky (1982).[3] Za trilogii o vládě Jiřího z Poděbrad (Přede mnou poklekni, Čekání na krále, A zbyl jen meč) obdržel v roce 1980 státní cenu Klementa Gottwalda.[4]
Zemřel v Dobříši v 80 letech. Je pohřben v Poděbradech.[5]
Dílo
editovatZa jeho nejkvalitnější tvorbu lze považovat historické romány z období českých dějin.[zdroj?] Některé jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Byl a je považován za předního představitele socialistického realismu po roce 1945.[zdroj?]
Po roce 1989 byly jeho dětské knihy nakladatelsky cenzurovány po stránce ideologické (odstranění odkazů na reálně socialistické prostředí) i kulturní (tělesné tresty dětí, zacházení se zvířaty, kouření). Z jeho dětské encyklopedie byla odstraněna více než třetina hesel.[6]
Angažované vesnické romány
editovat- Země dokořán, 1950, tendenčně zkreslená[zdroj?] výpověď o osidlování pohraničí
- Dvě jara, 1952, proměny vesnice ke kolektivizaci po roce 1948
- Venkovan, 1955 – první díl, 1958 – druhý díl, o proměně lidí v novém společenském řádu
Pozdější díla
editovat- Doktor Meluzin, 1973 zfilmováno pod názvem Dým bramborové natě, o venkovském lékaři
- Divný člověk
- O rezavém rváči a huňatém pánovi, 1971
Historické romány
editovat- Trilogie o vládě Jiřího z Poděbrad:
- Přede mnou poklekni, 1971
- Čekání na krále, 1977
- A zbyl jen meč, 1978
Pro děti
editovatPracoval také na několika publikacích, určených pro výuku, např. čítankách a učebnicích pro základní školy nebo dosud ceněné populárně naučné Dětské encyklopedii.
- O lékaři Pingovi, 1941
- O třech penízcích, 1941
- Honzíkova cesta, 1954
- O letadélku Káněti, 1957
- Pět bohů táhne přes moře
- Jak vodníci udobřili sumce
- Dva kluci v palbě
- Velká obrázková knížka pro malé děti, 1959, 1976 psáno s M. Lukešovou
- Divoký koník Ryn 1966
- Jak jel Vítek do Prahy
- Dětská encyklopedie, ilustrace Vladimír Fuka; 1959, 1962, 1966, 1971
- Střídá se kapitán
- Adam a Otka, 1970
- Heidi, děvčátko z hor, vydáno 1971 – převyprávění klasického románu Heidi, děvčátko z hor Johanny Spyri
- Nový Gulliver, vydáno 1973, sci-fi román
- Indiánská romance, 1981
- Vítek, 1982
- Já ho vypátrám sám, 1987
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Říha, Bohumil, s. 193.
- ↑ Jiří Peňás. Držet lyru a krok [online]. respekt.cz [cit. 2017-02-07]. Dostupné online.
- ↑ Malá československá encyklopedie. Svazek 5. Praha: Academia, 1987. 998 s. cnb000125650. S. 466.
- ↑ Vyznamenání k 1. máji. Rudé právo. 30. duben 1980, s. 2. Dostupné online. ISSN 0032-6569.
- ↑ Kovařík, Petr a Frajerová, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1. vyd. v Mladé frontě. Praha: Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. S. 62.
- ↑ SEGI, Stefan. O Honzíkově cestě a liberální cenzuře – Regulace na poli literatury pro děti a mládež [online]. Česká televize [cit. 2018-07-05]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. [Stať „Bohumil Říha" je na str. 536–540; autor Ladislav Soldán.]
- HRZALOVÁ, Hana. Bohumil Říha. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1981. 174 s.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohumil Říha na Wikimedia Commons 
Osoba Bohumil Říha ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohumil Říha
- Bohumil Říha ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Web Český jazyk
- Web Legie
