Bión ze Smyrny

Bión ze Smyrny (starořecky Βίων ο Σμυρναίος) byl starověký řecký bukolický básník pravděpodobně z konce 2. století př. n. l.[1]

Bión ze Smyrny
Alegorické znázornění básníka ve sbírce anglických překladů Bióna a Moscha z roku 1724
Alegorické znázornění básníka ve sbírce anglických překladů Bióna a Moscha z roku 1724
NarozeníSmyrna
ÚmrtíSicílie
Povoláníbásník
Národnostřecká
Obdobíkonec 2. století př. n. l.
Žánrbukolická poezie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

O jeho životě není prakticky nic známo. Dříve uváděná informace, že žil kolem roku 280 př. n. l a byl současníkem básníka Theokrita a přítelem a učitelem básníka Moscha,[2] je nyní považována za nesprávnou.[3] Podle dnešních výzkumů tvořil Bión v posledních desetiletích 2. století př. n. l.[4], některé zdroje dokonce uvádějí jako jeho narození rok 120 př. n. l. a rok jeho úmrtí jako 57 př. n. l.[5]

Podle Sudy (nebo Suidy), středověkého byzantského encyklopedického slovníku z 10. století, pocházel Bión z místa blízko Smyrny zvané Flossa (buď vesnice, nebo smyrenské předměstí), které je jinak neznámé.[6] Další informace je pak možno najít v anonymním Žalozpěvu na Bióna (Επιτάφιος Βίωνος), který byl v raném novověku mylně připisován Moschovi a jehož autorem je ve skutečnosti neznámý Biónův pokračovatel. Podle tohoto díla žil Bión dlouhou dobu na Sicílii a byl zde otráven svými nepřáteli, což může být ve skutečnosti pouze básnická fikce.[7]

DíloEditovat

 
Kresba k Žalozpěvu na Adónise ze sbírky anglických překladů Bióna a Moscha z roku 1724

Z Biónovi sbírky Búkolika (Βουκολικά) se dochovalo sedmnáct zlomků, z nichž některé nemají bukolský charakter, ale básník se v nich projevuje jako duchaplný člověk.[1] Dá se z nich usoudit, že se jeho tvorba lišila od klidnějších a realističtějších děl Theokritových a Moschových, protože jsou prodchnuty něžností a sentimentálností a často obsahují erotické náměty.[6]

Za autora jeho nejdelší dochované básně Žalozpěv na Adónise (Eπιτάφιος Ἀδώνιδος) bývá někdy označován Theokritos.[8] Báseň, pravděpodobně napsaná pro svátky Adónie o letním slunovratu popisuje bezútěšný žal bohyně Afrodity nad smrtí milovaného Adónise. Je napsaná dórským dialektem a má tón patetického rituálního nářku.[1][4]

Další báseň, připisovaná Biónovi, epithalamium (svatební píseň) o Achilleovi a Déidameii, je dílem jednoho z jeho napodobitelů.[3][8]

Vliv Bióna lze nalézt u mnoha starověkých řeckých a latinských básníků i autorů prózy, včetně Vergilia a Ovidia. Jeho zpracování mýtu o Adónisovi ovlivnilo evropskou literaturu od renesance[9]

České překladyEditovat

Biónovy básně jsou česky většinou vydávány společně s básněmi Theokritovými a Moschovými. K prvním překladatelům patřili Samuel Rožnay, Karel Alois Vinařický a Jan Vondráček.[6]

Knižně vyšlo:

  • Výbor ze spisovatelů řeckých. Díl II. - Básnická mluva. Jičín: František Jan Kastránek 1827, uspořádal a přeložil František Šír, vybor obsahuje dvě ukázky z básníkovy tvorby.
  • Řečtí bukolikové (Idyly - Theokritos, Moschos, Bion), Praha: Společnost přátel antické kultury 1927, vybral a přeložil Rudolf Kuthan.
  • Řečtí idylikové: Theokritos - Moschos - Bion, Praha: Toužimský a Moravec 1946, vybral a přeložil Rudolf Kuthan.
  • Řecká lyrika. Praha: SNKLHU 1954, 2. rozšířené vydání, uspořádal a přeložil Ferdinand Stiebitz.[10]
  • Písně pastvin a lesů. Praha: Svoboda 1977, přeložili Rudolf Kuthan a Václav Dědina.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c BORECKÝ, Bořivoj. DOSTÁLOVÁ, Růžena a kol.: Slovník spisovatelů - Řecko, Praha: Odeon 1975. S. 160.
  2. RIEGER, František Ladislav a kol. Slovník naučný. 1. díl. Praha: Kober a Markgraf 1860, S. 716.
  3. a b Encyclopædia Britannica. Cambridge University Press 1911. 3. díl, heslo Bion. S. 956.
  4. a b KUŤÁKOVÁ, Eva. Úvod. in Písně pastvin a lesů. Praha: Svoboda 1977. S. 22-23.
  5. Bion de Smyrne - Bibliothèque nationale de France, catalogue général.
  6. a b c Ottův slovník naučný, 4. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1997. S. 80.
  7. Bion von Smyrna - Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft 1897 a 1997.
  8. a b CANFORA, Luciano. Dějiny řecké literatury. Praha: Koniasch Latin Press 2001. S. 508.[dále jen Canfora.]
  9. FERGUSON, Gary. Queer (Re)Readings in the French Renaissance: Homosexuality, Gender, Culture. Abingdon-on-Thames: Routledge 2016.
  10. Canfora, S. 767.

Externí odkazyEditovat