Bernardin z Ingolstadtu

Bernardin z Ingolstadtu OFM
Bernardin z Ingolstadtu OFM
Zasvěcený život
Institut	františkáni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	vikář česko-rakousko-polské františkánské provincie (1457-1459); vikář české františkánské provincie (od 1467);
Osobní údaje
Datum narození	1457
Místo narození	Ingolstadt
Datum úmrtí	po roce 1467
Národnost	německá
Povolání	inkvizitor, kazatel
Alma mater	Vídeňská univerzita
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernardin z Ingolstadtu OFM, činný v letech 1457–1467, byl františkán, inkvizitor a kazatel. V letech 1457–1459 a podruhé i přes řadu svých odpůrců od roku 1467 působil jako představený (provinční vikář) česko-rakousko-polské, resp. české františkánské (observantské) provincie. Byl mistrem (magister artium) vídeňské univerzity.^[1] Proslul jako "horlivý kazatel" a "zapálený ctitel chudoby"^[2] Z papežského pověření působil jako kazatel a inkvizitor v Korutanech.

Pro své krajní vnímání řeholní chudoby se dostal ve větších sporů při svých vizitačních cestách po polských klášterech, zejména při třetí vizitační cestě roku 1457, což mělo různé projevy. V Krakově špatnou morálku spolubratří řešil u městských konšelů. Ve Varšavě nalezl v klášterní kuchyni maso z telete a nařídil ho ihned rozdat chudým. Především však proslul poškozováním honosněji zdobených knih během vizitací, včetně chorálních určených k oslavě Boha, takže i mezi chudobu hlásajícími františkány šlo o přece jen relativně bohatěji iluminované kodexy. V klášterech v Kościan, Poznani, Krakově a Varšavě vytrhával nebo vystřihával nůžkama z velkoformátových chorálních knih zlacené iluminace nebo jinou honosnější výzdobu. Během vizitace v Krakově v roce 1459 se měl se svým spolubratrem Jakubem z Velkého Hlohova dopustit rabování v kostele, klášteře a zejména jeho knihovně, odkud zabavil žádané, v Itálii vydané teologické traktáty, patristická díla, pergamenové rukopisy i jiné liturgické knihy (kancionály, antifonáře, žaltáře). Učinili tak údajně v noci, aby je nikdo nezpozoroval a knihy poslali do klášterů ve Slezsku a Rakousku, mj. do Hlohova a Vratislavi.^[3]

Již postižen chorobou, jež se posléze ukázala smrtelnou, přešel Bernardin někdy po roce 1458 z řeholního do světského stavu. Příčinou mu ale měl být zejména strach ze spolubratří františkánů, aby jej z nenávisti k němu neotrávili.^[4]

Podle františkánské kroniky Jana Komorowskigo byl Bernardin autorem blíže neznámé kroniky,^[5] která mohla být hlavním pramenem kroniky dochované v Knihovně Národního muzea.^[6]

Reference editovat

↑ HLAVÁČEK, Petr. Zum (Anti)intellektualismus in Ostmitteleuropa im 15. und 16. Jahrhundert : Die böhmischen Franziskaner-Observanten und ihr Verhältnis zu Bildung und Büchern. In: Kirchen- und Kulturgeschichtsschreibung in Nordost- und Ostmitteleuropa. Berlin: LIT Verlag, 2006. ISBN 3-8258-6178-3. S. s. 31-58. HLAVÁČEK, Petr. Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku'. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1212-5. S. 11, 101–102.
↑ Memoriale Ordinis Fratrum Minorum a fr. Ioanne de Komorowo compilatum. Příprava vydání ed. X. Liske, A. Lorkiewicz. Lwów: [s.n.], 1888. 77 s. (Monumenta Poloniae Historica; T. 5). Orig.: "zelo paupertatis succsensus", "paupertatis zaelator maximus", "ferventissimusque predicator".
↑ Memoriale Ordinis Fratrum Minorum... (cit.), s. 77, 183–184. KANTAK, Kamil. Bernardyni polscy. Lwów: [s.n.], 1933. Dostupné online. S. Tom I.: s. s. 11, 16–18, 21–22, 130, 160. Tom II.: s. 542. BOGDALSKI, Czesław. Bernardyni v Polsce. Kraków: [s.n.], 1933. S. Tom I.: s. 166-167; Tom II.:, s. 511. LENART, Emilian. Biblioteki Bernardyńskie w Polsce od 2. połowy XV do końca wieku XVIII. In: Pięćset pięćdiesąt lat obecności oo. Bernardynów w Polsce. Kalwaria Zebrydowska: [s.n.], 2006. S. s. 659-677, zde s. s. 671.. BAJGER, Matyáš Franciszek. 'Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 6.8.2013]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. . s. 73–75. Dostupné online. František Šmahel se domnívá, že pro své chování byl sesazen z úřadu na následující provinční kapitula#Řádová kapitula kapitule v Langenlois slavené v květnu 1459. Viz ŠMAHEL, František. „Intra et extra muros“ : społeczna rola franciszkanów observantów i klarysek na ziemiach czeskich od połowy XIV do końca XV wieku. In: Franciszkanie w Polsce średniowiecznej. Część 1. Franciszkanie na ziemiach polskich. Lublin: [s.n.], 1983. S. 275–325, zde s. 303. Jednalo se zřejmě o běžnou řádnou volbu provinciála, na níž byl do funkce vybrán Gabriel Rangoni.
↑ KANTAK, Bernardyni polscy (cit.). Tom I., s. 24.
↑ "„... ut scribit frater Bernardinus de Ingolstat in sua cronica." Viz Memoriale Ordinis... (cit.)
↑ Chronica Fratrum Minorum de Observantia Provinciae Bohemiae. po r. 1500. Knihovna Národního muzea, signatura VIII F 75. Viz HLAVÁČEK, Zum (Anti)intellektualismus... (cit.)

[1] HLAVÁČEK, Petr. Zum (Anti)intellektualismus in Ostmitteleuropa im 15. und 16. Jahrhundert : Die böhmischen Franziskaner-Observanten und ihr Verhältnis zu Bildung und Büchern. In: Kirchen- und Kulturgeschichtsschreibung in Nordost- und Ostmitteleuropa. Berlin: LIT Verlag, 2006. ISBN 3-8258-6178-3. S. s. 31-58. HLAVÁČEK, Petr. Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku'. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1212-5. S. 11, 101–102.

[2] Memoriale Ordinis Fratrum Minorum a fr. Ioanne de Komorowo compilatum. Příprava vydání ed. X. Liske, A. Lorkiewicz. Lwów: [s.n.], 1888. 77 s. (Monumenta Poloniae Historica; T. 5). Orig.: "zelo paupertatis succsensus", "paupertatis zaelator maximus", "ferventissimusque predicator".

[3] Memoriale Ordinis Fratrum Minorum... (cit.), s. 77, 183–184. KANTAK, Kamil. Bernardyni polscy. Lwów: [s.n.], 1933. Dostupné online. S. Tom I.: s. s. 11, 16–18, 21–22, 130, 160. Tom II.: s. 542. BOGDALSKI, Czesław. Bernardyni v Polsce. Kraków: [s.n.], 1933. S. Tom I.: s. 166-167; Tom II.:, s. 511. LENART, Emilian. Biblioteki Bernardyńskie w Polsce od 2. połowy XV do końca wieku XVIII. In: Pięćset pięćdiesąt lat obecności oo. Bernardynów w Polsce. Kalwaria Zebrydowska: [s.n.], 2006. S. s. 659-677, zde s. s. 671.. BAJGER, Matyáš Franciszek. 'Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 6.8.2013]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. . s. 73–75. Dostupné online. František Šmahel se domnívá, že pro své chování byl sesazen z úřadu na následující provinční kapitula#Řádová kapitula kapitule v Langenlois slavené v květnu 1459. Viz ŠMAHEL, František. „Intra et extra muros“ : społeczna rola franciszkanów observantów i klarysek na ziemiach czeskich od połowy XIV do końca XV wieku. In: Franciszkanie w Polsce średniowiecznej. Część 1. Franciszkanie na ziemiach polskich. Lublin: [s.n.], 1983. S. 275–325, zde s. 303. Jednalo se zřejmě o běžnou řádnou volbu provinciála, na níž byl do funkce vybrán Gabriel Rangoni.

[4] KANTAK, Bernardyni polscy (cit.). Tom I., s. 24.

[5] "„... ut scribit frater Bernardinus de Ingolstat in sua cronica." Viz Memoriale Ordinis... (cit.)

[6] Chronica Fratrum Minorum de Observantia Provinciae Bohemiae. po r. 1500. Knihovna Národního muzea, signatura VIII F 75. Viz HLAVÁČEK, Zum (Anti)intellektualismus... (cit.)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]