Benzofenonimin

chemická sloučenina

Benzofenonimin je organická sloučenina se vzorcem (C6H5)2C=NH. Používá se na zavádění chránicích skupin do molekul primárních aminů a také při výrobě anilinu.

Benzofenonimin
Strukturní vzorec

Strukturní vzorec

Obecné
Systematický název difenylmethanimin
Funkční vzorec (C6H5)2C=NH
Sumární vzorec C13H11N
Identifikace
Registrační číslo CAS
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 440-870-2
600-205-0
PubChem
SMILES C1=CC=C(C=C1)C(=N)C2=CC=CC=C2
InChI 1S/C13H11N/c14-13(11-7-3-1-4-8-11)12-9-5-2-6-10-12/h1-10,14H
Vlastnosti
Molární hmotnost 181,23 g/mol
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Varování[1]
H-věty H315 H319 H335[1]
P-věty P261 P264 P271 P302+352 P304+340 P305+351+338 P312 P321 P332+313 P337+313 P362 P403+233 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výroba a přípravaEditovat

Benzofenonimin lze vyrobit adicí methanolu na komplex nitrilu s Grignardovým činidlem nebo reakcí benzofenonu s amoniakem.

Z komplexu nitrilu s Grignardovým činidlemEditovat

 
Výroba benzofenoniminu za přítomnosti Grignardova činidla[2]

První metodou přípravy ketiminů pomocí komplexů nitrilů s Grignardovými činidly a následné hydrolýzy byla Moureuova-Mignonacova syntéza ketiminů.[3] Později P. L. Pickard a T. L. Tolbert proces vylepšili přidáním methanolu.[2]

Z benzofenonu a amoniakuEditovat

V roce 1988 objevil A. G. Guimanini nový způsob přípravy benzoiminu pomocí reakce benzofenonuamoniakem. Chemicky čistý plynný amoniak se přidá do roztoku benzofenonu, čímž se vytvoří (C6H5)2C=NH +
2
 . Tento produkt se následně zneutralizuje hydroxidem sodným za vzniku benzofenoniminu.[4]

PoužitíEditovat

Chránicí skupina u aminůEditovat

Primární aminy lze pomocí benzofenoniminu chránit před rozkladem při provádění sloupcové chromatografie.[5]

Aminace arylhalogenidůEditovat

Při Buchwaldově–Hartwigově aminaci reagují arylhalogenidyaminy za tvorby vazby uhlík-dusík, přičemž jako katalyzátory slouží sloučeniny palladia. K přípravě anilinů se při této reakci používá amoniak, ten se však váže na palladium a reakce je kvůli tomu běžně neproveditelná. V roce 1997 objevil Stephen L. Buchwald, že lze jako ekvivalent amoniaku, který umožní překonání tohoto problému, použít benzofenonimin.[6]

 
Aminace arylhalogenidů pomocí benzofenoniminu katalyzovaná palladiem

[6]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Benzophenone imine na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Benzophenone imine. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b P. L. Pickard; T. L. Tolbert. An Improved Method of Ketimine Synthesis. The Journal of Organic Chemistry. 1961, s. 4886–4888. ISSN 0022-3263. DOI:10.1021/jo01070a025. 
  3. Comprehensive Organic Name Reactions and Reagents. [s.l.]: John Wiley & Sons, Inc., 2010-09-15. ISBN 9780470638859. DOI:10.1002/9780470638859.conrr446. Kapitola Moureau-Mignonac Ketimine Synthesis, s. 1988–1990. 
  4. G. Verardo; A. G. Giumanini; P. Strazzolini; M. Poiana. Ketimines From Ketones and Ammonia. John Wiley & Sons, Inc.. 1988, s. 1501–1511. DOI:10.1080/00397918808081307. 
  5. Martin J. O'Donnell. Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. [s.l.]: John Wiley & Sons, Ltd, 2001-04-15. ISBN 978-0471936237. DOI:10.1002/047084289x.rb031. Kapitola Benzophenone Imine. 
  6. a b John P. Wolfe; Jens Åhman; Joseph P. Sadighi; Robert A. Singer; Stephen L. Buchwald. An Ammonia Equivalent for the Palladium-Catalyzed Amination of Aryl Halides and Triflates. Tetrahedron Letters. 1997-09-08, s. 6367–6370. ISSN 0040-4039. DOI:10.1016/S0040-4039(97)01465-2.