Otevřít hlavní menu

Ben Nevis

nejvyšší hora Spojeného království

Ben Nevis (1344 m n. m.), skotskou gaelštinou Beinn Nibheis, je nejvyšší hora Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Nachází se v západní části pohoří Grampiany ve Skotsku, 10 km jihovýchodně od města Fort William. S nadmořskou výškou 1344 m (4409 stop) patří mezi tzv. Munros, což jsou skotské hory vyšší než 3000 stop.

Ben Nevis
Ben Nevis při pohledu od Banavie

Vrchol 1344 m n. m.
Prominence 1344 m ↓ kanál La Manche
Izolace 749 km → Skaulen, Norsko
Seznamy Nejvyšší hory evropských zemí
Munros #1
Marilyns
Poznámka nejvyšší hora Spojeného království
Poloha
Světadíl Evropa
Státy Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Pohoří Grampiany
Souřadnice
Ben Nevis
Ben Nevis
Prvovýstup 17. srpna 1771, James Robertson
Hornina žula
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mezi turisty a horolezci je známý jako „Ben“ a ročně přiláká asi 100 000 návštěvníků, z nichž asi tři čtvrtiny používají k výstupu zrekonstruovanou koňskou stezku z údolí Glen Nevis na jižní straně hory. Horolezce nejvíce láká 700 metrů vysoká stěna na severní straně, která patří mezi nejvyšší skalní stěny ve Spojeném království.

Obsah

GeografieEditovat

Ben Nevis tvoří se svým severovýchodním sousedem Carn Mor Dearg propojený masiv. Obě hory patří mezi 8 nejvyšších britských hor přes 4 000 stop (1 219 m n. m.). Západní a jižní svahy se zvedají 1 200 m na asi 2 km od dna údolí Glen Nevis a představují nejdelší a nejprudší svahy v celé Británii. Naopak severní svah spadá o pouhých 600 m do Coire Leis.

 
Strmá jižní strana hory Ben Nevis z Sgurr a' Mhaim.

Vedle hlavního vrcholu s nadmořskou výškou 1 344 m má Ben Nevis ještě další dva vedlejší vrcholy, oba nazvané Carn Dearg (červený kopec). Vyšší z nich (1 221 m n. m.) leží na severozápadě a bývá při pohledu z Fort William často zaměňován za vlastní Ben Nevis. Druhý Carn Dearg (1 020 m n. m.) ční nad údolím Glen Nevis na severozápadní straně. Dále na západě leží nižší hora, Meall an t-Suidhe (711 m n. m.). V sedle mezi ní a Ben Nevis leží malé jezero Lochan an t-Suidhe. Oblíbená turistická trasa z údolí Glen Nevis vede po boku Meall an t-Suidhe a poté vystupuje na západní svahy Ben Nevis.

GeologieEditovat

Ben Nevis je převážně tvořen vyvřelou žulou z devonu (asi před 400 miliony let) s příměsemi krystalických břidlic.

PodnebíEditovat

Nadmořská výška, poloha a reliéf způsobují časté špatné počasí, které může špatně vybavené turisty zaskočit. Podle pozorování observatoře na vrcholu z let 1883–1904, byla mlha přítomná asi 80% času v době od ledna do července, a 55% času mezi květnem a červnem. Průměrné zimní teploty byly kolem −5 °C, a průměrná roční teplota kolem –0,5 °C. V průměru je na vrcholu každoročně 261 bouřek[1] a spadne zde asi 4350 mm srážek, což je velmi mnoho ve srovnání s 2050 mm v blízkém městě Fort William a 600 mm v Inverness a v Londýně. Srážky jsou v zimě, ve srovnání s jarem a létem, dvojnásobné. Sníh se může vyskytovat po celý rok, obzvláště na severní straně.

HistorieEditovat

První doložený výstup na vrchol uskutečnil botanik James Robertson 17. srpna 1771, který v této oblasti sbíral botanické vzorky. Další raný výstup se podařil v roce 1774 Johnu Williamsu, který přinesl první informace o geologickém složení hory. Až v roce 1847 byla hora oficiálně uznána jako nejvyšší v Británii, vyšší než její jiný skotský rival, Ben Macdhui. Observatoř na vrcholu byla zbudována v létě 1883 a zůstala v provozu 21 let. První cesta na vrchol byla zbudována zároveň s observatoří a umožňovala dopravu zásob na koních. Otevření stezky a observatoře učinilo výstupy na Ben Nevis velice oblíbené, obzvláště po příchodu železnice do Fort William v roce 1894. Přibližně v téže době se objevily první návrhy na ozubnicovou železnici vedoucí na vrchol, žádný z nich však nebyl uskutečněn. V roce 2000 byly pozemky, pokrývající jižní stranu hory a vrchol, zakoupeny charitativní organizací Scottish conservation charity.

 
Spodní částí cesty Ben Path projde 75 tisíc turistů ročně.

VýstupEditovat

Koňská stezka, zbudovaná v roce 1883 (známá také jako Ben Path), zůstává dodnes nejjednodušším a nejoblíbenějším způsobem výstupu. Začíná v Achintee na východní straně údolí Glen Nevis asi 2 km od centra města Fort William a v nadmořské výšce asi 20 m. Mosty z informačního centra a youth hostelu nyní umožňují přístup i ze západní strany údolí. Cesta prudce stoupá k sedlu Lochan Meall an t-Suidhe (570 m n. m.), potom cik-cak vychází zbývajících 700 m po kamenném západním úbočí Ben Nevis. Nejvyšší místo je označeno mohutnou, pevně zbudovanou kamennou mohylou, na jejímž vrcholu je umístěn triangulační bod.

Výstup na Ben Nevis je součástí výzvy Three Peaks Challenge, spočívající ve výstupu na 3 vrcholy jednotlivých britských zemí – skotský Ben Nevis (1344 m n. m.), anglický Scafell Pike (978 m n. m.) a velšský Snowdon (1085 m n. m.). Výstupové trasy jsou předepsané a pro splnění výzvy je třeba stihnout všechny 3 výstupy do 24 hodin, přičemž do tohoto času se započítávají i přesuny autem.[2]

 
Válečný památník na vrcholu

VrcholEditovat

Vrchol hory tvoří rozsáhlá kamenná plošina o výměře asi 40 hektarů. Na vrcholu jsou nápadné zbytky budovy meteorologicke observatoře. Na vrcholu věže observatoře byl zbudován nouzový přístřešek pro turisty chycené špatným počasím. Vedle observatoře je památník obětem druhé světové války. Z vrcholu je za dobrého počasí daleký rozhled, až do vzdálenosti 190 km.

Původ jménaEditovat

„Ben Nevis“ je poangličtěnou verzí jména Beinn Nibheis ze skotské gaelštiny. Zatímco beinn je nejčastějším gaelským slovem pro „horu“, nibheis je chápáno různě, ačkoliv je jméno obvykle překládáno jako „zlomyslná“ nebo „vzteklá hora“. Podle jiného výkladu je Beinn Nibheis odvozeno z beinn-neamh-bhathais, z Neamh „nebe, mraky“ a bathais „vrchol lidské hlavy“. Doslovný překlad by proto byl „hora, která má hlavu v oblacích“, ačkoliv překlad „nebeská hora“ je také často užíván.

FotogalerieEditovat

 
stezka Allt a' Mhuilinn
 
cesta Carn Mòr Dearg Arête
 
strmá severní stěna
 
vrcholová plošina
 
pohled z vrcholu na JV

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Murray, W. H.: The Companion Guide to the West Highlands of Scotland. London: Collins, 1977. ISBN 0-00-216813-8. S. 221
  2. Three Peaks Challenge na Threepeakschallenge.uk

LiteraturaEditovat

  • Butterfield, Irvine: The High Mountains of Britain and Ireland. London: Diadem Books, 1986. ISBN 0-906371-71-6.
  • Hodgkiss, Peter: The Central Highlands. Scottish Mountaineering Trust, 1994. ISBN 0-907521-44-4.
  • Murray, W. H.: The Companion Guide to the West Highlands of Scotland. London: Collins, 1977. ISBN 0-00-216813-8.

Externí odkazyEditovat