Bazální stimulace
Bazální stimulací se rozumí pedagogicko-ošetřovatelský koncept, který má nabídnout mentálně postiženým jedincům nebo pacientům v nemocnici (často na JIP) podněty pro vývoj jejich osobnosti v jednoduché podobě. Synonymem pro bazální stimulaci je bazální dialog.
Koncept vymyslel německý speciální pedagog prof. Andreas D. Fröhlich, tehdy v rámci své disertační práce. Jeho snahou bylo umožnit i lidem s těžkým kombinovaným postižením samostatný život, byť ve velmi omezené podobě. Po 10 letech, kdy profesor Frolich svůj koncept používal u dětí, se tuto metodu podařilo převést do ošetřovatelství. O to se zasloužila německá zdravotní sestra prof. Christel Bienstein.
Koncept vychází z poznatků několika vědních oborů, jako pedagogiky, fyziologie, anatomie, neurologie, vývojové psychologie a medicíny. Tento koncept má uplatnění ve zdravotnictví, ve školství i v sociální oblasti. Propagátorkou bazální stimulace v ČR je zdravotní sestra PhDr. Karolína Friedlová, PhD. Založila v České republice Institut bazální stimulace. který také vede.
Princip editovat
Základní myšlenkou je stimulovat pacienta (dítě, žáka, osobu, uživatele sociálních služeb), aby vnímal vlastní tělo. Díky určitým metodám by měl snáze a celkově kvalitněji vnímat okolní svět a následně s ním navázat komunikaci.
Druhy stimulací editovat
Stimulace lze rozdělit do několika typů:
- Somatické - tělesné podněty (doteky, masáže,...) pomáhají pacientovi vnímat vlastní tělo;
- Vibrační - pomáhá vnímat vibrace a chvění lidského hlasu. Lze jim také ovlivnit rytmické dýchání pacienta;
- Vestibulární - pomáhá s orientací v prostoru a uvědomování si své vlastní polohy v něm;
- Auditivní - pacientovi se pouštějí jeho oblíbené a známé zvuky;
- Orální - pacientovy oblíbené tekutiny stimulují receptory chuti;
- Taktilně-haptická - zaměřená na osvojování manipulace s předměty.[1]
Reference editovat
- ↑ Bazální stimulace. www.centrumbazalka.cz [online]. [cit. 2015-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-08.
