Bělehradská (Praha)

ulice v Praze
(přesměrováno z Bělehradská)

Bělehradská (Linecká, Stará Linecká) je název ulice v Praze. Bělehradská se nachází v centru v Praze 2 a 4. Začíná na Náměstí Bratří Synků, končí na křižovatce Anglická x Škrétova.

Bělehradská
Bělehradská ulice v Nuslích
Bělehradská ulice v Nuslích
Umístění
StátČeskoČesko Česko
MěstoPraha
Městská částPraha 2, Praha 4
ČtvrťNusle
Poloha
Historie
Pojmenováno poBělehrad
Starší názvyLinecká
Stará Linecká
Nuselská
Další údaje
Kód ulice443301
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis editovat

 
Bělehradská ulice u tramvajové zastávky Pod Karlovem po rekonstrukci, 2016

Po ulici jezdí tramvaje, je dlážděná a v některých úsecích asfaltová. Bělehradská je důležitá ulice, proto je na mapách značena žlutě.

Začíná v severozápadním rohu Náměstí Bratří Synků. Odtud jsou domy počítány směrem do centra. Vpravo sudá čísla, vlevo lichá. Pokračuje severozápadním směrem na křižovatku Křesomyslova x Otakarova, ovládanou světelnou signalizací již od roku 1928. V té době se tam v Bělehradské ulici nacházely obousměrné tramvajové zastávky (s názvem Nusle) teprve v roce 1960 přemístěné na náměstí, kde předtím tramvaje projížděly úhlopříčně parkem a tržištěm; automobily náměstí objížděly po jeho obvodu. Vlevo v rohovém domě bývala restaurace "U Hrabánků" (Nusle čp.185), vpravo v rohovém domě s věží a hodinami (Nusle čp.6) od roku 1896 Nuselská kavárna. V té době byla v domě "Pod věží" Nuselská radnice a v domě sousedním fungovaly "Heroldovy parní a vanové lázně", až do roku 1967. Roku 1967 byly na rohu Nuselské a ul. Pod Pramenem otevřeny „lázně Nusle“, jako náhrada za tyto uzavřené Heroldovy lázně v Otakarově ulici (dnes Hotel Otakar, Nusle čp.287)[1]. Za křižovatkou přechází Botič a zprava jde ulice Na Ostrůvku (s památkově chráněným neorenesančním domem Nusle čp.360, Na Ostrůvku 4 z roku 1902) , vlevo je vjezdová brána do areálu bývalého Nuselského pivovaru. Zde je i čerpací stanice Agip a budova Nusle čp. 316. bývalá továrna na knoflíky, postavená 1898 podle projektu Antonína Frice. [2] V protějším domě z poloviny devatenáctého století (Nusle čp.55, Bělehradská 15) má své sídlo také Jednota baptistů Praha Nusle. Od roku 2022 v areálu probíhá výstavba rezidenčního projektu "Moje Nusle – Nuselský pivovar". Projekt nové nuselské čtvrti v areálu někdejšího Nuselského pivovaru zahrnuje téměř 300 bytových jednotek. Poté ulice podchází pod žezniční most, zleva ulice Závišova (tam býval v letech 1965-2015 v dosud stojící nízkopodlažní budově "Hotel Nusle"), další železniční most a na křižovatce Fričova x Pod Nuselskými schody (na počátku 20. stol., kolem r. 1908, byly poblíž konečné prvních číslovaných linek tramvají; Nusle-Fričova pro linku 4 Nuselským údolím a Nuselské schody, pro linku 3) se stáčí k západu. V této sekci se již mírně zdvihá do kopce.

 
Křižovatka Koubkova x Bruselská x Šafaříkova, Bělehradská vpravo dolů

Nachází se zde tramvajová zastávka Nuselské schody, vpravo pod domem v průjezdu ulice Pod Zvonařkou, vlevo Pod Karlovem. Zde se také láme prudce k severu a začíná prudce stoupat v místě kde s ulicí Pod Karlovem začíná vlevo park Folimanka (překlenutý Nuselským mostem) a naproti tramvajové zastávce Pod Karlovem (také vlevo) se vpravo nachází obchodní dům Billa, poblíž domu s pamětní deskou od medailiéra Josefa Šejnosta z roku 1930, hlásající, že v tomto domě (čp. 1018) v Bělehradské ulici pracoval a skončil svou životní pouť Mikoláš Aleš. Text na desce zní: "V tomto domě 13 let tvořil a dne 10.7.1913 zemřel Mikoláš Aleš, v tomto třípokojovém bytě bydlel od roku 1900".

Postupně se ulice stočí k severovýchodu. Z obou stran u studentských kolejí Budeč je možný pěší průchod po schodech do ulice. Vlevo u kolejí z ulice Wenzigova, vpravo U Zvonařky. Další zlom nastává na křižovatce ulic Koubkova, Bruselská a Šafaříkova. Zde se ulice otočí severozápadním směrem a pokračuje po rovině. Z ulice Šafaříkova, vedou tramvajové koleje k Nuselským schodům shora – odbočit není možno dolů, ale pouze do severního směru ulice Bělehradské. Další tramvajová zastávka, tentokrát Bruselská se nachází o kus dál v obou směrech.

Pokračuje světelná křižovatka s Rumunskou a napravo zeleň Tylova náměstí. Dále je tu křížení s ulicí Jugoslávská, včetně tramvajového. Vlevo (z pohledu od Nuslí např. tramvaj č.6) odbočují tramvaje směr Karlovo náměstí, vpravo jedou směrem na Náměstí Míru. Za křižovatkou následuje zastávka I. P. Pavlova v obou směrech. Vlevo ulice Vocelova, vpravo průchod pro pěší (na noc se uzavírá) do ulice Londýnská, vlevo ulice Mikovcova. Následuje světelná křižovatka s ulicí Anglická. Bělehradská zde pokračuje stále stejným směrem, za touto křitovatkou již ale nese jiný název – ulice Škrétova.

Jméno editovat

Jméno ulice je po hlavním městě Srbska Bělehrad. Taková jména jsou ve čtvrti Vinohrady – Praha 2 běžná.

Historie editovat

Původně se jednalo o spojnici Prahy a Lince, proto se nazývala Stará Linecká. V letech 1875–1880 byla přejmenována na Nuselskou, část ulice vedoucí územím Vinohrad nesla od roku 1880 jméno Havlíčkova třída na počest básníka a novináře Karla Havlíčka Borovského.[3] Na území Nuslí pojmenování Nuselská zůstalo až do roku 1925, kdy se přeneslo na část dnešní ulice Vršovické u nádraží Praha-Nusle (dnes Praha-Vršovice). Svůj současný název nese ulice od roku 1926.[4]

Stavby editovat

Reference editovat

  1. PÍŠA, Rudolf. „Bejvávalo v Nuslích:“ Hořký osud stavitele i lázní, in Tučňák 5/2023, str. 13, měsíčník městské části Praha 4, květen 2023
  2. Rubrika „Lidé z Prahy 4“: „Bejvávalo v Nuslích“ (Knoflíkárna od Botiče), in Tučňák 9 /2023, str. 13, měsíčník městské části Praha 4, září 2023
  3. VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy. Velká Praha. Vydání první. vyd. Praha: Academia, 2017. 1731 s. ISBN 978-80-200-2107-6, ISBN 80-200-2107-8. OCLC 885148640 S. 1474. 
  4. ČAREK, Jiří; A KOL. Ulicemi města Prahy. 1. vyd. [s.l.]: Orbis, 1958. 

Literatura editovat

  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Havlíčkova, s. 230–231. 

Externí odkazy editovat