Avenida Corrientes

Avenida Corrientes je jedna z hlavních ulic argentinského hlavního města Buenos Aires. Historie třídy je spjatá s tangem a identitou tzv. porteños, jak jsou ve španělštině nazýváni obyvatelé přístavního města. Stejně jako paralelní třídy Santa Fe, Córdoba a San Juan získala pojmenování po stejnojmenné argentinské provincii.

Avenida Corrientes

Poloha třídy Corrientes na slepé mapě Buenos Aires

Avenidu tvoří 69 obytných bloků od třídy Eduarda Madera ve východní čtvrti Puerto Madero. Metropoli křižuje západním a poté severozápadním směrem než skončí na Avenida Federico Lacroze čtvrti Chacarita. Jedná se o pozemní komunikaci automobilové dopravy, pod jejímž průběhem se nacházejí stanice linky B buenosaireského metra.

Sdružení přátel ulice Corrientes (Asociación Amigos de la Calle Corrientes) se s městskými orgány podílí na urbanistické koncepci oblasti třídy a na více než 40 místech umístila pamětní desky osobnostem z historie tanga.

Historie

V průběhu 17. století nesla ulice název Del Sol, mezi lety 1738–1808 se jmenovala San Nicolás a do roku 1822, kdy se stala třídou Corrientes, pak De Incháurregui. Výrazné rozšíření města západním směrem od roku 1880 způsobilo zvýšené nároky na dopravu. Koněspřežné linky byly zřízeny v roce 1887. Nárůst populace měl být řešen novou bytovou výstavbou. Plány počítaly se zbouráním zástavby na severní straně třídy, proti němuž se postavili místní usedlíci. K realizaci došlo až po státním převratu v roce 1930, s jejím ukončením o šest let později. V souvislosti s charakterem třídy Corrientes před rozšířením se používá termín „Corrientes Angosta“ (Úzké Corrientes). Nově zrekonstruovaná třída korespondovala s výstavbou obelisku Buenos Aires, který byl vztyčen roku 1936 ve středu náměstí Plaza de la República. Kolem obelistku později vznikla křižovatka ve formě kruhového objezdu pro ulice Corrientes a 9. července. Městská vyhláška z roku 1967 vytvořila z většiny tříd včetně Corrientes jednosměrné dopravní tepny.

Po většinu 20. století Calle Corrientes představovala symbol nočního života v Buenos Aires. Získala také přezdívku „ulice, která nikdy nespí“. Na ploše deseti bloků západně od středu města, mezi ulicemi Maipu a Callao, se nacházela největší koncentrace divadel a kin. Spolu s přilehlou pěší zónou Calle Lavalle se stala jedním center komerční zábavy. Na třídě Corrientes byly ve 30. a 40. letech dvacátého století postaveny divadelní scény a kinosály ve stylu Art deco, jako Teatro Gran Rex, Teatro Opera a Teatro Premier. Vysoká koncentrace knihkupectví přiváděla od 50. let během dne na třídu intelektuály, kteří trávili čas v kavárnách (Cafe La Paz), pizzeriích a restauracích (Los Inmortales, Güerrin). Na rohu tříd Corrinetes a Bouchard stojí víceúčelový komplex Estadio Luna Park určený pro sportovní aktivity a kulturní události.

V roce 2005 se uskutečnilo rozšíření chodníků pro rozvoj maloobchodní činnosti, když hlavní třída v tomto ohledu od 70. let dvacátého století upadala. V 80. letech se v místních divadlech začal prosazovat příklon k broadwayským muzikálům ve španělštině, v kombinaci s tradičními představeními i avantgardou, stejně jako žánrem revue. Otevřený prostor třídy Corrientes mezi uruguayskou ulicí a Avenida Callao se od roku 2007 stal během Noci knihkupců místem preformance čtení venku.

Galerie

• 
  Nákupní centrum Abasto Shopping
• 
  Mrakodrap SAFICO
• 
  Noční třída s obeliskem

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Avenida Corrientes na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Avenida Corrientes na Wikimedia Commons

Autoritní data	GND: 4726607-7 VIAF: 243203598