Argentavis magnificens

vyhynulý rod ptáků

Argentavis magnificens (v překladu „velkolepý argentinský pták“) byl jedním z největších létajících ptáků v dějinách života na Zemi. Tento pták, někdy nazývaný obří teratorn, žil před 9 až 6 miliony let ve střední a severozápadní Argentině, kde byly objeveny jeho fosilie. Formálně popsán byl v roce 1980 dvojicí paleontologů.[1]

Jak číst taxoboxArgentavis magnificens
Stratigrafický výskyt: Pozdní miocén, asi před 9 až 6,8 mil. let
alternativní popis obrázku chybí
Argentavis magnificens - rekonstrukce
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dravci (Accipitriformers)
Čeleď Teratornithidae
Rod Argentavis
Campbell & Tonni, 1980
Binomické jméno
Argentavis magnificens
Campbell & Tonni, 1980
Některá data mohou pocházet z datové položky.

RozměryEditovat

Argentavis nemusel mít největší rozpětí křídel ze všech známých ptáků (někteří oligocénní mořští ptáci mohli mít v rozpětí křídel až 7,5 metru), byl ale celkově nejmohutnější a nejtěžší z ptáků schopných letu. Zatímco zmíněné obří druhy dosahovaly hmotnosti asi do 40 kg, u argentavise se předpokládá až dvojnásobná hmotnost. Tento opeřenec byl tak velký, že když stál na zemi, díval by se dospělému člověku zpříma do očí.[2]

  • Rozpětí křídel: 5,1 až 6,1 m[3]
  • Plocha křídla: téměř 7 m²
  • Plošné zatížení: cca 11,5 kg
  • Délka (i s peřím): 3,5 m
  • Výška: 1,7–2 m
  • Hmotnost: 70–78 kg

Srovnání se současnými ptákyEditovat

Pro srovnání lze uvést, že žijící pták s největším rozpětím křídel je albatros stěhovavý, který má největší změřené rozpětí 3,63 m.[4]

Vyšší tlak vzduchuEditovat

Podle některých badatelů musel být v průběhu miocénu poněkud vyšší tlak vzduchu, jinak by se podobně velcí ptáci nejspíš vůbec nevznesli ze země. Odhadovaný tlak vzduchu pro bezpečný let takto velkých ptáků byl odhadnut minimálně na 1,3 bar.[5]

ReferenceEditovat

  1. Campbell, Kenneth E. Jr.; Tonni, E.P. (1980). "A new genus of teratorn from the Huayquerian of Argentina (Aves: Teratornithidae)". Contributions in Science. Natural History Museum of Los Angeles County. 330: 59–68.
  2. https://veda.instory.cz/1225-giganticky-sup-s-rozpetim-rogala-kdyby-stal-pred-nami-dival-by-se-nam-do-oci.html
  3. Ksepka, D. T. (2014). "Flight performance of the largest volant bird". Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 111 (29): 10624–10629. doi:10.1073/pnas.1320297111.
  4. Wood, Gerald (1983). The Guinness Book of Animal Facts and Feats. ISBN 978-0-85112-235-9.
  5. Alan E. R. Cannell (2020). Too big to fly? An engineering evaluation of the fossil biology of the giant birds of the Miocene in relation to their flight limitations, constraining the minimum air pressure at about 1.3 bar. Animal Biology, 70(3): 251–270. doi: https://doi.org/10.1163/15707563-bja10001

Externí odkazyEditovat

  • SOCHA, Vladimír. Velkolepý argentinský pták. OSEL.cz [online]. 8. října 2018. Dostupné online.  (česky)