Arcovenator

rod plazů (vymřelých)

Arcovenator („lovec od řeky Arc“) byl rod teropodního dinosaura z čeledi abelisauridů (podčeleď Majungasaurinae). Žil v období pozdní svrchní křídy (geologický stupeň kampán, stáří kolem 74 milionů let) na území dnešního departementu Var (oblast Provence-Alpes-Côte d'Azur) na jihovýchodě Francie.

Jak číst taxoboxArcovenator
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 74 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Hypotetická rekonstrukce arkovenátora.
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
Podřádteropodi (Theropoda)
InfrařádCeratosauria
ČeleďAbelisauridae
PodčeleďMajungasaurinae
RodArcovenator
Binomické jméno
Arcovenator escotae
Tortosa et al., 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Objev editovat

Jeho fosilie byly objeveny v roce 2006 v sedimentech spodní části souvrství Argiles Rutilantes. Typový druh Arcovenator escotae byl formálně popsán týmem paleontologů v roce 2013.[1] Druhové jméno je poctou společnosti Escota (či nověji Vinci SA), která financovala vykopávky.

Podobné fosilie možná stejného rodu dinosaura ale známe například také z území Španělska.[2]

Popis editovat

 
Holenní a lýtková kost arkovenátora.

Arcovenator dosahoval podle autorů popisné studie délky v rozmezí 5 až 6 metrů. V novější studii z roku 2016 mu byla přisouzena poněkud menší délka 4,8 metru.[3] Fosilie tohoto druhu dokládají přítomnost abelisauridů v Evropě během období svrchní křídy.[4] Zuby tohoto teropoda byly poměrně vysoké, dlouhé 3,5 až 5 cm, holenní kost byla poměrně útlá a u holotypu dosahovala délky 51 cm.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Tortosa, Thierry; et al. (2014). "A new abelisaurid dinosaur from the Late Cretaceous of southern France: Palaeobiogeographical implications". Annales de Paléontologie. 100(1): 63–86. doi:10.1016/j.annpal.2013.10.003
  2. Erik Isasmendi, Angelica Torices, José Ignacio Canudo, Philip J. Currie & Xabier Pereda-Suberbiola (2022). Upper Cretaceous European theropod palaeobiodiversity, palaeobiogeography and the intra-Maastrichtian faunal turnover: new contributions from the Iberian fossil site of Laño. Papers in Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1002/spp2.1419
  3. Grillo, O. N.; Delcourt, R. (2016). "Allometry and body length of abelisauroid theropods: Pycnonemosaurus nevesi is the new king". Cretaceous Research. doi: 10.1016/j.cretres.2016.09.001
  4. Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 84 (anglicky)

Literatura editovat

  • Tykoski, Ronald B.; Rowe, Timothy (2004). "Ceratosauria". In Weishampel, David B.; Dodson, Peter; Osmólska, Halszka (eds.). The Dinosauria (Second edition). Berkeley: University of California Press. pp. 47–70. ISBN 0-520-24209-2.
  • Filippi, L. S.; et al. (2016). A new brachyrostran with hypertrophied axial structures reveals an unexpected radiation of latest Cretaceous abelisaurids. Cretaceous Research. 60: 209-219.

Externí odkazy editovat