Apam Napát
Apam Napát „potomek/syn Vod“ je zarathuštrické božstvo, jehož védským protějškem je Apám Napát. Podle 13. jaštu společně s Mithrou udržuje společenský řád a mírní nepokoje, obě božstva také v 19. jaštu ochraňují chvarenu. Nepříliš jasná zmínka o něm se objevuje i v 5. jaštu, v 8. jaštu rozděluje vodu lidským příbytkům. Ve střední perštině byl taktéž nazýván Borz či Borǰ, což je odvozeno z avestánského berezantem „vznešený“, nebo Borz í Ábánnáf „Vznešený, který je Synem Vod“.[1]
Prameny a kult
editovatVe výše zmíněném 19. jaštu se vypráví o sporu o chvarenu mezi Spenta Mainjuem a Angra Mainjuem, během kterého byla chvarena chráněna Mithrou a Átarem. Pak se odebrala k mytickému jezeru Vourukaša. Tam se jí zmocnil Apam Napát a uložil ji do vody. Poté vyhlásil Ahura Mazda její výlov a slíbil, že úspěšnému nálezci přinese chvarena zdar v kněžské, pastevecké a vojenské sféře. O její získání se pokusil Túránec Franrasjan, který se pro ni třikrát potopil, ale ta mu vždy unikla, protože nebyl Árjou. Při pohybu chvareny se jezero rozvodnilo a vznikly tak různé řeky, včetně Haétumant, která stále obsahuje tento posvátný symbol.[2]
Ve středoperských textech je božstvem vod a ochráncem chvareny. Podle Bundahišnu pobývá u Ardvísúr a neposkvrněných vod a jeho hlavní povinností je distribuce vod, taktéž chrání před velkými vlnami na moři. Když se každý třetí rok shromažďují nepřátelé Íránců pod Elbrusem, vystupuje z řeky Arang a probouzí ptáka Čamrúše, který je uklove a zabrání tak zničení světa.[1]
V zarathuštrickém kalendáři je každý den členěn na úseky zvané gáh a Apam Napátovi je zasvěcen Uzérín Gáh, tedy čas od tří odpoledne do západu slunce. Lze předpokládat že v před-zarathuštrických dobách byl den členěn jen na dopoledne zasvěcené Mithrovi a odpoledne zasvěcené Apam Nápátovi. Tomuto božstvu však není věnován žádný měsíc v roce ani den v měsíci, tento zvyk se nejspíše objevil až později, když jeho význam upadal. Kromě odpoledních modliteb je Apam Napát stále volán při vzývání vody během jasnu, hlavního zarathuštrického rituálu.[1]
Hypotézy
editovatPodle iranistky Mary Boyce Apam Napát původně byl významným božstvem a ztotožňuje jej s hypotetickým avestánským *Vourunou, ve védské tradici známým jako Varuna. Tento výklad stojí v opozici vůči ztotožnění *Vouruny se samotným Ahura Mazdou, zastávaném například Jaanem Puhvelem nebo Washem Edwardem Haleem. Mary Boyce poukazuje na fakt, že Apam Napát je jediným zarathuštrickým božstvem kromě Mazdy a Mithry, které je titulováno ahura pán, nebo na různé zmínky ve védských textech, které ztotožňují Varunu, Apám Napáta a Agniho „Oheň“.[1][2][3]
Reference
editovat- ↑ a b c d e BOYCE, Mary. Encyclopædia Iranica - Apam Napat [online]. [cit. 2019-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 122, 319.
- ↑ WASH EDWARD, Hale. Ásura in Early Vedic Religion. Delhi: Motilal Banarsidass, 1999. ISBN 80-85983-52-4. S. 25.