Antonio María Javierre Ortas
Antonio María kardinál Javierre Ortas (21. února 1921 Sietano – 1. února 2007 Řím) byl španělský římskokatolický kněz, salesián, vysoký úředník římské kurie, kardinál.
| Antonio María Javierre Ortas | |
|---|---|
| Narození | 21. února 1921 nebo 1921 Siétamo |
| Úmrtí | 1. února 2007 nebo 2007 (ve věku 85–86 let) Řím |
| Alma mater | Universidad Pontificia de Salamanca (UPSA) Stará univerzita v Lovani Papežská salesiánská univerzita |
| Povolání | knihovník, teolog, vysokoškolský učitel, římskokatolický kněz a římskokatolický biskup |
| Zaměstnavatel | Papežská salesiánská univerzita |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Příbuzní | José María Javierre (sourozenec) |
| Funkce | titulární biskup (od 1976) kardinál-jáhen (Santa Maria Liberatrice a Monte Testaccio; 1988–1999) Prefekt Apoštolské knihovny (1988–1991) archivář Vatikánského apoštolského archivu (1988–1991) prefect of the Congregation for Divine Worship and the Discipline of the Sacraments (1992–1996) … více na Wikidatech |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Kněz a biskup editovat
Vstoupil do kongregace salesiánů, první sliby složil v roce 1940. Studoval v řádových vzdělávacích institucích v Saragose, Barceloně, Geroně a Salamance. Doplnil si studie v Římě a Lovani (zde obhájil doktorát z teologie). Kněžské svěcení přijal 24. dubna 1949. Od roku 1951 přednášel na Papežské salesiánské univerzitě v Turíně, později přesídlené do Říma. V letech 1959 až 1971 zde byl děkanem fakulty teologie a v letech 1971 až 1979 rektorem této školy. Jako expert španělského episkopátu se účastnil zasedání Druhého vatikánského koncilu, účastnil se řady mezinárodních teologických kongresů. V květnu 1976 byl jmenován titulárním arcibiskupem a sekretářem Kongregace pro katolickou výchovu, biskupské svěcení mu udělil 29. června 1976 v Huesce kardinál Vicente Enrique y Tarancón, arcibiskup Madridu.
Kardinál editovat
Při konzistoři 28. června 1988 ho papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem. O měsíc později se stal knihovníkem a archivářem Římskokatolické církve, vystřídal ve funkci kardinála Alfonse Maria Sticklera. V lednu 1992 se stal prefektem Kongregace pro bohoslužbu a svátosti. Po dosažení kanonického věku odešel v červnu 1996 na odpočinek.
