Wikipedie

Antoine de Lonhy

francouzský malíř

Antoine de Lonhy (doložen od roku 1446 v Burgundsku – zemřel kolem r. 1490 ve vévodství Savoye) byl francouzský malíř a miniaturista. Byl nejvýznamnějším francouzským malířem, který působil v oblasti Savojska-Piemontu ve 3. čtvrtině 15. století.[1]

Antoine de Lonhy
Narození15. století
Úmrtí1490
Savojské vévodství
Povolánímalíř, iluminátor a stained-glass artist
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Identita umělce, dříve pomocně označovaného jako "Le Maître de Saluces" (podle patrona díla) nebo "Le maître de la Trinité de Turin" (podle známého obrazu) byla odhalena až roku 1989.[2]

Antoine de Lonhy pochází z Burgundska, kde se vyškolil. Byl patrně v kontaktu s vlámskými malíři Jan van Eyckem a Rogierem van der Weyden, kteří stejně jako on působili ve službách Nicolase Rolina, kancléře burgundského vévody Filipa Dobrého (1446). Pracoval také pro Jeana Germaina, biskupa v Chalon-sur-Saone (1449).[3] Kolem roku 1450 se přestěhoval do Toulouse a zůstal zde po dobu deseti let. Několika objednávkami je doložena jeho práce pro kostel Kostel Santa Maria del Mar v Barceloně a augustiniánský klášter Miralles (Convento de Miralles, oblast Castellví de Rosanes, 1460-1461). Od roku 1462 do své smrti pak pobýval v savojském vévodství, nejprve ve městě Avigliana ve Valle di Susa, nedaleko Turína. V letech 1466 – 1480 pracoval v Chambéry pro vévodu Amadea IX. Savojského.

Dílo editovat

 
Antoine de Lonhy, Oltář Panny Marie, sv. Augustina a sv. Mikuláše tolentinského, Google Art Project
 
Rozetové okno, Santa Maria del Mar, Barcelona
 
Amadeus IX. Savojský, freska v kostele San Domenico, Turín

Antoine de Lonhy byl všestranným umělcem – autorem knižních iluminací, předloh k výšivkám, fresek, oltářních obrazů a malovaných vitráží. Jeho styl se vyznačuje monumentálními kompozicemi i pozorností věnovanou nejmenším detailům. Postavy mají zasněný výraz a tváře měkkce modelované světlem. Jsou často oblečeny v oděvech z těžkých damaškových látek, řasených do hlubokých záhybů. Malby se vyznačují tlumenými hnědými a zlatými tóny v kombinaci se zářivými a jasnými barvami. Caldera uvádí, že malíře mohl ovlivnit také iluminátor Barthélemy d'Eyck, působící u dvora vévody René I. z Anjou v Neapoli.[4]

Antoine de Lonhy je poprvé zmiňován v roce 1446, kdy dostal zaplaceno za realizaci oken kaple na hradě Nicolase Rolina v Authumes. V Barceloně se dochovalo jeho velké rozetové okno s barevnými vitrážemi, které pro tamní gotický kostel Santa Maria del Mar objednal arcibiskup Toulouse, Bernard du Rosier (Antoine de Lonhy uváděn jako "pintor de Tolosa de Llenguadoc"). Další vitrážová okna vytvořil pro radnici v Toulouse.

Pro klášter v Miralles zhotovil několik deskových obrazů (oltářní obraz s Pannou Marií, svatým Augustinem a sv. Mikulášem tolentinským), které jsou nyní ve sbírkách Museu Nacional d'Art de Catalunya v Barceloně[5] V Chambéry maloval obraz Oplakávání Krista pro katedrálu Saint-Jean-Baptiste de Saint-Jean-de-Maurienne, Svatou Trojici (nyní v Museo civico d'arte antica, Turín) a Svatou Annu samotřetí pro katedrálu v Turíně.

Fresky Antoine de Lonhy jsou dochovány v kapli svaté Kateřiny v kostele Notre-Dame de la Dalbade, Toulouse (1454) a v turínském kostele San Domenico, kde roku 1474 vytvořil posmrtnou podobiznu později svatořečeného vévody Amadea IX. Savojského. Pro kostel svatého Petra a Ondřeje v Opatství Novalesa zhotovil cyklus fresek v kapli a presbytáři a také oltářní polyptych.

Antoine de Lonhy proslul také jako tvůrce knižních miniatur. Národní galerie v Praze uchovává ve své sbírce jeho celostránkovou iluminaci s výjevem Ukřižování. Pro arcibiskupa Toulouse Bernarda de Rosier ilustroval rukopisy, mj. "Livre des Histoires". Pro dceru francouzského krále Karla VII. a vdovu po vévodovi Amadeu IX. Savojském, Yolande de France, vytvořil sérii ilustrací pro rukopis Breve dicendorum compendium (Biblioteca nazionale universitaria di Torino)[6] a knihu hodinek "Ore di Saluzzo" (British Library)[7]

Vybraná díla - obrazy a fresky editovat

  • 1454 Fragmenty fresek v kapli svaté Kateřiny v kostele Notre-Dame de la Dalbade, nyní Musée des Augustins, Toulouse
  • 1460 Vitráž v rozetovém okně, průčelí kostela Santa María del Mar, Barcelona
  • 1461-1462 Oltářní obraz z augustiniánského kláštera Miralles, s postavami Panny Marie, svatého Augustina a sv Mikuláše tolentinského, nyní Museu Nacional d'Art de Catalunya, Barcelona.[8] Predela v Museu del Castell de Peralada.
  • 1465-1470 Svatá Trojice, tempera a zlato na dřevě, přeneseno na plátno, Městské muzeum antického umění, Palazzo Madama Turín
  • kolem 1462-1470 Sv. Matouš, Sv. Petr, Sv. Jakub větší, St. Jakub menší, Sv. Šimon, Sv. Ondřej, tempera a zlato na dřevě, Městské muzeum antického umění, Turín
  • 1480 Pieta, freska, Městské muzeum antického umění, Turín
  • Fragmenty oltářního obrazu z kostela Battagliotti Avigliana, Savoy galerie, Turín
  • 1480-1490 Fragmenty oltáře z kostela Sant'Orso, tempera a zlacení na dřevě, Aosta
  • Rozebraný oltář z dominikánského kostela v Turíně: Kázání sv. Vincence Ferrerského, Musée national du Moyen Âge, Musée de Cluny, Paříž[9], Narození Krista, Musée Mayer van den Bergh, Antwerpy, Sv. Dominik, Galerie Sabauda, Turín, Sv. Jan Křtitel s donátorem, soukr. sbírka
  • Oltářní obraz z Představením Krista v chrámu, Bob Jones University, Greenville, Jižní Karolína, USA
  • Oltářní obraz Svatá Anna samotřetí, katedrála Turín
  • Oltář s výjevy Klanění, Vzkříšení, postavami světců, farní kostel Santo Stefano, Novalesa (dílna A. de Lonhy)
  • Cyklus fresek s proroky a benediktinskými mnichy, klášterní kostel svatých Petra a Ondřeje, Novalesa

Iluminace editovat

  • 1449 Mappemonde spirituelle Jeana Germaina, biskupa v Chalon-sur-Saône, Knihovna Akademie věd, literatury a umění v Lyonu
  • kolem 1450 Kniha hodinek z Besançonu, Morgan Library and Museum, New York
  • 1460 Misál, z něhož se dochovaly dvě strany: Ukřižování, celostránková iluminace na pergamenu, Národní galerie v Praze, Christ in Majesty, Getty Museum[10]
  • Kniha hodinek (Heures d'Hugues de Clugny), soukromá sbírka (Sotheby's 10. 12. 1980 (lot 103))
  • 1465 Kniha hodinek Saluzzů (Miniature delle Ore di Saluzzo), British Library, Londýn
  • Kniha hodinek z Chalon-sur-Saone, Městské muzeum antického umění, Turín
  • 1470 Kniha hodinek z Říma (Libro d'ore all'uso di Roma), Walters Art Gallery, Baltimore, USA[11]
  • kolem 1477 Breve dicendorum compendium, Národní knihovna, Turín

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Antoine de Lonhy na katalánské Wikipedii, Antoine de Lonhy na italské Wikipedii a Antoine de Lonhy na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ Larousse Encyclopedia: Antoine de Lonhy (nebo Antoine de Loigney)
  2. ↑ Fr. Avril, "Le Maître de Saluces" in Revue de l'Art, n.85, 1989; G. Romano, "Sur Antoine de Lonhy en Piémont", Revue de l'Art, n.85, 1989
  3. ↑ Mappemonde spirituelle, de Jean Germain (1400-1460)
  4. ↑ M. Caldera, Antoine de Lonhy , op. cit. bibliografie
  5. ↑ Antoine de Lonhy, Domus Dei de Miralles
  6. ↑ Biblioteca nazionale universitaria di Torino
  7. ↑ Saluces Master, British Library. www.bl.uk [online]. [cit. 2016-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-20. 
  8. ↑ MNAC: Antoine de Lonhy, Altarpiece of the Virgin, Saint Augustine and Saint Nicholas of Tolentino. www.museunacional.cat [online]. [cit. 2016-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-17. 
  9. ↑ Antoine Lonhy: Prédication de saint Vincent Ferrier
  10. ↑ The J. Paul Getty Museum: Antoine de Lonhy
  11. ↑ Rosalis: Lonhy, Antoine de (14..-ca 1494). Illustrateur , Livre d’heures à l’usage de Rome. numerique.bibliotheque.toulouse.fr [online]. [cit. 2020-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-18. 

Literatura editovat

  • Master of the Trinity of Turin, in: Colum Hourihane (ed.), The Grove Encyclopedia of Medieval Art and Architecture, Svazek 2, p. 159, OUP USA 2012, ISBN 9780195395365
  • M. Caldera, Antoine de Lonhy in E. Pagella, E. Rossetti Brezzi e E. Castelnuovo (a cura di), "Corti e città. Arte del Quattrocento nelle Alpi occidentali", catalogo della mostra, Skira, Milano, 2006, p. 333-354
  • G. Romano, Da Giacomo Pitterio ad Antoine de Lonhy, in: G. Romano (a cura di), "Primitivi piemontesi nei musei di Torino", Banca CRT, Torino, 1996, p. 190-209
  • Béatrice de Chancel, Le maître des Heures de Saluces : Antoine de Lonhy, Bulletin Monumental Année 1991 Volume 149 Numéro 4 pp. 436–438
  • François Avril, Le maître des Heures de Saluces : Antoine de Lonhy, Revue de l'Art Year 1989 Volume 85 Issue 1 pp. 9–34
  • Clément Gardet (ed.), Les Heures d'Aimée de Saluces, vicomtesse de Polignac, et de Catherine d'Urfé sa fille. Aspects internationaux et évolution dans la peinture des États de Savoie au XVe siècle, Annecy, 1985.
  • Françoise Cotton, Les manuscrits à peintures de la Bibliothèque de Lyon. Paris : Gazette des beaux-arts, 1965

Externí odkazy editovat

Palazzo Madama, Turín

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antoine_de_Lonhy&oldid=23644485“