Antoine César Becquerel

francouzský fyzik

Antoine César Becquerel [antuan sézar bekerel] (8. březen 1788, Châtillon-Coligny18. leden 1878, Paříž) byl francouzský fyzik, průkopník elektrochemie. Jako první na světě získal kov elektrolýzou. Dnes je připomínán především pro objev fotovoltaického jevu, který umožňuje získávat energii ze slunečního záření. Studoval též atmosférickou elektřinu, telegrafii a magnetismus.[2] I jeho syn Alexandre Edmond Becquerel (1820–1891) se stal fyzikem, jeho vnuk Henri Becquerel (1852-1908) dokonce získal Nobelovu cenu za fyziku.

Antoine César Becquerel
Antoine Becquerel 2.jpg
Narození7. března 1788
Châtillon-Coligny
Úmrtí18. ledna 1878 (ve věku 89 let)
Paříž
Alma materÉcole Polytechnique
Povolánífyzik, vysokoškolský učitel, inženýr, politik a chemik
ZaměstnavateléMuséum national d'histoire naturelle
École Polytechnique
OceněníCopleyho medaile (1837)
komandér Řádu čestné legie
zahraniční člen Královské společnosti
DětiAlexandre Edmond Becquerel
RodPoložka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ3064938
PříbuzníHenri Becquerel[1] (vnuk)
Funkcemember of the general council (1847–1870)
PodpisAntoine César Becquerel – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fotovoltaický jevEditovat

Tento objev Becquerel učinil v roce 1839. Do nádoby rozdělené průlinčitou stěnou umístil dvě platinové elektrody a do obou částí nádoby nalil elektrolyt. Elektrody připojil ke galvanometru. Poté zamezil veškerému přístupu světla do nádoby. V té chvíli galvanometr nezaznamenal žádnou hodnotu. Jakmile však Becquerel vpustil do nádoby světlo, zaznamenal galvanometr mezi elektrodami napětí. Šlo o první zaznamenanou přeměnu světelné energie na elektřinu. Becquerel to nazval fotovoltaickým jevem, ale dlouho nebyl považován za nijak významný pro průmysl. Až v 2. polovině 20. století se jev stal základem pro vznik výkonnějších fotovoltaických článků a tedy i fotovoltaických elektráren (průlomovým byl zejména patent Russella Shoemakera Ohla z roku 1946). [3]

OceněníEditovat

Je jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno je zapsáno na Eiffelově věži v Paříži.

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat