António de Spínola

portugalský voják a politik

António Sebastião Ribeiro de Spínola (11. dubna 1910 Estremoz13. srpna 1996 Lisabon) byl portugalský voják a politik, v roce 1974 prezident Portugalské republiky. Jeho otec António Sebastião Spínola byl generálním inspektorem financí.

António de Spínola
DuartePimentel04.jpg

Prezident Portugalska
Ve funkci:
15. května 1974 – 30. září 1974
Předseda vlády Adelino da Palma Carlos
Vasco Gonçalves
Předchůdce Américo Tomás
Nástupce Francisco da Costa Gomes
Stranická příslušnost
Členství Demokratické hnutí za svobodu Portugalska
Vojenská služba
Služba PortugalskoPortugalsko Portugalsko
Složka Armáda Portugalska
Doba služby 1920–1974
1981
Hodnost generál
polní maršál (čestná)

Narození 11. dubna 1910
Estremoz
Úmrtí 13. srpna 1996 (ve věku 86 let)
Lisabon
Místo pohřbení Lisabon
Rodiče António Sebastião Spínola
Alma mater Academia Militar (Portugalsko)
Profese politik, důstojník a spisovatel
Ocenění velkodůstojník Řádu věže a meče (1973)
Grand Cross of the Sash of the Three Orders
Commander of the Military Order of Avis
Officer of the Military Order of Avis
Medalha de Comportamento Exemplar
… více na Wikidatech
Podpis António de Spínola, podpis
Commons Kategorie António de Spínola
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Absolvoval vojenskou akademii, v roce 1939 vstoupil do Národní republikánské gardy. Od roku 1961 sloužil jako dobrovolník v Africe. V roce 1968 byl jmenován guvernérem Portugalské Guiney. Aby potlačil hnutí za nezávislost, vyhlásil program Za lepší Guineu, jehož cílem bylo zlepšit životní podmínky domorodého obyvatelstva. V roce 1973 se vrátil do Portugalska a vydal knihu Portugalsko a budoucnost, v níž vyzval k ukončení koloniální války a poskytnutí autonomie zámořským územím.[1] To vedlo k jeho popularitě mezi mladými důstojníky, kteří založili Movimento das Forças Armadas a provedli karafiátovou revoluci. Na základě dohody mezi vzbouřenci a dosavadním prezidentem Marcelem Caetanem byl Spínola dosazen do čela junty, která 26. dubna 1974 převzala moc v zemi, a 15. května 1974 složil prezidentskou přísahu. Zahájil demokratizaci země a vyjednávání s africkými představiteli o dekolonizaci. Snažil se potlačit levicové směřování vojenské vlády a 28. září 1974 se pokusil o převrat „mlčící většiny“ proti radikálním silám, po jeho ztroskotání oznámil 30. září rezignaci na post hlavy státu. Jeho nástupcem se stal Francisco da Costa Gomes. Po potlačení dalšího pokusu konzervativců o uchopení moci v březnu 1975 odešel do exilu v Brazílii, po návratu již zůstal stranou politického dění.

VyznamenáníEditovat

Stát Stuha Název Datum udělení
Portugalsko  Portugalsko[2]   důstojník Řádu avizských rytířů 1948, 23. ledna
  komtur Řádu avizských rytířů 1959, 16. května
  velkodůstojník Řádu věže a meče 1973, 6. července
  velkokříž Řádu věže a meče 1987, 13. února
  Vojenská medaile za chrabrost[3]
  Stříbrná Medaile za vynikající službu[3]
  Medaile za vojenské zásluhy II. třídy[3]
  Medaile za vojenské zásluhy III. třídy[3]
  zlatá Medaile za příkladné chování[3]
Španělsko  Španělsko   velkokříž Řádu Isabely Katolické[4] 1987, 14. prosince
  Vojenský záslužný kříž I. třídy s bílým odznakem[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. TELEVIZE, Česká. Portugalci slaví výročí Karafiátové revoluce. ČT24 [online]. [cit. 2019-09-07]. Dostupné online. (česky) 
  2. ENTIDADES NACIONAIS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-07]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f DE MORAIS, Carlos Alexandre. António de Spínola, O homem. 1. vyd. Lasabon: Editorial Estampa, 2007. 96 s. ISBN 9789723323962, ISBN 9723323966. OCLC 272404427 S. 91. 
  4. https://www.boe.es/boe/dias/1987/12/14/pdfs/A36647-36647.pdf

Externí odkazyEditovat