Annette Schavanová

německá politička

Annette Schavanová, nepřechýleně Annette Schavan (* 10. června 1955 v Jüchenu), je německá politička za Křesťanskodemokratickou unii, od 22. listopadu 2005 do 9. února 2013 spolková ministryně pro vzdělání a výzkum, nejprve v první a pak ve druhé vládě Angely Merkelové. Dříve byla v letech 1995–2005 ministryní školství v Bádensku-Württembersku.

Annette Schavanová
Annette Schavan Portrait 2013.jpg
Spolkový ministr školství a výzkumu Německa
Ve funkci:
22. listopadu 2005 – 14. února 2013
KancléřAngela Merkelová
PředchůdceEdelgard Bulmahn
NástupceJohanna Wanka
Stranická příslušnost
ČlenstvíKřesťanskodemokratická unie (od 1973)

Narození10. června 1955 (67 let)
Jüchen
Alma materUniverzita v Bonnu
Heinrich-Heine-Universität Düsseldorf (HHUD)
Profesepolitička, pedagožka, diplomatka a vysokoškolská učitelka
OceněníCena Heinricha Braunsa (2002)
Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska (2007)
Winfried Award (2007)
Honorary doctorate from the University of Cairo (2009)
čestný doktorát univerzity Tchung-ťi (2010)
… více na Wikidatech
Webová stránkawww.annette-schavan.de
CommonsAnnette Schavan
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 1980 získala titul PhD. v oboru pedagogiky na univerzitě Heinricha Heineho v Düsseldorfu. V roce 2012 se objevilo anonymní udání z plagiátorství a univerzita po přezkoumání titul v roce 2013 Schavanové odebrala.[1][2] Následně se objevily názory, že by Schavanová měla opustit funkci ministryně školství. Schavanová to odmítala, v čemž ji podporovala i kancléřka Angela Merkelová. Nakonec se ale 9. února 2013 rozhodla odstoupit.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. STEJSKALOVÁ, Klára. Německá ministryně školství po ztrátě doktorského titulu neodstoupí, chce se prý soudit. rozhlas.cz. 2013-02-06. Dostupné online [cit. 2013-02-06]. (anglicky) 
  2. Řídí školství a sama opisovala. Německá ministryně čelí obvinění z plagiátorství. iHNed.cz [online]. 2012-05-05 [cit. 2013-2-6]. Dostupné online. 
  3. Německá ministryně školství opisovala. Kvůli podvodu musela odstoupit [online]. iHNed.cz [cit. 2013-02-09]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat