Anna Náprstková

česká filantropka a podnikatelka

Anna Náprstková (24. dubna 1788 Praha[2]20. října 1873 Praha[3]) byla česká podnikatelka a filantropka.

Anna Náprstková-Fingerhutová
Jan Vilímek: Anna Náprstková
Jan Vilímek: Anna Náprstková
Narození24. dubna 1788
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí20. října 1873 (ve věku 85 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníobchodnice a podnikatelka
DětiFerdinand Pravoslav Náprstek[1]
Vojtěch Náprstek[1]
Citát
V posledních měsících rozmnožil se počet almužníků až na 4000 měsíčně, i nemohu při nejlepší vůli vyhověti. Uvádím tedy ve známost, že od 1. března bude se chléb rozdávat jen starým a k práci neschopným osobám a jen takové budou míti přístup do dvora.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodila se v Praze v rodině zámožných měšťanů mlynáře Vincence Homa a Josefy, roz. Draské. Zde navštěvovala Svatopetrskou školu. Na jaře 1795 jí během povodně utonul otec.[4] Protože matka neměla na zaplacení školy, Anna si tzv. sobotáles odpracovávala sama, když uklízela třídu a posluhovala učiteli. V osmi letech jí onemocněla i matka. Rodina po smrti otce zchudla. Nejprve musela jít do služby sestra Barbora (1780–1852) a v jedenácti letech i Anna, která vstoupila do služby ke svému strýci. Po jeho smrti sloužila u druhého strýce, kterému vedla domácnost a pracovala také v jeho krupařském obchodě na Malé Straně.[5] Zde se učila od svých příbuzných v obchodě a svou pílí pomáhala jeho rozvoji.

V únoru 1808 se provdala za Jana Nováka z Malé Strany. Spolu měli tři děti: Jana (1808–1828) – studoval filozofii, Antonína (1810–1836) a Rosalii (1817–1830).[6] Po svatbě začali provozovat restauraci na Malé Straně, pak v Ostruhové ulici (dnes Nerudově) a na nakonec si v karlínské Invalidovně zřídili pro vojáky "stravovatelství a výčep". Vzala si k sobě svou matku a mladší sestru Madlenku. Později se odstěhovali do Karlína, kde otevřeli vývařovnu s obsluhou. Zde se Anna zdokonalila v obchodě. Později, když její sestra Barbora Serafínová ovdověla, přestěhovala se k nim a pomáhala jim s domácností a hospodařením. Státní bankrot v roce 1811 znehodnotil úspory a rodina přišla asi o 90 % majetku. Museli začít znovu a pronajali si tentokrát pivovar U Hermonů.

Po dvanácti letech manželství Anna ovdověla a v roce 1822 se provdala[7] podruhé za sládka Antonína Fingerhuta (1775–1832). V roce 1880 bylo příjmení úředně změněno z Fingerhut na Náprstek.[8]. Za manželem se přestěhovala na Havelské náměstí do pivovaru U Šturmů a v srpnu 1826 spolu zakoupili dům U Halánků na Betlémském náměstí. Zde byl pivovar a vinopalna. Roku 1832 Anna Náprstková ovdověla opět a ze třinácti dětí jí zbývali jen dva synové, Ferdinand a Vojta. Syna Vojtěcha podporovala jak v době jeho vyhnanství (odešel do emigrace do USA po potlačení revoluce v roce 1848 a strávil tam deset let), tak i později, kdy se stala mecenáškou aktivit vedoucích k založení dnešního Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur. Byla také jednou z prvních podporovatelek Amerického klubu dam, prvního českého ženského osvětového spolku, který se scházel v knihovně v domě U Halánků.[9]

Získala značný majetek, který využívala na podporu chudých. První den v měsíci vždy rozdávala bochníky chleba nebo peněžitou almužnu. Mezi dráteníky, kteří procházeli zemí, byla známa jako panímaminka Náprstková. Podporovala i nemajetné studenty a poutníkům poskytovala zdarma noclehy. Výnosná živnost jí umožnila zakoupit další dům a kromě výroby lihovin provozovala i obchod a výčep s restaurací. Po celý život zůstala skromná, pracovitá a pokorná. Pohřbena byla v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech[10].

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2020-06-10]
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Petra na Poříčí
  3. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Jiljí na Starém Městě pražském
  4. Anna Náprstková Fingerhutová [online]. Archiv výtvarného umění – Abart [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. 
  5. ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Z popelky úspěšnou podnikatelkou a mecenáškou. Osudové ženy: Anna Náprstková [online]. Český rozhlas, 2019-06-01 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. 
  6. HORA, Petr. Toulky českou minulostí. Praha: Via Facti, 2007. 224 s. ISBN 978-80-239-6717-3. Kapitola Sága rodu Náprstků, s. 97–110. 
  7. Matriční záznam o sňatku farnosti při kostele sv. Mikuláše na pražské Malé Straně
  8. Matriční záznam o narození a křtu Antonína Fingerhuta farnosti Buchlovice
  9. FUČÍKOVÁ, Renáta; TUČKOVÁ, Kateřina. Hrdinky: příběhy významných českých žen. Praha: Euromedia Group, 2020. 168 s. ISBN 978-80-242-6888-0. Kapitola Anna Náprstková, s. 50–51. 
  10. Anna Náprstková – HRBITOVY-ADOPCE. www.hrbitovy-adopce.cz [online]. [cit. 2020-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat