Anglonormanština

Anglonormanština je označení pro dialekt staré francouzštiny používaný v Anglii v době vlády severofrancouzských Normanů. Používaly ji vyšší společenské vrstvy od expanze Viléma Dobyvatele roku 1066 zhruba do 14. století (stoleté války).

Anglonormanština na podvazkovém řádu: Hony soy quy mal y pense

Normané byli jako potomci Vikingů také germánského původu (slovo „norman“ pochází ze slova seveřan, tj. „norseman“), kteří na počátku 10. století založili normandské vévodství pod francouzskou svrchovaností a převzali francouzký jazyk (jazyk d'oïl), jejich dialekt se nazývá normanština.

Anglosaština jako jazyk porobených Anglosasů a anglonormanština vládnoucí feudální vrstvy se začaly mísit až ve 13. století. Do té doby žily obě jazykové skupiny vedle sebe odděleně a často ve skrytém či otevřeném nepřátelství. Toto splývání mělo za následek vytvoření střední angličtiny.

V anglonormanštině neproběhly některé souhláskové změny, ke kterým došlo ve vývoji standardní francouzštiny: [ka] → [ša] (cat × chat, anglicky × francouzsky kočka), [ga] → [ža] (garden × jardin, zahrada), germánské [w] → [g] (warranty × garantie, záruka). Původní hlásky slouží jako ukazatele toho, že daná anglická slova přešla z francouzštiny prostřednictvím anglonormanštiny. Pozdějšími výpůjčkami z francouzštiny pak vznikly dublety, např. catch a chase (chytat někoho), warden a guardinan (strážce).

S anglonormanštinou se lze setkat na státním znaku Spojeného království: motto panovníka Dieu et mon droit („Bůh a mé právo“) a motto podvazkového řádu Honi soit qui mal y pense („Hanba tomu, kdo o tom zle smýšlí“). Používá se také v britském parlamentu v některých ustálených frázích jako La Reyne le veult („Královna to chce“) při schválení zákona královnou.