Otevřít hlavní menu
Model struktury angiotenzinu II

Angiotenzin II je peptidický hormon, který vzniká z angiotenzinu I působením angiotenzin konvertujícího enzymu. Je součástí systému renin-angiotenzin-aldosteron, který řídí výšku krevního tlaku a bilanci vody a solí.

Je to oktapeptid se sekvencí aminokyselin Asp-Arg-Val-Tyr-Ile-His-Pro-Phe.[1] Je velmi účinnou vasoaktivní látkou,[1][2], která působí vazokonstrikci arteriol, zvýšení periferní rezistence krevního oběhu a tím i zvýšení krevního tlaku.[1][2] Dále inhibuje sekreci reninujuxtaglomerulárním aparátu ledvin a přímo stimuluje produkci mineralokortikoidůkůře nadledvin. Navazuje se totiž na receptory buněk v zona glomerulosa a stimuluje přeměnu cholesterolu na pregnenolonkortikosteronu na 18-hydroxykortikosteron, což jsou první kroky v syntéze kortikosteroidů s mineralokortikoidním účinkem, z nichž nejdůležitější je aldosteron.[1] Přestože angiotenzin II působí přímo na buňky kůry nadledvin, nezvyšuje produkci kortizolu.[1]

Kromě svého přímého vlivu na krevní tlak a objem krve v krevním oběhu působí také kontrakci svěrače jícnu, v hypotalamu stimuluje pocit žízně a patří mezi prolaktin-liberiny.[3]

U lidí je angiotenzin II aktivním hormonem, který zprostředkovává většinu výše popsaných účinků. Angiontenzin II však může být aminopeptidázou dále štěpen na heptapeptid angiotenzin III, který také stimuluje produkci aldosteronu.[1] U lidí je v krevní plasmě 4x vyšší koncentrace angiotenzinu II než angiotenzinu III.[1]

Angiotenzin II i angiotenzin III jsou v krevní plasmě přítomné jen krátkou dobu, jsou rychle štěpené angiotenzinázami za vzniku neaktivních degradačních produktů.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h MURRAY, K. Harperova biochemie. Praha: H & H, 2002. 872 s. ISBN 80-7319-013-3. Kapitola Hormony kůry nadledvin, s. 554-555. (česky) 
  2. a b TROJAN, Stanislav, a kol. Lékařská fyziologie. 4. vyd. Praha: Grada, 2003. 771 s. ISBN 80-247-0512-5. Kapitola Fyziologie žláz s vnitřní sekrecí: Ledviny, s. 491. (česky) 
  3. TROJAN, Stanislav, a kol. Lékařská fyziologie. Kapitola Fyziologie trávení a vstřebávání, s. 381. (česky)

LiteraturaEditovat

  • TROJAN, Stanislav, a kol. Lékařská fyziologie. 4. vyd. Praha: Grada, 2003. 771 s. ISBN 80-247-0512-5. 
  • MURRAY, K. Harperova biochemie. Praha: H & H, 2002. 872 s. ISBN 80-7319-013-3. 

Související článkyEditovat