Anastas

pivo ze Zámeckého pivovaru Frýdlant

Anastas je pivo, které vyrábí frýdlantský Zámecký pivovar nacházející se ve Frýdlantském výběžku na severu České republiky pro hejnický Františkánský klášter ležící ve stejném regionu.

Historie editovat

Spojení mezi klášterem v Hejnicích a pivovarem ve Frýdlantě trvalo několik staletí. Vycházely z patronátních smluv ze sedmnáctého století, které uzavřel šlechtický rod Gallasů, majitelů zdejšího panství, s františkánskými řeholníky z hejnického kláštera. Když byl po druhé světové válce v roce 1945 zkonfiskován majetek, přerušily se i tyto vazby.[1]

Na začátku 21. století obě organizace na někdejší spolupráci navázaly a v pivovaru se opětovně pro klášter začalo vařit pivo, které dostalo jméno Anastas, a to po Anastasi Peerovi, což byl jeden z posledních předválečných kvardiánů (představených kláštera) v době před světovou válkou. Narodil se roku 1894 na jižní Moravě, na Znojemsku, a skonal v roce 1973 v Bavorském lese, kde pracoval jako hajný. Ve svém hejnickém působišti byl mezi místními oblíbený. Svou pozornost věnoval mládeži a rád lezl po skalách v jím oblíbených Jizerských horách.[1] První várka nového piva byla stočena při svátku Nanebevzetí Panny Marie, kdy frýdlantský pivovar navštívil i litoměřický biskup Mons. Jan Baxant, který novému pivu požehnal.[2]

Podoba piva editovat

Pivo je světlý, svrchně kvašený ležák o jedenáctistupňovém obsahu alkoholu. Jeho podobu společně ladila Barbora Kracíková, sládková ze Zámeckého pivovaru Frýdlant, spolu s hejnickým farářem Pavlem Andršem. Výsledný nápoje je chutný, občerstvující a lehký. Na etiketě na lahvi je kresba mnicha Anastase spolu s německým nápisem Haindorfer Klosterbier (Hejnické klášterní pivo).[1]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c MIKULIČKA, Jan. Klášter v Hejnicích má vlastní pivo, jmenuje se po mnichovi. iDNES.cz [online]. 2018-09-02 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  2. DAVÍDKOVÁ, Milena. Hejnické klášterní pivo Anastas požehnal litoměřický biskup [online]. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 2018-08-20 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 

Související články editovat