Wikipedie

Alois Moc

katolický kněz, františkán

Alois Jaroslav Moc OFM (16. srpna 1918 Radošovice – 17. srpna 1995 Brno) byl český františkánský kněz, politický vězeň, autor duchovní literatury, lektor teologie

Alois Moc
Narození16. srpna 1918
Radošovice
Úmrtí17. srpna 1995 (ve věku 77 let)
Brno
Alma materKatolická teologická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníkatolický kněz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Alois Moc na oslavě křtin v Praze roku 1982

Během studia na gymnáziu v Praze vstoupil do Řádu menších bratří františkánů, provincie svatého Václava, přijat 15. 8. 1937, první sliby složil 19. 8. 1938[1] a v letech 1940 až 1945 studoval na Arcidiecésním bohosloveckém učilišti pražském.[2] Slavné sliby složil roku 1941. Kněžské svěcení mu roku 1944 udělil v Praze biskup Antonín Eltschkner. Do duchovní správy byl ustanoven v Hostinném nad Labem, kde byl převorem.[3] Tehdy byl též pověřen péčí o třetí řád. V roce 1948 volil bílým lístkem a patřil k odvážným kritikům nového režimu.[4] Roku 1949 byl za přečtení pastýřských listů a exkomunikačních dekretů odsouzen pro velezradu k sedmi letům vězení[5], ale propuštěn byl po šesti letech. Trest odpykával ve věznicích Praha-Ruzyně, Praha-Pankrác, Mladá Boleslav, Mírov a ve Valdicích.[6] Poté pracoval jako lesní dělník v Domašíně, pak ze zdravotních důvodů do roku 1959 pracoval jako administrativní pracovník v Kostelec nad Labem a později se vrátil do dělnické profese v národním podniku PAL Kbely. V letech 1964-1969 pracoval ve skladu knihkupectví Zlatý Klas. Roku 1967 mu byl trest na základě desetiletého řádného života zahlazen a kulturní správa NVP mu udělila 10. dubna 1968 souhlas k duchovní činnosti s pověřením výpomocí v duchovní správě v Praze Strašnicích. Od 1. června 1968 působil jako výpomocný duchovní ve farnosti v Praze Michli. Dne 27. března 1983 byl pro svoji činnost opět uvězněn, ale na nátlak ze zahraničí byl 27. května 1983 z vazby propuštěn s tím, že odešel do penze s úplným zákazem duchovní činnosti. Přesto mu byl výkon duchovní činnosti znovu povolen od 1. května 1988, a to pro farnost Kozmice a Okrouhlice na Benešovsku. Toho roku byl ještě souhlas rozšířen na výpomoc v kostele Panny Marie Sněžné v Praze. Od prosince roku 1989 byl opět pověřen výpomocí ve farnosti v Praze Michli.[7] Jeho jméno je na pomníku obětem válek a komunistické totality v rodných Radošovicích z roku 2018.[6]

Působení v Řádu menších bratří františkánů

editovat

Alois Moc se podílel na vzdělávání františkánů, vyučoval filozofii, morální teologii, dogmatickou teologii, přičemž zpracoval několik skript, ze kterých učil. Některým komunitám sester přednášel pravidelně spiritualitu.[8] Po roce 1983 se zapojil do skrytého života řádu, tedy vyučování teologie a organizování tajných komunit.[9] Naplno se věnoval pražským terciářům. Z jeho skupin „Praha – jih“ vznikly po roce 1990 místní společenství Praha – Krč, Praha – Spořilov, Praha – Dejvice, Černošice a Benešov.[10]

Dílo

editovat
  • Duchovní život z hlediska františkánského charismatu, INSTITUT FRANTIŠKÁNSKÝCH STUDIÍ, Praha, 2014[11]
  • Skripta: Prazjevení (osobní poznámky – strojopis), 45 s.(A5), Zjevení Boží, 9 s. (A5-strojopis), Theologie Boží milosti, 159 s. (A5-strojopis), Vývoj dogmatu, 5 s. (A5-strojopis), Theologie lásky, 10 s. (A5- strojopis), Theologie apoštolátu, 18 s. (A5-strojopis), Theologie řeholního stavu, 26 s. (A5-strojopis), Podivuhodná mariologie, rukopis(A5).[8]
  • Serafínská spiritualita - přednáška[12],
  • Duchovní cvičení: Víra (1985), František a jeho cesta (1986), Blahoslavenství – Horská řeč (1987), Podobenství (1988), Modlitba Páně (1989)[12]
  • Eucharistie[13]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Catalogus Provinciae Bohemiae s. Venceslai D. et M. Ordinis Fratrum Minorum: Pro anno Domini 1940. Pragae: sumptibus propriis, 1939, 1939(1940), s. 32. Dostupné online
  2. ↑ NOVOTNÝ, Vojtěch. Katolická teologická fakulta 1939-1990: prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2007. 523 s. strana 34
  3. ↑ Stát a církev v roce 1950 (2000 : Praha, Česko) et al. Stát a církev v roce 1950: sborník příspěvků z konference pořádané Českou křesťanskou akademií, Ústavem pro soudobé dějiny, Centrem pro studium demokracie a kultury ve spolupráci s Arcibiskupstvím pražským dne 21. června 2000 v Emauzském klášteře v Praze. Brno: CDK (Centrum pro studium demokracie a kultury), 2000, s. 55. ISBN 80-85959-71-2. Dostupné online
  4. ↑ KAFKA, Jan. V hodině velké zkoušky: církevní politika státu v severovýchodních Čechách v letech 1948-1960. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2017, s. 251. ISBN 978-80-7465-260-8.
  5. ↑ VAŠKO, Václav. Neumlčená: kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce. Praha: Zvon, 1990. sv. 2, s. 98. Dostupné online
  6. ↑ a b Pamětní místa na komunistický režim [online]. [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ VARHAUT, Stanislav. Proměny Krče a Michle, aneb, Stručný průvodce dějin Michelské farnosti. Praha: S. Varhaut, 2007. 128 s. ISBN 978-80-254-0265-8. S. 106-107. 
  8. ↑ a b SADÍLEK, Jakub František. Studium teologie v české františkánské provincii ve 20. století (Sonda do dějin české teologie). In: In Praha - konvent Panny Marie Sněžné, SC 50-75. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Katolická teologická fakulta, 2006. Dostupné online. S. 67.
  9. ↑ VLČEK, Vojtěch. Františkáni v ilegalitě i před soudem: trestní stíhání členů řádu a soudní procesy s nimi v 70. a 80. letech. - Securitas imperii. Sv. 30/1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2017. 277 s. Kapitola a, s. 244-255. 
  10. ↑ Dějiny Sekulárního františkánského řádu v Čechách a na Moravě - Terciáři v období nesvobody a útlaku (1939 – 1989). Sekulární františkánský řád v Plzni [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  11. ↑ Moc Alois: Duchovní život z hlediska františkánského charismatu, INSTITUT FRANTIŠKÁNSKÝCH STUDIÍ, Praha, 2014dostupné online, v archivu
  12. ↑ a b Dějiny Sekulárního františkánského řádu – (1939 – 1989) | Co jsem přečetl pro sebe a případně pro Sekulární františkánský řád – Kolafa OFS. frantiskan.kolafa.name [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  13. ↑ Moc Alois, OFM: Eucharistie, článek online

Literatura

editovat
  • Mlčoch Lubomír : ALOIS JAROSLAV MOC OFM (1918 -1995) Obětavý duchovní asistent s velkým srdcem (medailon svědectví od - Zajíc Jiří, Smrčina Jan, Mlčoch Lubomír, Lízner Jaroslav, Reichel František) Dostupné v archivu pořízeném z originálu
  • Vítková Eva: P. Jaroslav Alois Moc, sborník vzpomínek farníků kostela sv. Františka v Krči na Habrovce, vlastním nákladem, 2005
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alois_Moc&oldid=24022288“