Otevřít hlavní menu

Alfredo Guzzoni (12. dubna 1877, Mantova15. dubna 1965, Řím) byl italský generál.

Alfredo Guzzoni
Alfredo guzzoni.jpg
Narození 12. dubna 1877
Mantova
Úmrtí 15. dubna 1965 (ve věku 88 let)
Řím
Ocenění Řád sv. Mauricia a sv. Lazara
Military Order of Italy
Řád italské koruny
medaile za vojenské zásluhy
Politická strana Národní fašistická strana
Funkce Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ59193318 (1939–1943)
undersecretary (1940–1941)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

První světová a habešská válkaEditovat

Během svých studií na vojenské škole se zúčastnil roku 1911 italsko-turecké války. Za 1. světové války se stal velitelem štábu 7. a 11. divize a roku 1918 byl jmenován náčelníkem štábu III. armádního sboru.

Roku 1929 se stal velitelem 58. pluku „Abruzzi“ a o rok později přebral velení nad 3. brigádou alpských myslivců. Po třech letech byl jmenován velitelem Královské vojenské akademie v Modeně, a již roku 1934 mu bylo svěřeno velení nad elitní 21. divizí Sardinských granátníků, se kterou se zúčastnil habešské války. Po okupaci Habeše působil krátce jako generální guvernér Eritrey a roku 1937 se vrátil do Itálie v hodnosti generálporučíka a velitele XI. armádního sboru.

Invaze do Albánie a druhá světová válkaEditovat

Působil nenápadným dojmem, ale byl všeobecně považován za vynikajícího organizátora a důstojníka. Nejspíše právě proto jej na jaře 1939 Mussolini pověřil uskutečněním okupace Albánie, kde dosud proitalský král Zog I. pomalu přestával být ochotným vykonavatelem rozkazů z Říma. Navíc Hitler okupoval české země a italský diktátor potřeboval jakýkoliv rychlý úspěch. Jeho sbor o síle 50 000 vojáků byl sestaven ve velkém spěchu z jednotek postrádajících bojové zkušenosti stejně jako patřičné vybavení i rozkazy a plán invaze do Albánie byl doslova sestavován „za pochodu“. Za této situace měl expediční sbor, který do Albánie vtrhl 7. dubna 1939 počáteční potíže s chaotickým odporem překvapených Albánců. Ve prospěch invaze zapracovala korupce albánských generálů, pátá kolona v podobě italské vojenské mise a také samozvaný a v té době již nenáviděný král Zog, který místo organizování obrany uprchl do řeckého exilu. Generál Guzzoni tak splnil rozkaz, země byla za minimálních ztrát okupována a on se stal vrchním velitelem italských vojsk v Albánii.

V roce 1940 se stal velitelem 4. italské armády se kterou se v červnu 1940 zúčastnil neúspěšné invaze do Francie. Když v listopadu 1940 v důsledku neúspěchů padl maršál Badoglio, nový velitel generálního štábu generál Ugo Cavallero si jej vybral jako nového podtajemníka na ministerstvu války a svého zástupce. Tím zůstal až do Cavallerova odvoláni na konci roku 1942. Na začátku roku 1943 převzal velení nad 6. italskou armádou bránící Sicílii.

LiteraturaEditovat

  • DiNardo, R. L. Nerovní spojenci: Německo a jeho evropští spojenci od koalice ke zhroucení. Vyd. 1. Brno: Jota, 2006. 391 s. Jota – Military. ISBN 80-7217-402-9.

Externí odkazyEditovat