Adelaide Johnson
Adelaide Johnson (26. září 1859 Plymouth – 10. listopadu 1955 Washington, D.C.) byla americká sochařka, sufražetka a feministka, která byla oddaná boji za práva žen. Její dílo je vystavené v Kapitolu USA. Byla známá jako „sochařka ženského hnutí”.[1]
| Adelaide Johnson | |
|---|---|
_-_Women_Artists.jpg) | |
| Narození | 26. září 1859 Plymouth, Illinois  USA |
| Úmrtí | 10. listopadu 1955 (ve věku 96 let) Washington, D.C. USA |
| Místo pohřbení | Kongresový hřbitov |
| Povolání | umělkyně, sochařka a sufražetka |
| Manžel(ka) | Frederick Jenkins (1896–1908) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Narodila se jako Sarah Adeline Johnson do farmářské rodiny skromných poměrů v Plymouthu v Illinois. Navštěvovala vesnickou školu, později navštěvovala uměleckou školu St. Louis School of Design.[2] V roce 1878 si změnila jméno ze Sarah Adeline na Adeline, což jí připadalo dramatičtější. Přestěhovala se do Chicaga a živila se uměním. V lednu 1882, když spěchala do svého ateliéru, uklouzla a spadla do nechráněné 6 metrů hluboké výtahové šachty.[3] Těžce zraněná se soudila o odškodnění a byla jí přiznána částka 15 000 dolarů. Úraz a přiznaná suma jí přinesly finanční svobodu a možnost odcestovat do Evropy a studovat malířství a sochařství, což by pro ni před nehodou nebylo možné. Využila příležitosti ke studiu v Drážďanech a Římě, kde studovala u Giulia Monteverdeho. V Římě měla ateliér až do roku 1920.
Johnson vystavovala své dílo The Portrait Monument a bustu Caroline B. Winslow v Ženské budově na Světové kolumbijské výstavě v Chicagu v roce 1893.[4] Vrcholem její profesní kariéry bylo dokončení pomníku ve Washingtonu D. C. na počest hnutí za volební právo žen. Sufražetka a prominentka Alva Belmont, pomohla zajistit financování díla Portrait Monument to Lucretia Mott, Elizabeth Cady Stanton, and Susan B. Anthony, které bylo odhaleno v roce 1921.[5] Toto dílo bylo původně vystaveno v kryptě Kapitolu USA, ale v roce 1997 bylo přemístěno na současné místo a vystaveno na viditelnějším místě v rotundě.[6]
V roce 1896 se provdala za Fredericka Jenkinse, britského podnikatele, který byl stejně jako Adelaide vegetarián a také byl o jedenáct let mladší než ona. Přijal její příjmení Johnson jako „poctu, kterou láska vzdává géniovi”. Oddávala je farářka a za družičky jí šly busty Susan B. Anthony a Elizabeth Cady Stanton, které sama vytvořila. Manželství skončilo po dvanácti letech.[2]
Po roce 1930 její kariéra upadala a trápily ji finanční problémy. Spoléhala se na finanční podporu druhých a často nebyla ochotna prodávat své sochy, protože měla pocit, že nabízené ceny neodpovídají jejímu dílu. Tváří v tvář vystěhování kvůli neplacení daní, pozvala v roce 1939 tisk, aby se stal svědkem jejího mrzačení vlastních soch na protest proti jejím poměrům, a proti neuskutečnění jejího snu o ateliéru-muzeu, připomínajícím sufražetky a další bojovnice za práva žen. V roce 1947 se přestěhovala k přátelům a vystupovala v televizních kvízových pořadech, kde se snažila získat peníze na odkoupení svého domu. Její vznětlivá povaha ji vedla k tomu, že po celý život lhala o svém věku. Své sté narozeniny oslavila ve věku 88 let, protože si uvědomila, že to dělá dobrou reklamu. Po její smrti se uvádělo, že jí je 108 let, ačkoli jí bylo „jen” 96 let. Je pohřbena ve Washingtonu na Kongresovém hřbitově.[7]
Osobní život editovat
Adelaide Johnson se v mládí stala vegetariánkou, protože věřila, že je morálně špatné vzít život jakémukoli živému tvorovi. V roce 1893 vystoupila na třetím mezinárodním vegetariánském kongresu v Chicagu.
Nehlásila k žádnému konkrétnímu náboženství, ale zajímala se o křesťanskou vědu, spiritismus a teosofii. Byla členkou Národní asociace spiritualistických církví. Její neteř Alathena Johnson Smith se stala známou dětskou psycholožkou.[8]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adelaide Johnson na anglické Wikipedii.
- ↑ Adelaide Johnson: Susan B. Anthony [online]. [cit. 2019-01-05]. Dostupné online.
- ↑ a b Frank Faragasso & Doug Stover. Adelaide Johnson: A marriage of art and politics [online]. [cit. 2018-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 June 2007.
- ↑ BURTON, Shirley J. Adelaide Johnson [online]. [cit. 2008-01-13]. S. 25 & 26. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 September 2006.
- ↑ NICHOLS, K. L. Women's Art at the World's Columbian Fair & Exposition, Chicago 1893 [online]. [cit. 2019-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Adelaide Johnson [online]. Sunshine for Women website [cit. 2012-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-07-20.
- ↑ Architect of the Capitol; Portrait Monument of Lucretia Mott, Elizabeth Cady Stanton, and Susan B. Anthony [online]. Dostupné online.
- ↑ Adelaide Johnson [online]. A Woman a Week website [cit. 2008-01-13]. Dostupné online.
- ↑ KOCH, Sharon Fay. Newspapers.com. Pep, Not Pedigree, Her Forte. The Los Angeles Times. 1972-02-27, s. 56. Dostupné online [cit. 2023-03-26].
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adelaide Johnson na Wikimedia Commons
