Otevřít hlavní menu

Abwehrgruppe 218, též známá pod krycím jménem Edelweiss nebo Kampfgruppe Edelweiss, byla německá protipartyzánská jednotka působící během druhé světové války na území Slovenska. V období od září 1944 do dubna 1945 podnikla více než padesát akcí, při kterých přišlo o život okolo 50-60 lidí a dalších 600 bylo uvězněno. Ústředí jednotky se nacházelo v Kremnici, měla tři stovky členů a jejím velitelem byl major Erwein von Thun-Hohenstein. Velitelem slovenského oddílu, který měl 220 členů, byl Ladislav Nižňanský[1].

OrganizaceEditovat

Jednotka Abwehrgruppe 218 "Edelweiss" měla asi 300 mužů ve 4 oddílech[2]:

  • Tzv. partyzánský oddíl, asi 25 mužů pod přímým velením majora Erweina von Thun-Hohenstein
  • Tzv. ruský oddíl, asi 50 mužů pod vedením šikovatel Berlisova
  • Tzv. kavkazský oddíl, asi 50 mužů pod vedením šikovatel Chana
  • Tzv. Slovenský oddíl, asi 220 mužů pod vedením kapitána Nižňanského

Dějiny jednotkyEditovat

Vytvořením protipartyzánské jednotky byl v září 1944 ve Vídni pověřen major Erwein von Thun-Hohenstein. Thun-Hohenstein měl již dříve zkušenosti s vytvářením podobných jednotek na území SSSR, působil také v jednotce Abwehru Brandenburg. Protipartyzánská jednotka nesla krycí název Edelweiss (německý název květu protěže alpské). Veliteli oddílů jednotky byli němečtí důstojníci oddílů Brandenburg. Thun-Hohensteinův zástupce byl kapitán König. Mužstvo tvořili občané SSSR, Ukrajinci, příslušníci kavkazských národů, Němci a Slováci. Slováci přidělení k jednotce byli dobrovolníky vybranými z řad bývalých příslušníků Speciální jednotky Slovenské pracovní služby. Slovenský oddíl měl 130 mužů. Jednotka se formovala v posledních zářijových dnech roku 1944 v Němci okupované Žilině. Slovenský oddíl nejprve vedl strážní službu u Budatína a budoval zákopy u Varíně, později výcvik směřoval k protipartyzánské službě, zejména nácviku pročesávání lesů a nočních poplachů. Za součást Abwehrgruppe 218 byl přijat po úspěšných protipartyzánských akcích v prostoru Počúvadlo a Jabloňov-Nová Baňa v druhé polovině 1944[3].

Příslušníci Abwehrgruppe 218 byli dobře vyzbrojeni a vybaveni. Používali výzbroj německé, československé a sovětské výroby. Nosili německé i slovenské uniformy. Většina oddílu byla vyzbrojena československými puškami vz. 24, v menším měřítku pak německými Kar98k. Vojáci byli vyzbrojeni i granáty a dalšími podpůrnými zbraněmi, včetně relativně velkého počtu kulometů. Jednotka měla i minometnou četu.

Do poloviny března 1945 Abwehrgruppe 218 uskutečnila asi 50 akcí proti povstalcům, při nichž bylo zabito asi 50-60 lidí a dalších přibližně 600 lidí zajala. Mezi nejznámnější akce jednotky měl být útok na partyzány vyprázdněné vesnice Kľak (21. ledna 1945) a Ostrý Grúň (24. ledna 1945).[4] Tyto přepadové akce, při kterých došlo k brutálním masovým vraždám civilního obyvatelstva jsou považovány za jedny z nejbrutálnějších nacistických protipartyzánských akcí na území Slovenska.[5] O tom, že za těmito útoky stojí Edelweiss se začalo mluvit až mnoho let po válce, kdy se hledal viník. Celé akce se ale údajně nezúčastnila celá jednotka. Velitel slovenského oddílu Ladislav Nižňanský byl podle vlastního tvrzení s částí své jednotky v té době pronásledoval v okolních horách partyzáni.[6] Ohledně celé záležitosti se konalo několik soudů. První ho v roce 1962 v Československu za tehdejšího komunismu odsoudil k trestu smrti v nepřítomnosti.[P 1][6] V roce 2005 se konal další soud v Německu v Mnichově, korunní svědek nemohl potvrdit, jestli na místě masakru Nižňanský byl, nebo ne.[6] Jeho výpověď byla také zpochybněna soudním znalcem a Nižanský byl z vazby propuštěn. Soudce v Mnichově prohlásil, že „podezření proti obžalovanému trvá, nelze je už ale považovat za důvodné.“[6] Na Slovensku se také konala revize soudu z roku 1962 a rozhodlo se o snížení z trestu smrti na trest na doživotí a požádalo Německo o vydání.[4] K tomu však nedošlo a Nižanský v roce 2012 zemřel.[7]

Mezi další významné akce jednotky patřilo i zajetí příslušníků styčných misí západních Spojenců OSS pod vedením poručíka Jamese Holt Greena a SOE majora Johna Sehmera 26. prosince 1944 v oblasti Velkého boku v Nízkých Tatrách. Za tuto akci bylo velení jednotky speciálně pochváleno H. Himmlerem. V důsledku postupu sovětských, československých a rumunských vojsk byl oddíl stažen směrem na Makov. V jednotce se množily dezerce, zejména Slováků. Většina Slováků chtěla zůstat v zemi a vrátit se do svých domovů, zatímco Němci a příslušníci národů SSSR ustupovali s rozhodnutím vzdát se západním Spojencům. Koncem dubna se jednotka přesunula do Vsetína, kde spolu s dalšími německými jednotkami započala ústup směrem Olomouc-Tábor a nakonec se 5. května připojili k vojenské koloně, která směřovala do Tábora. Během ústupu byla jednotka zajata Rudou armádou.[8]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Nižňanský již předtím emigroval do Německa

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Abwehrgruppe 218 na slovenské Wikipedii.

  1. Encyklopedický ústav SAV. Encyclopaedia Beliana (A-Belk). I. vydání. vyd. Banská Bystrica: Veda, vydavateľstvo SAV a Stredoslovenské vydavateľstvo, a. s., 1999. 696 s. ISBN 80-224-0554-X. číslo publikace 3259. Kapitola A, s. 36. 
  2. Potocký, P. Slovenskí dobrovoľníci v špeciálnych jednotkách Otta Skorzenyho II. [online]. druhasvetova.sk, 01.10.2006 [cit. 2013-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-25. 
  3. Stanislav, J. Represálie nacistov a príslušníkov Pohotovostných oddielov Hlinkovej gardy na Slovensku koncom druhej svetovej vojny [online]. muzeumsnp.sk [cit. 2013-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-10-2013. 
  4. a b BERGER, Vojtěch. Na Ladislava Nižňanského Slováci nezapomněli [online]. Český rozhlas, 2012-03-20 [cit. 2018-02-08]. Dostupné online. 
  5. Lacko, M.: Slovenské národné povstanie 1944. Bratislava, Slovart, 2008, s. 177
  6. a b c d ČTK. Ladislav Nižňanský byl propuštěn z vazby [online]. novinky.cz, 2004-09-15 [cit. 2018-02-08]. Dostupné online. 
  7. ČTK; ZELENÝ, Petr. Slovensko se vydání údajného vraha civilistů za války nedočká. Zemřel [online]. iDNES.cz, 2012-03-16 [cit. 2018-02-08]. Dostupné online. 
  8. Viky. FAŠISTICKÉ JEDNOTKY EDELWEISS II. [online]. lovecpokladu.cz, 2008-08-31 [cit. 2018-02-08]. Dostupné online.