Abnormalita

Abnormální chování je charakterizováno jako lidské chování, jež není ve společnosti běžné, tudíž se vzdaluje od statické normy. Jelikož se normální chování liší v různých kulturách a společenstvích, pro odsouzení chování jakožto abnormálního je nutné vycházet ze sociokulturního kontextu, ve kterém se jedinec určitým způsobem zachoval.[1]

Jako normální chování chápeme chování, jež odpovídá hodnotám, mravům a očekáváním společnosti, normální jedinec je zároveň schopný své chování ovládat a objektivně vnímat realitu.[2] Dále vykazuje znaky jako schopnost autonomie, pozitivní vnímání sám sebe, navazování vztahů s ostatními a je schopen zvládat každodenní situace.[3] Naopak za abnormální chování považujeme chování sociálně maladaptivní, tj. chování, které překáží fungování jedince ve společnosti, nebo společnosti přímo škodí,[4] vzdaluje se od zavedené normy. Zároveň se jedná o abnormální, pokud poškozuje samotného jedince kvůli jeho vlastním myšlenkám a pocitům.[5]

Abnormálním chováním se zabývá abnormální psychologie, která se snaží o výzkum a interpretaci abnormálních jevů a chování.

Pod abnormální chování řadíme širokou škálu jevů a duševních poruch, nejčastěji deprese, úzkostné poruchy, fobie a ADHD. Procento populace trpící psychickými poruchami dnes činí 13,4 %. Mezi nejběžnější patří úzkostné poruchy, ADHD, poruchy chování a depresivní porucha.[6] Dále kupříkladu v Evropě činí průměrná roční míra sebevražd v letech 2013-2020 13,9 na 100 000 obyvatel.[7]

Pokud je vzorec abnormálního chování celoživotní, jedná se o poruchu osobnosti.[8]

Gaussova křivka normálního rozdělení uplatněna na pravděpodobnost abnormality ve společnosti.

ReferenceEditovat

  1. Univerzita Hradec Králové [online]. Copyright © [cit. 20.02.2021]. Dostupné z: https://www.uhk.cz/file/edee/pedagogicka-fakulta/pdf/pracoviste-fakulty/katedra-socialni-patologie-a-sociologie/dokumenty/studijni-opory/socialni-patologie-a-prevence/teorie-socialnich-deviaci.pdf
  2. ATKINSON, Rita L. Psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3.
  3. Norma a stigmatizace. www.peengel.cz [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  4. HONZÁK, Radkin. Čas psychopatů. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 335 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-7492-384-5, ISBN 80-7492-384-3. OCLC 1085412626 
  5. HABERMANN, Tomáš, Lukáš HEJTMÁNEK, Jakub HAJÍČEK, et al. Cvičebnice ZSV: komplexní příprava na test Základy společenských věd. 5. upravené vydání. Praha: Scio, 2020. ISBN 978-80-7430-182-7.
  6. Ministerstvo zdravotnictví: Národní akční plán pro duševní zdraví 2020-2030 [online]. Copyright © [cit. 20.02.2021]. Dostupné z: https://www.mzcr.cz/wp-content/uploads/wepub/18368/40091/02_Priloha%202_Analytick%C3%A1%20%C4%8D%C3%A1st.pdf
  7. WHO/Europe | European Mental Health Action Plan 2013–2020 (The). [online]. Copyright © 2021 WHO [cit. 20.02.2021]. Dostupné z: https://www.euro.who.int/en/publications/abstracts/european-mental-health-action-plan-20132020-the
  8. Poruchy chovani. ww.ssvp.wz.cz [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online.