Štefan Nejeschleba

český malíř a sochař

Štefan Nejeschleba (31. března 1934 Radošovce u Senice, Slovensko21. ledna 2014) byl český malíř a sochař slovenského původu.

Štefan Nejeschleba
Narození31. března 1934
Radošovce u Senice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí21. ledna 2014 (ve věku 79 let)
?
ČeskoČesko Česko
Povolánímalíř a sochař
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se jako druhé dítě rodičům Márii (rozené Michaláčové) a Jánovi Nejeschlebovým v obci Radošovce, okres Senica. Byl autodidakt. Od dětství rád maloval.

Vyučil se malířem písma a pracoval v propagační dílně. Jeho touha po vlastním výtvarném vyjádření (nejen malbou) ho přivedla do sochařského družstva v Piešťanech. V roce 1958 byl členem restaurátorského kolektivu v Bratislavě. Zde se podílel na restaurátorských pracích na Dómu sv. Martina, morového sloupu a Reduty, dále na barokním kostele v Trenčíně a jiných stavbách chráněných památkovým úřadem.

Od roku 1958 začal při práci soukromě navštěvovat ateliér sochaře prof. Fraňa Štefunka na Akademii výtvarných umění a ateliér malíře prof. Jána Mudrocha.

Začíná s vlastní tvorbou a věnuje se nejen malbě, ale i sochařské práci. Vytváří exteriérové a interiérové plastiky ze dřeva a kamene.

Do tohoto období patří např. i rozsáhlý cyklus obrazů z Českého ráje, ale i obrazy, o nichž lze říci, že: „Fantaskno uměleckého díla nutno chápat jako výtvor ducha a že tento básnický výtvor, vnitřně nadřazený, je často nepostižitelný.“[1]

Dominantní postavení mají i dekorativní dřevěné reliéfy, které působí někdy až malířsky, často jakoby potírají hmotnost a podstatu daného materiálu – dřeva. Po námětové stránce vychází Nejeschleba mnohdy ze stylizovaných biologických tvarů, které podřizuje rytmu dekorativního řádu. Jindy vychází z konkrétní reality schematizované a převedené do plochy (např. panorama Ještědského hřebenu), které jsou často přípravným momentem k tvorbě malířské a ještě víc sochařské. Autor v nich proto může volně vycházet ze své imaginace.[2]

Po příchodu do Liberce roku 1960 začal pracovat v Divadle F. X. Šaldy a snažil se zapojit do práce zdejší pobočky SČVÚ, jejímž kandidátem se v roce 1968 stal. Od roku 1990 byl členem a v roce 2000 se stal členem mezinárodní organizace výtvarných umělců IAA AIAP UNESCO.

Realizace v architektuře (výběr) editovat

  • 1974 – Dívka a Chlapec, plastiky pro ZDŠ ve Velkých Hamrech
  • 1975 – Reliéf ve vstupním prostoru Geodézie v Jablonci nad Nisou
  • 1978 – Květ, plastika v Liberci, Šaldova křižovatka
  • 1984 – Slunečnice, plastika v rekreačním středisku Skloexportu v Doksech
  • 1984 – Lípa, dělicí plastika pro ZDŠ Mšeno III. v Jablonci nad Nisou
  • 1985 – Strom, reliéfní plastika v obchodním domě v Mostě
  • 1985 – Slunce, pískovcová plastika v OS v Chomutově – Jirkově
  • 1986 – Dekorativní plastika ve vstupním prostoru Telekomunikací v České Lípě
  • 1987 – Dekorativní plastika na poště ve Frýdlantu v Čechách
  • 1989 – Rodina, betonová plastika v Liberci, Ruprechtická ul.
  • 1997 – Sestry, Madona, dvě reliéfní plastiky pro a.s. Janeba Evžen v Liberci
  • 1998 – Gotická madona ve vstupním prostoru domu Karla Urbana v Torontu

Samostatné výstavy (výběr) editovat

  • 1959 – Košťálov, škola (s Vladimírem Komárkem)
  • 1960 – Semily
  • 1970 – Liberec, Severočeské muzeum (se Zdeňkem Přibylem)
  • 1980 – Liberec, Dílo
  • 1997–1998 – Liberec, Universal banka (stálá expozice)

Kolektivní výstavy (výběr) editovat

Ukázka z tvorby editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Průboj, 15. 9. 1976, Mikolášek.
  2. Vpřed, 6. 8. 1976, Řeháková.

Literatura editovat

  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2002. Ostrava 2002. IX. Ml-Nou, s. 222-223.
  • KARPAŠ, Roman. Liberecká unie výtvarných umělců: Z historie výtvarných organizací na Liberecku: Seznam členů Liberecké unie výtvarných umělců: Výtvarní umělci působící na Liberecku po roce 1945. Liberec: Liberecká unie výtvarných umělců, 1994. 56 s.
  • Výstava Š. Nejeschleby. Vpřed 6. 8. 1976.
  • JIRÁNEK, Miloš. Práce jsou mé žně: O libereckém výtvarníku Štafanu Nejeschlebovi. Průboj 15. 9. 1976.

Externí odkazy editovat