Škoda Sentinel
Škoda Sentinel byl parní nákladní automobil, vyráběný ve Škodových závodech v Plzni v letech 1925–1935. Jednalo se o vozy podle licence anglické firmy Sentinel Waggon Works. Konkurenci tvořily vozy vyráběné podle licence firmy Garrett pod názvem Adamov-Garrett v letech 1925–1927.
| Škoda Sentinel | |
|---|---|
.jpg) Škoda Sentinel | |
| Výrobce | Škoda Plzeň |
| Roky produkce | 1925–1935 |
| Místa výroby | Plzeň |
| Druh pohonu | parní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ve spolupráci Sentinel Waggon Works a pravděpodobně české karosárny Hora byl postaven na platformě Sentinelu také jeden parní autobus, který byl rovněž označen jako Škoda Sentinel. K další výrobě těchto autobusů ale nedošlo.[1] Škoda vyrobila na základě licence celkem 163 vozů různých verzí (nákladní vozy o nosnosti 4–5 tun, 5–6 tun a 6–7 tun a popelářské vozy),[2] další vozy byly do Československa dovezeny (52 nákladních automobilů, 17 přívěsných vozů, 3 traktory a 1 autobus).[3]
V Česku se nachází dva zrekonstruované valníky. První z nich se nachází v expozici Muzea starých strojů v Žamberku, druhý je ve sbírce Technického muzea v Brně. Jeden vůz je dochován také na Slovensku v Baníckém múzeu v Rožňavě.[4][5]
Popis konstrukce editovat
Podle tehdejších norem šlo o konvenční stroj. Vůz byl vybaven stojatým parním kotlem a dvouválcovým parním strojem o výkonu 52 kW (70 HP), uloženým před zadní nápravou.
Vrtání bylo 170 mm a zdvih 230 mm. Při přetlaku páry 1,92 MPa (19 atmosfér) a 250 otáčkách za minutu poskytoval výkon 52 kW (70 HP). Kotel byl plamenco-trubkový stojatý. Umístěn byl v přední části rámu. Výhřevná plocha byla 5,06 m². Spaloval koks, uhlí, dřevěné uhlí, popřípadě i dřevo. Nejvhodnějším palivem byl koks.
Přenos hnací síly na zadní nápravu byl pomocí řetězů. Jimi byla poháněna zdvojená kola. Podvozek byl složen z dvou podélných nosníků tvaru U, které byly propojeny příčníky nýtováním a sešroubováním. V zadní části rámu byl uložen zásobník na 800 litrů vody. Kola byla ocelolitinová s gumovými obručemi, přední měla průměr 900 mm, zadní zdvojená 1050 mm. Později vyrobené vozy měly na obou nápravách kola se stejným průměrem. Směr jízdy byl ovládán volantem v kabině na pravé straně. Čelisťové brzdy, ruční i nožní, působily jen na zadní kola, vůz bylo ještě možno rychle zabrzdit tzv. reversací, tj. přehozením reversní páky a vpuštěním páry do stroje proti směru otáčení; to byla významná přednost proti tehdejším vozům se spalovacím motorem. Karosérie byla ze dřeva a oceli, v kabině byl přístup k zásobníku uhlí s kapacitou 500 kg. Užitečná hmotnost byla 5 tun. Akční rádius byl kolem 40 km při provozní rychlosti 15–25 km/hod.
Provoz editovat
Příprava na jízdu trvala kolem 30 minut a zahrnovala doplnění vody a paliva, zatopení pod kotlem a promazání. Kromě zmiňovaných brzdných vlastností k dalším přednostem vůči vozům se spalovacím motorem patřilo menší opotřebovávání pohyblivých součástek vyplývající z nižších provozních otáček parního pohonu, nižší spotřeba oleje a taktéž nižší provozní náklady. Ve válečných letech se jako výhodná projevila nezávislost na nedostatkovém benzínu (resp. naftě). Automobily Škoda Sentinel byly v provozu, např. v Praze, až do poloviny 50. let.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ HARÁK, Martin. Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů, I. díl. Praha: Corona, 2005. ISBN 80-86116-30-1. S. 165. Opravené informace viz errata ve formě vloženého listu ve 2. dílu.
- ↑ Sentinely vyrobené v ČSR [online]. Sentinel.cz [cit. 2022-12-05]. Dostupné online.
- ↑ Sentinely dodané do ČSR [online]. Sentinel.cz [cit. 2022-12-05]. Dostupné online.
- ↑ Sentinely dochované v ČR [online]. Sentinel.cz [cit. 2022-12-05]. Dostupné online.
- ↑ BRÁZDOVÁ, Tereza. Jediný sentinel v Čechách odfukuje v Žamberku [online]. Pardubice.rozhlas.cz, 2016-09-10 [cit. 2022-12-05]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Škoda Sentinel na Wikimedia Commons - http://www.sentinel.cz
