Ďábel na skřipci

romaneto Jakuba Arbese

Ďábel na skřipci je romaneto Jakuba Arbese, vydané poprvé v roce 1866. Jedná se o dílo využívající fantaskní prvky s autobiografickými motivy.

Ďábel na skřipci
AutorJakub Arbes
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlavní postavyEditovat

  • Filozof, který je zároveň vypravěčem příběhu.
  • Lékař a policejní komisař, kteří jsou přáteli filozofa.
  • Ďábel Edvin, jehož totožnost je odhalena na konci příběhu.

Vznik a vliv dílaEditovat

Roku 1865 přinesl Arbes svému bývalému profesoru Nerudovi pro jeho „Květy“ práci, ve které zkušený redaktor okamžitě poznal originalitu a svěžest začínajícího českého autora. Jednalo se o romaneto Ďábel na skřipci. „Dílo bylo psáno v době, kdy došlo k prudkému sporu mezi Arbesovou pozdější manželkou Josefinou a jejím otcem patrně pro poměr s existenčně nezajištěným Arbesem a Arbes sám stanul před morálním problémem, zda se má sňatkem uvésti do značných existenčních nesnází nebo bez ohledu na mravní závazky žíti výlučně svým ctižádostivým plánům.“[1] Námět romaneta do jisté míry vychází ze satirické novely Edgara Allana Poea Rozhovor s mumií. Ústřední motiv je tu ale obměněn. „Není jím totiž předmět konkrétní, ani několik podobných představ, nýbrž slovo, kterého je jednou použito ve významu původním, podruhé přeneseném, a rozdíl mezi tímto dvojím významem tvoří pointu díla.“[1]

DějEditovat

Filozof a lékař se jednoho dne z legrace vsadí s policejním komisařem, že se mu nepodaří ukázat jim skutečného ďábla. Komisař je pozve do svého bytu, kde jim představí mladého muže – ďábla, a navrhuje, aby ho natáhli na skřipec. Na mysli má filozofický skřipec, kterým je logika. Lékař vede s pomyslným ďáblem rozhovor, při kterém se „ďábel“ jeví jako vzdělaná bytost. „Autor mu vkládá do úst několik dobrých názorů o literatuře, o národnosti, filozofii a současném lidstvu.“[2] Z pohledu vypravěče je celý rozhovor opředen zvláštní tajemnou atmosférou. V místnosti se mění barvy, od zelené až po růžovou. A samotný vypravěč nedokázal snést pohled do „ďáblových“ očí. „Ďábel“ začne doktorovi vyprávět příběh o dívce a mladíkovi. Z dramatického vypravování vyplyne, že domnělý ďábel je jeho vlastním synem a vyčítá mu, že opustil svedenou dívku s dítětem. V rozrušení ho doktor nazve „ďáblem“ a tím prohrává sázku. V rozčilení odstrčí vypravěče, který spadne ze židle, uhodí se do hlavy, ztrácí vědomí a probouzí se až doma. Až po nějaké době se vypravěč dozvídá, co se onoho večera skutečně událo. Dostává se mu vysvětlení od policejního komisaře v zaslaném dopise a později i od lékaře, kterého navštíví těsně před jeho smrtí.

Ústřední děj se nakonec jeví jako velmi jednoduchý. Komisař chtěl svému příteli lékaři připomenout jeho hřích z mládí, a tak dal jeho nemanželskému synovi Edvinovi sehrát roli ďábla a způsobit tak převrat v jeho dosavadním životě.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b KREJČÍ, Karel. Jakub Arbes: Život a dílo. Praha: Josef Lukasík, 1946.
  2. DRESLER, Václav. Jakub Arbes, život a dílo. Praha: Alois Hynek, 1910.