Otevřít hlavní menu

Čtvrtá Ženevská úmluva

Polští uprchlíci z Varšavy z roku 1939

Čtvrtá Ženevská úmluva, oficiálně Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války, zkráceně GCIV , je jedním ze čtyř smluv na základě ženevských úmluv . Byla přijata v srpnu 1949. Zatímco první tři úmluvy se zabývaly vojáky, Čtvrtá Ženevská úmluva byla první, která se zabývala humanitární ochranou civilistů ve válce . V současné době Ženevské úmluvy ratifikovalo 196 zemí.

V roce 1993 Rada bezpečnosti Organizace spojených národů přijala zprávu generálního tajemníka a komise odborníků, která dospěla k závěru, že Ženevské úmluvy přešly do souboru obvyklého mezinárodního práva, a učinily je tak závaznými pro ostatní státy, kdykoli se zapojí do ozbrojených konfliktů.

Ženevské úmluvy a mezinárodní humanitární právoEditovat

Mezinárodní humanitární právo (MHP) je soubor norem společně dohodnutých státy s cílem maximálně humanizovat válku a zmírnit její následky, dokud nebude možné válku vyloučit.

Základním pramenem MHP jsou tzv. Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů (ŽÚ) a Dodatkové protokoly k těmto úmluvám (DP).

Jejich hlavní zásadou je, že v každé době musí být respektována důstojnost lidské bytosti a musí být bez diskriminace učiněno vše pro předcházení nebo alespoň zmírnění utrpení zejména těch, kteří nejsou na konfliktu přímo účastni, i těch, kteří byli z konfliktu vyřazeni v důsledku nemoci, zranění či zajetí.

Závěrečný akt diplomatické konference svolané k provedení revise Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli, Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy ze 6. července 1906 na válku námořní a Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s válečnými zajatci a k sjednání úmluvy o ochraně civilních osob za války.[1]

  1. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli
  2. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři.
  3. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci.
  4. Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.[2]

Čtvrtá Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za válkyEditovat

Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války ze dne 12. srpna 1949[3]

Všeobecná ustanovení

                              Čl.1

    Vysoké  smluvní strany  se  zavazují,  že za  všech okolností

budou zachovávat tuto úmluvu a zajistí její zachovávání.

                              Čl.2

    Vedle ustanovení, která mají nabýt účinnosti již v míru, bude

se tato  úmluva vztahovat na všechny případy vyhlášení  války nebo

jakéhokoli jiného ozbrojeného konfliktu, vzniklého mezi dvěma nebo

více Vysokými smluvními stranami, i když válečný stav není uznáván

jednou z nich.

    Úmluva bude  se rovněž vztahovat na  všechny případy částečné

nebo úplné  okupace území některé  smluvní strany, i  když se tato

okupace nesetká s vojenským odporem.

    Není-li  některá ze  stran účastnících  se konfliktu  smluvní

stranou  této   úmluvy,  zůstanou  mocnosti,   které  jsou  jejími

stranami,  přesto jí  vázány ve  svých vzájemných  vztazích. Budou

kromě toho  vázány touto úmluvou vůči  zmíněné mocnosti, přijme-li

tato její ustanovení a bude-li se jimi řídit.

Dodatkový protokol Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I)

                      Všeobecná ustanovení

                              Čl.1

                Všeobecné zásady a rozsah aplikace

    1. Vysoké smluvní  strany se zavazují, že  za všech okolností

budou zachovávat tento Protokol a zajistí jeho zachovávání.

    2. V  případech, které  neupravuje tento  Protokol nebo  jiné

mezinárodní  dohody,  zůstávají  civilní  osoby  a  kombatanti pod

ochranou   a  v   rámci  působnosti   zásad  mezinárodního   práva

vyplývajících  z  ustálených  obyčejů,   ze  zásad  lidskosti a  z

požadavků společenského svědomí.

    3. Tento Protokol, který doplňuje Ženevské úmluvy z 12. srpna

1949 o ochraně  obětí války, bude aplikován na  situace zmíněné ve

společném článku 2 těchto Úmluv.

    4. Situacemi uvedenými v  předcházejícím odstavci se rozumějí

ozbrojené  konflikty, ve  kterých národy  bojují proti  koloniální

nadvládě a cizí okupaci a proti rasistickým režimům, aby uplatnily

své  právo na  sebeurčení, jak  je zakotveno  v Chartě  Organizace

spojených   národů  a   v  Deklaraci   zásad  mezinárodního  práva

týkajících se přátelských vztahů a spolupráce mezi státy v souladu

s Chartou Organizace spojených národů.

Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války ze dne 12. srpna 1949

Čl.146

    Vysoké smluvní strany se  zavazují, že učiní všechna potřebná

opatření   zákonodárná,  aby  stanovily  přiměřené  trestní sankce

postihující   osoby,  které  se  dopustí  toho  či  onoho  vážného

porušení této úmluvy, vymezeného  v následujícím článku, nebo dají

k takovému porušení rozkaz.

    Každá  smluvní strana  je povinna  vypátrat osoby  obviněné z

toho, že  se dopustily některého z  těchto vážných porušení  anebo

daly k němu  rozkaz, a musí je postavit  před svoje vlastní soudy,

ať  je  jakákoli  jejich  státní  příslušnost.  Může  také,  dá-li

tomu přednost, odevzdat je v souladu s podmínkami stanovenými svým

vlastním zákonodárstvím,  k soudnímu stíhání  některé jiné smluvní

straně mající  zájem na potrestání,  pokud tato smluvní  strana má

dostatečná obvinění proti těmto osobám.

    Každá smluvní  strana učiní potřebná  opatření, aby potlačila

činy  odporující  ustanovením  této  úmluvy,  jiné  než jsou vážná

porušení uvedená v následujícím článku.

    Obvinění  budou  za  všech  okolností  požívat záruk soudního

řízení  a  svobodné  obhajoby,  které  nebudou  méně  příznivé než

záruky, zmíněné  v článku 105  a následujících Ženevské  úmluvy ze

dne 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci.

Čl.147

    Vážnými  porušeními zmíněnými  v předchozím  článku mohou být

některé z níže uvedených činů, jsou-li spáchány na osobách nebo na

majetku,  chráněných  touto  úmluvou:úmyslné  zabití,  mučení nebo

nelidské  zacházení, čítajíc  v  to  i biologické  pokusy, úmyslné

způsobení velkého  utrpení nebo vážné  tělesné zranění a  ohrožení

zdraví,  nezákonná  deportace  nebo  nezákonný přesun, protiprávní

uvěznění,  přinucení chráněné  osoby, aby  sloužila v  ozbrojených

silách  nepřátelské  mocnosti,  zbavení  chráněné  osoby práva být

souzenu  pravidelným  a  nestranným  způsobem  podle předpisů této

úmluvy,   braní   rukojmí,   zničení   a   přisvojení  si  majetku

neodůvodněné  vojenskou  nutností  a  provedené  ve velkém měřítku

nezákonným a svévolným způsobem

ReferenceEditovat

  1. Čtvrtá Ženevská úmluva. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) Page Version ID: 17296682. 
  2. Ženevské úmluvy (na ochranu obětí války) - Ministerstvo vnitra České republiky. www.mvcr.cz [online]. [cit. 2019-05-31]. Dostupné online. (česky) 
  3. ŽENEVSKÉ ÚMLUVY A DODATKOVÉ PROTOKOLY. www.cervenykriz.eu [online]. [cit. 2019-05-31]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat