Otevřít hlavní menu

Čtvrtá Ženevská úmluva, celým názvem Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války je jedna ze čtyř Ženevských úmluv. Byla přijata v srpnu 1949 a definuje humanitární ochranu civilistů ve válečné zóně a zakazuje vedení totální války.

V roce 1993 Bezpečnostní rada OSN přijala zprávu generálního tajemníka a komise expertů, která vyvozuje, že Ženevské konvence přešly do mezinárodního zvykového práva, čímž se staly plně závaznými pro státy, jež Ženevské úmluvy nepodepsaly.[1] Nejdůležitější články úmluvy:

Obsah

Článek 3Editovat

V případě ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní ráz

  1. S osobami, které se přímo neúčastní nepřátelství, včetně .. osob, které byly vyřazeny z boje .. bude se za všech okolností zacházet lidsky, bez jakéhokoli rozlišování založeného na rase, barvě, náboženství či víře, pohlaví, rodu či majetku, nebo jiném obdobném znaku. Proto jsou a zůstávají zakázány v každé době a na každém místě
    1. útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení, kruté nakládání, trýznění a mučení,
    2. braní rukojmí,
    3. útoky proti osobní důstojnosti, zejména ponižující a pokořující zacházení,
    4. odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku vyneseného řádně ustaveným soudem, poskytujícím soudní záruky, uznané civilizovanými národy za nezbytné.
  2. Ranění a nemocní budou sebráni a ošetřeni.

Nestranná lidumilná organisace, jako je Mezinárodní výbor Červeného kříže, může stranám v konfliktu nabídnout své služby.

Článek 8Editovat

Chráněné osoby se nemohou v žádném případě zříci částečně nebo zcela práv, která jim zajišťuje tato úmluva..

Článek 14Editovat

Vysoké smluvní strany mohou už v míru, a strany v konfliktu, jakmile vypukne nepřátelství, zřídit .. nemocniční a bezpečnostní oblasti ..tak, aby na nich našli ochranu před účinky války ranění, nemocní, neduživí a staré osoby, děti pod patnáct let, těhotné ženy a matky s dětmi pod sedm let.

Článek 17Editovat

Strany v konfliktu se vynasnaží uzavřít místní dohody o evakuaci raněných, nemocných, neduživých, starců, dětí a rodiček z obléhaného nebo obklíčeného pásma a o to, aby byl do nich umožněn průchod duchovním všech vyznání, zdravotnickému personálu a průvoz zdravotnického materiálu.

Článek 18Editovat

Civilní nemocnice, způsobilé k ošetření raněných, nemocných, neduživých a rodiček, nesmějí být za žádných okolností napadeny; strany v konfliktu musí je v každé době respektovat a chránit.

Státy, které se účastní konfliktu, vydají všem civilním nemocnicím osvědčení potvrzující, že jsou civilní nemocnice a že budovy, v nichž jsou umístěny, nejsou používány k účelům, které by je podle článku 19 zbavovaly ochrany.

Článek 19Editovat

Ochrana, která přísluší civilním nemocnicím, nezanikne než tenkráte, je-li jich použito vedle jejich lidumilného úkolu k páchání činů škodících nepříteli. Ochrana může však přestat teprve po výzvě, která stanoví ve všech případech, kde je to vhodné, přiměřenou lhůtu, která uplyne bezvýsledně...

Článek 20Editovat

Personál civilních nemocnic ... budiž respektován a chráněn.

Článek 24Editovat

Strany v konfliktu učiní opatření, aby děti pod patnáct let, které osiřely nebo byly odděleny od svých rodin následkem války, nebyly ponechány samy sobě a aby byla usnadněna jejich výživa, výkon jejich náboženství.. Jejich výchova bude podle možnosti svěřena osobám téže kulturní tradice.

Strany v konfliktu budou podporovat se souhlasem ochranné mocnosti, existuje-li taková, umístění těchto dětí v neutrální zemi po dobu války...

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fourth Geneva Convention na anglické Wikipedii.

  1. Report Of The Secretary-General on the Statute of the Tribunal

Externí odkazyEditovat