Česká beseda

tradiční společenský tanec

Česká beseda je tradiční český salónní řadový tanec pro čtyři páry.

Délka 12 minut.

Generace šedesátých let devatenáctého století se dočkala nového českého národního tance. Stal se jím kontratanec ve formě čtverylky „ČESKÝ SALÓNNÍ TANEC BESEDA“. U jeho zrodu stál básník Jan Neruda, který naléhal na Karla Linka, aby Besedu sestavil.[1] Český taneční mistr Karel Link a hudební pedagog a skladatel – spolumajitel hudební školy s Bedřichem SmetanouFerdinand Heller se stali tvůrci nového tance Poprvé byla tančena 11. listopadu 1863 v Konviktě při společenském večeru tzv. Barákových besed.[p 1] Zde tančili v ukázce i Smetana a Neruda. O dva měsíce později tančilo českou besedu na Žofíně již 144 párů na plese Národní besedy. Česká beseda má čtyři díly, každý z nich dvě části. První část v 3/4 taktu, druhá ve 2/4.

Původ názvu česká besedaEditovat

Slovy „česká beseda“ nahradil roku 1841 Josef Kajetán Tyl cizí výraz réunion (případně pozdější ressource) pro taneční zábavy prokládané českou deklamací a českými zpěvy. První taková česká beseda se konala v květnu 1841 v pražských Svatováclavských lázních. Po pražském vzoru pak byly české besedy konány v Čechách, na Moravě i na Slovensku, ve Vídni pak od roku 1846.[2] Česká beseda byl později častý název spolků v českých zemích i v zahraničí.

SestavaEditovat

Sestava má čtyři části, každá z nich sestává z několika úryvků národních písní a tanců. Níže je zachován pravopis a obsah dle vydání z roku 1891. V různých dobách existují drobné textové odchylky.[3]

I. oddílEditovat

  • Úvod

Páni, dámy, beseda začíná
Páni, dámy, beseda je.

Počkej, já povím,
že's na mně loudíval,
počkej, já povím,
žes na mně chtěl.
V zahrádce kytičku,
po cestě hubičku.
Počkej, já povím,
že's na mně chtěl.

- opakování motivu

Sedlák, sedlák, sedlák,
ještě jednou sedlák
sedlák, sedlák,sedlák,
je velký pán:
on má pas na břiše
a na svém kožiše,
tu-li- tu-li- tu-li-
tu- tulipán.

  • polka (dvojpolka): Alou páni muzikanti:

Alou, alou! zahrajte mně
pěkně zvesela,
že mně moje nejmilejší
odpověděla;
Z toho si nic nedělám,
klobouk na stranu si dám,
protože jsem švarný jonák,
sobě zazpívám.

Počkej holka za tím roštím,
však já ti to neodpustím,
Počkej holka za tím roštím,
však já ti tam dám,
A co, a proč,
a jak, a nač?
Dvě hubičky nebo čtyři,
ty já tobě dám.

  • polka (dvojpolka): Alou páni muzikanti

Alou páni muzikanti,
hrajte z vesela,
že mně moje nejmilejší vypověděla.
Z toho si nic nedělám,
klobouk na stranu si dám,
protože jsem švarný jonák,
sobě zazpívám.


Počkej holka za tím roštím,
však já ti to neodpustím,
Počkej holka za tím roštím,
však já ti tam dám!
A co? – a nač? – a jak? – a proč?
Dvě hubičky nebo čtyry,
ty já ti tam dám!

II. oddílEditovat

|: Komínku, komínku, komínku můj,
za to já tě prosím, jen trochu stůj!
Kdybych tě, komínku, nebyl držel,
dávno bys, komínku,
v písku ležel. :|

Sedlák, sedlák, sedlák,
ještě jednou sedlák, sedlák, sedlák,
je velkej pán:
on má pás na břiše
a na svým kožiše,
tuli- tuli- tuli-
má tulipán.

Nechoď tam, pojď radš k nám,
já jsem holka onačejší,
pojď radš k nám, nechoď k ní,
já jsem holka onačí;
jestli ona bohatější,
za to já jsem upřímnější,
nechoď k ní, pojď radš k nám,
já tě ráda uhlídám.

předehra

  • polka: Pata, špička, celá noha

Pata, špička, celá noha,
a to je ta polka nová.
Pata, špička celá noha,
polka nová je.


Nechoď tam, poď radš k nám,
já jsem holka onačejší,
nechoď tam, poď radš k nám,
já tě ráda mám.
Jestli ona bohatější,
já jsem za to upřímnější –
nechoď tam, poď radš k nám,
já tě ráda mám.

předehra

  • polka: Pata, špička, celá noha

Koukej, koukej, koukej, Vašku,
jakou já mám šněrovačku;
koukej, koukej, koukej, Vašku,
jak se ti líbím§
Pata, špička, celá noha,
ajta! zas je polka nová.

III. oddílEditovat

Letěla husička,
letěla s vysoka,
nemohla přeletět,
padla do potoka.


- předehra: Sedlák, sedlák, sedlák - bez zpěvu


  • Hulán

Kdybys byl, Jeníčku, poslouchal matičku,
nebyl bys teď nosil po boku šavličku;
neměl bys šavličku a koně vranýho,
nebyl bys poslouchal člověka cizího.


Kalamajka mik mik mik,
oženil se kominík,
co si to vzal za ženu,
šafářovu Mařenu.


Kdybys byl, Jeníčku, poslouchal matičku,
nebyl bys teď nosil po boku šavličku;
neměl bys šavličku a koně vranýho,
nebyl bys poslouchal člověka cizího.


Kalamajka mik mik mik!
oženil se kominík.
Co si to vzal za ženu?
Pastejřovic Mařenu.

IV. oddílEditovat

|: Měla jsem milého
parukáře,
on se mi utopil v pivovaře; :|
Tralala la–la,
hledejte ho!,
tralala la–la,
najdete ho,
paruka tam leží
vedle něho.

Sedlák, sedlák, sedlák,
ještě jednou sedlák, sedlák, sedlák,
je velkej pán:
on má pás na břiše
a na svým kožiše,
tuli- tuli- tuli-
má tulipán.

hudba

Počkej, holka, neutíkej,
dej mi salátku ku – ku!
Kde bych já ho smutná vzala,
nemám zahrádku.
Však nám tak nebude,
až se oženíme,
však nám tak nebude, až se vdáme;
budeme seděti
za kamny u dětí –
však nám tak nebude,
jak se máme.
- 3 repetice, počtvrté Kuželka přechází ve Strašák

Dneska jsi Andulko hezká,
 
Já dnes jednu miluju,
zejtra jinej slibuju;
já jsem tak jako pták:
pomiluju, nechám tak.

ZajímavostEditovat

Přesto, že se jedná o českou besedu, text k ní napsal napsal Karel Link německy. První český (anonymní) překlad se objevil v roce 1863.[1]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Podle Jana Reye se Link ve svých pamětech zmýlil a česká beseda byla poprvé provedena již roku 1862.

ReferenceEditovat

  1. a b REY, Jan. Česká beseda. S. 1. Národní listy [online]. 16. 1. 1934 [cit. 2020-03-26]. S. 1. Dostupné online. 
  2. STREJČEK, Ferdinand. České názvosloví společenských zábav. Naše řeč [online]. [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. 
  3. Českoslovanský zpěvník: Beseda [online]. Praha: J. Pospíšil, 1891 [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat