Éric Guglielmi
Éric Guglielmi (10. května 1970, Revin – 19. června 2021, Paříž) byl francouzský fotograf, redaktor a fotoreportér.[1]
| Éric Guglielmi | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Éric Antoine Guglielmi |
| Narození | 10. května 1970 Revin |
| Úmrtí | 19. června 2021 (ve věku 51 let) 11. obvod |
| Povolání | fotograf, vydavatel a fotoreportér |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Guglielmi se narodil a vyrůstal v Revinu. Jako fotograf samouk pořídil své první snímky ve svých dvanácti letech fotoaparátem Praktica.[2] Na montážní lince začal pracovat v šestnácti letech.[3] V roce 1990 byl zaměstnán ve fotografické laboratoři v Paříži a následně se stal módním fotografem.[4] Inspirovali ho významní američtí fotografové.[5]
Guglielmi se stal v Mali korespondentem pro magazíny Libération a Jeune Afrique.[6] Zachytával aktuální dění v Bangladéši, Demokratické republice Kongo a na Ukrajině.[5] Během svého mládí si oblíbil díla Artura Rimbauda a následně pak metodicky navštěvoval města uváděná básníkem.[4] Oženil se s Malinou v Bamaku[7] a založil fotografickou agenturu Djaw a časopis Tarik Hebdo.[3] V roce 1998 se vrátil do Francie.
Po zpravodajské fotografii ve Rwandě v roce 2002 Guglielmi na pět let ukončil fotografickou praxi.[6] Po této pauze se rozhodl pořizovat fotografie v dlouhodobých projektech přímou fotografickou kamerou. Pořizoval také černobílé a umělecké barevné panoramatické fotografie.
Guglielmi vášnivě propadl pokročilým fotografickým tiskařským technikám s využitím stříbra,[1] otevřel laboratoř pro všechny umělce, kteří tuto metodu chtěli použít.[8] V roce 2010 založil Gang, nezávislé nakladatelství fotografických knih.[9] Získal grant od Maison de la photographie Roberta Doisneaua, což mu umožnilo vrátit se do Ardenska. Po departementu cestoval dva roky a po dokončení cesty vystavoval svá díla.[10]
Éric Guglielmi zemřel ve spánku v Paříži 19. června 2021 ve věku 51 let.[8]
Publikace editovat
- Touba, voyage au cœur d'un islam nègre (2007)
- „Je suis un piéton, rien de plus.“ Arthur Rimbaud (2011)
- What happens ? (2016)
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Éric Guglielmi na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Le Cnap rend hommage à Eric Guglielmi. Centre national des arts plastiques. 24. 6. 2021. Dostupné online [cit. 28. 6. 2021]. (francouzsky)
- ↑ Eric Guglielmi [online]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b HOULETTE, Michaël. Éric Guglielmi, Ardenne, Maison de la Photographie Robert Doisneau, Gentilly. Point Contemporain. Dostupné online [cit. 28. 6. 2021]. (francouzsky)
- ↑ a b Je suis un piéton, rien de plus. [online]. [cit. 2021-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-28. (francouzsky)
- ↑ a b Eric Guglielmi - l'atelier A [online]. 2020. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b LEMUT, Olympe. Éric Guglielmi, photographe de l’Afrique et du temps long. Jeune Afrique. 1 November 2020. Dostupné online [cit. 28. 6. 2021]. (francouzsky)
- ↑ CASIER, Lylian. Revin : décédé, le photographe Éric Guglielmi laisse des clichés pour l’éternité. L'Ardennais. 24. 6. 2021. Dostupné online [cit. 28. 6. 2021]. (francouzsky)
- ↑ a b MERCIER, Matthieu. Ardennes : qui était le photographe Éric Guglielmi, inspiré par Arthur Rimbaud, mort à 51 ans. France 3 Grand Est. Ardennes: 24. 6. 2021. Dostupné online [cit. 28. 6. 2021]. (francouzsky)
- ↑ Gang (Éditions) [online]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Gentilly : les Ardennes d’Eric Guglielmi à la Maison Robert-Doineau. Le Parisien. Gentilly: 25 January 2018. Dostupné online [cit. 28. 6. 2021]. (francouzsky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Éric Guglielmi na Wikimedia Commons
