Éioneus (latinsky Eioneus) v řecké mytologii mnoho místa nezabírá.

Jeho dcera Dia se měla provdat za Ixióna, syna lapithského krále Flegya. Budoucí zeť slíbil za nevěstu bohaté dary, avšak když pozval Éionea na hostinu a k vyzvednutí darů, přichystal na něj past: před palácem vykopal jámu, do ní navršil hromadu žhavého dřevěného uhlí, do té jámy Éioneus spadl a uhořel.

To vyvolalo velký hněv bohů, včetně nejvyššího boha Dia. Ten mu však chtěl dát ještě šanci k očištění od viny a pozval ho k sobě do paláce. Jenže Ixión se nemínil kát, naopak chtěl svést Diovu manželku Héru. Zeus prohlédl jeho úmysly, nastražil léčku v podobě oblaku s Héřinou podobou a pak Ixióna přichytil přímo při činu. Následoval tvrdý trest - Ixióna svrhli do Tartaru, vpletli jej do kola, které se stále otáčí. Tak se připojil ke známým mučedníkům Sisyfovi a Tantalovi.

Říká se, že z oblaku byla bohyně Nefelé, která z tohoto příběhu porodila prvního Kentaura.

LiteraturaEditovat

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky