Wikipedie

Martin Kližan

slovenský olympionik a tenista

Martin Kližan (* 11. července 1989 Bratislava) je slovenský profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour šest singlových a čtyři deblové turnaje, když z finále odešel poprvé poražen až v celkově jedenáctém utkání o titul v singlu St. Petersburg Open 2018. S Gulbisem a Humbertem spoludrží rekord ATP výhrami z prvních šesti kariérních finále dvouhry. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jedenáct titulů ve dvouhře.[2]

Martin Kližan
Martin Kližan na French Open 2019
Martin Kližan na French Open 2019
PřezdívkaKližko[1]
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
Datum narození11. července 1989 (34 let)
Místo narozeníBratislava, Československo
BydlištěBratislava, Slovensko
Výška191 cm
Hmotnost85 kg
Profesionál od2007
Ukončení kariéry2021
Držení raketylevou rukou, bekhend obouruč
Výdělek5 526 459 USD
Dvouhra
Poměr zápasů149–153
Tituly6 ATP, 7 challengerů, 4 ITF
Nejvyšší umístění24. místo (27. dubna 2015)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2014)
French Open3. kolo (2014, 2019)
Wimbledon2. kolo (2012)
US Open4. kolo (2012)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů38–58
Tituly4 ATP
Nejvyšší umístění73. místo (4. května 2015)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2013)
French Open1. kolo (2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2019)
Wimbledon2. kolo (2014)
US Open1. kolo (2012, 2013, 2014, 2015, 2016)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon3. kolo (2014)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240304a4. března 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2015 na 24. místě a ve čtyřhře pak v květnu téhož roku na 73. místě. Trénuje jej Martin Hromec. Dříve tuto roli zastávali Martin Damm[3], Karol Kučera či Dominik Hrbatý.

Ve slovenském daviscupovém týmu debutoval v roce 2007 bratislavskou baráží o účast ve Světové skupině proti Jižní Koreji, v níž prohrál dvouhru s Hyung-Taik Leem. Do září 2024 v soutěži nastoupil ke devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 21–10 ve dvouhře a 5–1 ve čtyřhře.[4]

Slovensko reprezentoval na londýnských Hrách XXX. olympiády, kde ve dvouhře prohrál v prvním kole s bývalou světovou jedničkou Andym Roddickem ze Spojených států ve dvou sadách.

V červnu 2021 oznámil konec kariéry. Poslední zápas odehrál v kvalifikaci na Wimbledon 2021, kde ho vyřadil Zdeněk Kolář.[5] V září 2023 na svém profilu na sociálních sítích oznámil, že se v roce 2024 hodlá k tenisu vrátit.[6]

Tenisová kariéra editovat

Juniorská kariéra editovat

Tenis začal hrát v pěti letech.[1] V sezóně 2005 se stal mistrem Evropy do šestnácti let ve dvouhře a spolu s Andrejem Martinem také ve čtyřhře. Na konci sezóny 2005 získal ocenění Talent roku udělované Slovenským tenisovým svazem.[7]

V roce 2006 pak zvítězil na juniorce French Open, když ve finále zdolal kanadského hráče Philipa Bestera.[8] Ronald Garros představovalo jeho premiérový start na turnajích Grand Slamu. Titulem se tak stal prvním juniorem v historii, kterému se podařilo vyhrát grandslamovou dvouhru hned při debutové účasti.[9] Společně s krajanem Martinem se o měsíc později probojovali do finále juniorské čtyřhry ve Wimbledonu, kde nestačili na americkou dvojici Kellen Damico a Nathaniel Schnugg.[10]

V juniorské kategorii dosáhl bilance výher a proher 54–21 ve dvouhře a 58–18 ve čtyřhře. V roce 2007 byl v kombinovaném juniorském žebříčku ITF klasifikován na 1. místě.

Profesionální kariéra editovat

Grandslamového maxima dosáhl při druhé účasti na newyorském US Open 2012. V úvodním kole dvouhry si poradil s kolumbijským hráčem Alejandrem Fallou po třech setech.[11] Poté překvapivě porazil pátého nasazeného Francouze Jo-Wilfrieda Tsongu a poprvé postoupil do třetí fáze grandslamové dvouhry.[12] V ní přehrál turnajovou třicet dvojku Jérémyho Chardyho z Francie bez ztráty sady. Po Dominiku Hrbatém a jeho osmifinálové účasti na Australian Open 2006 se stal prvním slovenským tenistou, jemuž se podařilo probojovat až do čtvrtého kola Grand Slamu.[13] V něm podlehl Chorvatu Marinu Čilićovi.[14]

Do mužské čtyřhry na US Open 2012 nastoupil spolu s Jérémym Chardym. V prvním kole nestačili na španělskou dvojici Marcel Granollers a Marc López ve dvou setech.[15]

 
Během US Open 2016

Premiérovou singlovou trofej v kategorii ATP World Tour 500 vybojoval na halovém ABN AMRO World Tennis Tournament 2016, hraném v Rotterdamu. Ve čtvrtfinále přehrál šestého nasazeného Roberta Bautistu Aguta, v semifinále francouzského kvalifikanta Nicolase Mahuta a v závěrečném duelu turnajovou pětku Gaëla Monfilse po třísetovém průběhu. Připsal si tak čtvrtý singlový titul na okruhu ATP Tour. V následném vydání žebříčku ATP z 15. února 2016 se posunul na 27. příčku. Od osobního maxima, 24. místa, jej dělilo 70 bodů.[3]

Poté vyhrál dalších pět finálových duelů dvouhry v řadě, když porazil opět Fogniniho na BMW Open 2014, Španěla Daniela Gimena-Travera na marockém Grand Prix Hassan II 2015, Gaëla Monfilse na rotterdamském ABN AMRO World Tennis Tournament 2016 i Urugayce Pabla Cuevase na German Open 2016 v Hamburku. Šestý vavřín bez přerušení přidal na srpnovém Generali Open Kitzbühel 2018, kde se ocitl na prahu vyřazení již v úvodním kole kvalifikace. Ze stavu gamů 4–6 a 1–4 proti Argentinci Facundovi Bagnisi se ovšem dokázal vymanit a po výhře následovala série šesti vítězných zápasů. Do Rakouska přijel s kariérní bilancí utkání 127–128. Ve druhém kole hlavní soutěže zdolal světovou osmičku a nejvýše nasazeného Rakušana Dominica Thiema. Během čtvrtfinále odvrátil dva mečboly Srbu Dušanu Lajovićovi. Ve finálovém klání pak přehrál uzbeckého kvalifikanta Denise Istomina po dvousetovém průběhu, což znamenalo vyrovnání vzájemné bilance na 2–2.

V prvních šesti finálových duelech, do nichž během profesionální dráhy nastoupil, udržel neporazitelnost. Vyrovnal tím rekord ATP Tour Lotyše Ernestse Gulbise, počítaný od sezóny 1990. Navíc zůstával neporažen i v deblových finále s poměrem 4–0. Bodový zisk jej vrátil do první světové stovky žebříčku ATP na 77. příčku.[16][17]

Finálového přemožitele nalezl až na zářijovém St. Petersburg Open 2018, kde mu srpnovou porážku oplatil Thiem v boji o titul, čímž Rakušan snížil pasivní vzájemný poměr utkání na 2–3.[18]

Soukromý život editovat

Narodil se v Bratislavě roku 1989 do rodiny generálního manažera Milana a vysokoškolské pedagožky Dariny Kližanových. Sestra Natálie hrála tenis v žákovské kategorii. K roku 2012 pracovala v Londýně.[1] Bratranec Radovan Kaufman vyhrál na Paralympijských hrách 2000 v Sydney zlatou medaili v dráhové cyklistice.[1]

V lednu 2022 byl kritizován za instagramový status, v němž zaútočil na sexuální orientaci Martiny Navrátilové kvůli jejímu vyjádření se na adresu tenisty Novaka Djokoviče, ohledně Srbova odmítavého postoje k očkování proti covidu-19. Tenistku nazval „nejznámější tenisovou lesbičkou“ a s opovržením se vyjádřil k její sexuální orientaci: „Nevím jestli si je paní Navrátilová vědoma jak vůbec funguje nejdůležitější proces na světě a to proces rozmnožování lidské rasy, ale pokud si národy čte tento status, tak ne paní Navrátilová, novorozence neumí počít žena se ženou a ani muž s mužem.“[19]

Finále na okruhu ATP Tour editovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (2–0 D; 1–0 Č)
ATP Tour 250 (4–1 D; 3–0 Č)

Dvouhra: 7 (6–1) editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 23. září 2012 Petrohrad, Rusko tvrdý (h)   Fabio Fognini 6–2, 6–3
Vítěz 2. 4. května 2014 Mnichov, Německo antuka   Fabio Fognini 2–6, 6–1, 6–2
Vítěz 3. 12. dubna 2015 Casablanca, Maroko antuka   Daniel Gimeno-Traver 6–2, 6–2
Vítěz 4. 14. února 2016 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h)   Gaël Monfils 6–7(1–7), 6–3, 6–1
Vítěz 5. 17. července 2016 Hamburk, Německo antuka   Pablo Cuevas 6–1, 6–4
Vítěz 6. 4. srpna 2018 Kitzbühel, Rakousko antuka   Denis Istomin 6–2, 6–2
Finalista 1. 23. září 2018 Petrohrad, Rusko tvrdý (h)   Dominic Thiem 3–6, 1–6

Čtyřhra: 4 (4–0) editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 27. července 2013 Umag, Chorvatsko antuka   David Marrero   Nicholas Monroe
  Simon Stadler 		6–1, 5–7, 10-7
Vítěz 2. 24. května 2014 Nice, Francie antuka   Philipp Oswald   Ajsám Kúreší
  Rohan Bopanna 		6–2, 6–0
Vítěz 3. 21. února 2015 Rio de Janeiro, Brazílie antuka   Philipp Oswald   Pablo Andújar
  Oliver Marach 		7–6(7–3), 6–4
Vítěz 4. 23. července 2016 Umag, Chorvatsko (2) antuka   David Marrero   Nikola Mektić
  Antonio Šančić 		6–4, 6–2

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF editovat

Legenda
Challengery (7 D; 4 Č)
ITF (4 D; 3 Č)

Dvouhra (11 titulů) editovat

č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
1. srpen 2009 Stupava, Slovensko antuka   Jiří Školoudík 6–3, 6–4
2. srpen 2009 Bolzano, Itálie antuka   Philipp Oswald 6–3, 6–4
3. leden 2010 Casablanca, Maroko antuka   Alberto Brizzi 6–7(1–7), 6–2, 6–0
4. říjen 2010 Mišref, Kuvajt tvrdý   Michail Vasilijev 6–1, 6–1
1. listopad 2010 Bratislava, Slovensko tvrdý   Stefan Koubek 7–6(7–4), 6–2
2. září 2011 Janov, Itálie antuka   Leonardo Mayer 6–3, 6–1
3. březen 2012 Rabat, Maroko antuka   Filippo Volandri 6–2, 6–3
4. březen 2012 Marrakéš, Maroko antuka   Adrian Ungur 3–6, 6–3, 6–0
5. květen 2012 Bordeaux, Francie antuka   Teimuraz Gabašvili 7–5, 6–3
6. srpen 2012 San Marino antuka   Simone Bolelli 6–3, 6–1
7. březen 2018 Indian Wells, Spojené státy tvrdý   Darian King 6–3, 6–3

Čtyřhra (7 titulů) editovat

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. březen 2009 Astana, Kazachstán tvrdý   Marek Semjan   Andrej Plotnij
  Dmitrij Sitak 		7–6(7–5), 7–5
2. květen 2009 Jablonec Nad Nisou, Česko antuka   Roman Jebavý   Michal Tabara
  Roman Vögeli 		6–4, 6–4
3. červenec 2009 Bologna, Itálie antuka   Roman Jebavý   Francesco Aldi
  Federico Torresi 		6–3, 7–6(8–6)
1. duben 2011 Řím, Itálie antuka   Alessandro Motti   Thomas Fabbiano
  Walter Trusendi 		7–6(7–3), 6–4
2. březen 2012 Marrákeš, Maroko antuka   Daniel Muñoz de la Nava   Iñigo Cervantes Huegun
  Federico Delbonis 		6–3, 1–6, [12–10]
3. květen 2012 Bordeaux, Francie antuka   Igor Zelenay   Olivier Charroin
  Jonathan Marray 		7–6(7–5), 4–6, [10–4]
4. říjen 2017 Řím, Itálie antuka   Jozef Kovalík   Sander Gillé
  Joran Vliegen 		6–3, 7–6(7–5)

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Martin Kližan na anglické Wikipedii a Martin Kližan na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d ATP Profile: Milan Kližan, official web ATP Tour, přístup: 7.10.2012
  2. ↑ Martin Kližan na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240304a4. března 2024
  3. ↑ a b ZABLOUDIL, Luboš. Kližan v Rotterdamu udržel finálovou neporazitelnost a vydřel svůj nejcennější titul. TenisPortál.cz [online]. 2016-02-14 [cit. 2016-02-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ Martin Kližan na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240304a4. března 2024
  5. ↑ BUGAN, Štefan. Kráľ je späť, ohlásil Kližan návrat k tenisu. Otáznikom v jeho veku bude kondička aj psychika, hovorí Hrbatý. Denník N [online]. 2023-09-20 [cit. 2023-11-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. ↑ Kráľ je späť: Kližan ohlásil veľký návrat. Športweb.sk [online]. 2023-09-20 [cit. 2023-11-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. ↑ Najlepšími tenistami v SR v roku 2005 Hrbatý a Hantuchová. novycas.sk [online]. [cit. 2012-09-1]. Dostupné online. 
  8. ↑ Martin Klizan Gives HEAD Team Elite its Second Boys Grand Slam Singles Title of 2006. head.com [online]. [cit. 2012-09-1]. Dostupné online. (angličtina) [nedostupný zdroj]
  9. ↑ Slovenský odzemok v meste pod Eiffelovkou ! Strana 1. sportmagazin.sk [online]. [cit. 2012-09-1]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. 
  10. ↑ Slovenský odzemok v meste pod Eiffelovkou ! Strana 2. sportmagazin.sk [online]. [cit. 2012-09-1]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. 
  11. ↑ Kližan hladko do druhého kola US Open. slovensky-tenis.sk [online]. 28. srpna 2012 [cit. 2012-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-08. 
  12. ↑ Skvelý Kližan má skalp Tsongu a je v 3. kole US Open. pravda.sk [online]. 30. srpna 2012. Dostupné online. 
  13. ↑ Bravó Kližan! Napodobnil Hrbatého, je v osemfinále US Open. pravda.sk [online]. 1. září 2012. Dostupné online. 
  14. ↑ Kližan prehral s Čiličom. Dva sety hral vyrovnanú partiu, potom dostal kanára. pravda.sk [online]. 4. září 2012. Dostupné online. 
  15. ↑ Kližan so Chardym neuspeli v 1. kole štvorhry na US Open. teraz.sk [online]. 28. srpna 2012. Dostupné online. 
  16. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Kližan proměnil své šesté finále v šestý titul a vyrovnal Gulbisův rekord [online]. TenisPortal.cz, 2018-08-04 [cit. 2018-08-08]. Dostupné online. 
  17. ↑ Klizan Charges To Kitzbühel Crown [online]. 4-8-2018 [cit. 2018-08-05]. Dostupné online. 
  18. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Petrohrad: Thiem poprvé vyhrál turnaj v hale, Jebavý deblový titul neobhájil [online]. TenisPortal.cz, 2018-09-23 [cit. 2018-09-30]. Dostupné online. 
  19. ↑ Podlý útok tenisty Kližana na legendu Navrátilovou!. Blesk sport [online]. [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Předchůdce Martin Kližan Nástupce

Milos Raonic 		ATP – Nováček roku
2012
Jiří Veselý
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Martin_Kližan&oldid=23711791“