Epsilon-amanitin
ε-Amanitin je jedním z toxinů obsažených v muchomůrce zelené a příbuzné muchomůrce bílé. Je to cyklický oktapeptid, obsahující několik netypických aminokyselin.
| ε-Amanitin | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
| Obecné | |
| Ostatní názvy | Racionální název Cyklo(L-aspartyl-4-hydroxy-L-prolyl-(S)-4-hydroxy-L-isoleucyl-6-hydroxy-2-merkapto-L-tryptofyl-glycyl-L-isoleucyl-glycyl-L-cysteinyl)-endo-(4-8)-sulf-(R)-S-oxid |
| Sumární vzorec | C39H53N9O14S |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 21705-02-2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 903,963 g/mol |
| Teplota tání | 254 °C (za rozkladu) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Výskyt v přírodě editovat
Je obsažen v některých jedovatých druzích hub rodu muchomůrka (Amanita), zejména:
- Amanita phalloides (Fries) Link – muchomůrka zelená
- Amanita phalloides var. alba (Vittad.) E.-J. Gilbert – muchomůrka bílá
- Amanita virosa (Fries) Bertillon – muchomůrka jízlivá.
Toxický účinek editovat
ε-amanitin patří mezi nejsilnější jedy, se kterými se u hub můžeme setkat. Smrtelná dávka pro člověka je udávána jako LD50 0,1 mg/kg, u laboratorních krys je LD50 0,3 mg/kg.
Poškozuje buňky jater tj. hepatocyty a pasivací některých enzymů také buněčné jádro (polymerázy RNA).
Průběh otravy editovat
Toxiny se rychle absorbují z trávicího traktu, první příznaky se však projeví až po poškození většího počtu hepatocytů, tj. 8 – 48 hodin po konzumaci. V první fázi jde o nespecifické narušení funkcí trávicí soustavy. Na počátku této fáze má postižený celkové potíže (malátnost, nevolnost, závratě, bolest hlavy, mrazení), poté se dostavuje nevolnost, bolesti žaludku, prudké zvracení a silné průjmy, což vede k dehydrataci, demineralizaci až oběhovému selhání (příčina úmrtí především u dětí). Pokud pacient přežije, dojde k vymizení zvracení a průjmů. V druhé fázi nastávají poruchy životně důležitých orgánů, selhání jater, ledvin, nebo obou. Od 4.-5. dne se cítí pacient subjektivně lépe. Objektivně se zjišťuje zvětšení a zvýšená citlivost jater a polyurie. V lepších případech se nemocný uzdravuje. V těžších případech nastává akutní selhání jater nebo selhání funkce ledvin. Od 3.-4. dne se projevuje toxické poškození ledvin, tzv. faloidní nefróza. Při velmi rychlém průběhu se ani nestačí rozvinout žloutenka a rozvíjí se jaterní koma (apatie, bezvědomí, neklid, třes, křeče, tachykardie, pokles tlaku krve (hypotenze), rozšíření zornic). Smrt nastává 4.-7. den při rychlém průběhu otravy, při pomalejším 8.-12. den otravy. Otrava je smrtelná v 50 % případů.