Cvika Greengold
Cvi „Cvika“ Greengold (hebrejsky: צבי "צביקה" גרינגולד; narozen 10. února 1952) je izraelský národní hrdina, který bojoval v jomkipurské válce v roce 1973 jako velitel tanku Izraelských obranných sil (IOS). Je jedním z osmi lidí, jenž bojovali ve zmíněné válce a byli oceněni medailí Za hrdinství, která je nejvyšším izraelským vyznamenáním udíleným za hrdinství.[1][2]
| Cvika Greengold | |
|---|---|
 Cvika Greengold na fotografii z roku 2010. | |
| Narození | 10. února 1952 Lochamej ha-Geta'ot, Izrael |
| Civilní činnost | podnikatel, politik |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | kapitán |
| Doba služby | 1972–1974 |
| Sloužil | Izrael |
| Složka | Izraelské obranné síly |
| Jednotka | 188. obrněná brigáda „Barak“ |
| Války |  jomkipurská válka |
| Vyznamenání | Medaile Za hrdinství |
 multimediální obsah na Commons | |
Biografie
editovatNarodil se a vyrůstal v kibucu Lochamej ha-Geta'ot v severním Izraeli (v překladu doslova kibuc „Bojovníků z ghett“, založený přeživšími holocaustu, kteří se účastnili podzemního a partyzánského boje proti nacismu). V říjnu 1973 byl, tehdy jako 21letý poručík, na dvoutýdenní dovolence z armády, když Egypt a Sýrie zahájili překvapivý koordinovaný útok na dvou frontách, čímž vypukla jomkipurská válka. Kvůli dovolené před kurzem pro velitele rot nebyl přidělen k žádné jednotce,[1][3] a když se dozvěděl o vypuknutí války, vydal se stopem do Nafechu, který byl velícím centrem a významnou křižovatkou na Golanských výšinách.[4] Hned po příchodu na velitelství se dotázal na možnost přidělení velení a pro nedostatek tanků nejprve pomáhal raněným v táboře. Nedlouho poté byl informován o návratu čtyř tanků Centurion (z toho tří poškozených), nad kterými mu bylo svěřeno velení. Po vynesení mrtvých těl a opravách byla Greengoldova jednotka, označována jako „Cvikova skupina“ (Koach Cvika), vyslána na taplinskou silnici (též známou jako ropná silnice).[5]
Vyrazil ve 21.00 s rozkazem pokračovat po uvedené silnici, dokud se nesetká s formací velitele brigády. Během postupu však narazil na syrské jednotky (později se ukázalo, že šlo o jeden z hlavních směrů útoku syrské armády na Golanských výšinách), a proto ukryl své tanky v příhodných postaveních a následně zahájil palbu. Jeho taktikou byly náhlé výpady a schovávání, čímž v Syřanech vzbudil dojem, že narazili na mnohem větší odpor.[6] Tak se mu podařilo zničit více než deset tanků.
Proti syrské přesile bojoval více než 20 hodin, někdy sám, někdy s posilou dalších tanků, a během této doby byl několikrát nucen vyměnit tank, když došlo k jeho zásahu. Při jednom takovém zásahu, během kterého se tank vzňal, začaly Greenbergovi hořet kalhoty i košile a utrpěl popáleniny dlaní a obličeje.[7] I přesto však nadále pokračoval v boji proti syrskému postupu.[8] Když se velitelství v Nafechu dostalo pod útok čerstvých syrských jednotek s tanky T-62, Greengold mu pospíchal na pomoc.[1] Když už se vše zdálo ztraceno, přijela na posilu izraelská 679. záložní obrněná brigáda, která protivníka porazila. Chajim Herzog popisuje závěr Greenbergova boje následovně:[9]
Dvacet hodin poté, co se „skupina Cvika“ vypravila na taplinskou silnici, dorazila přes strhané překážky zpět do tábora v Nafechu. Všude kolem – na zátarasech, v táboře, na okolních úbočích – stály zčernalé, hořící a kouřící syrské tanky a obrněná vozidla. Zraněný a zakrvácený Cvika v ohořelé kombinéze, blond vlasy zčernalé kouřem a špínou, pomalu a bolestně sestoupil z věže svého tanku. Omluvně se podíval na Dova a zašeptal: „Teď už opravdu nemohu.“Chajim Herzog, Válka ze dne usmíření, s. 135
Až do roku 2008 žil ve vesnici v Galileji. Stal se jedním ze zakladatelů společnosti Tiv'ol, specializující se na vegetariánskou stravu, a obchodním ředitelem chemické společnosti Frutarom.[10] V roce 2008 byl zvolen starostou města Ofakim. O svých hrdinských činech z jomkipurské války pravidelně vypráví lidem jak v Izraeli, tak mimo něj.
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cvika Greengold na Wikimedia Commons
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Zvika Greengold na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c RABINOVICH, Abraham. Yom Kippur War: Shattered Heights: Part 1 [online]. The Jerusalem Post, 1998-09-25 [cit. 2010-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-03-11. (anglicky)
- ↑ WICKMAN, Major Michael D. Hold at All Costs [online]. Armour, 2001 [cit. 2010-09-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Zvika's Story [online]. Židovská agentura [cit. 2010-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-05. (anglicky)
- ↑ HERZOG, Chaim. Válka ze dne usmíření. Praha: Baronet, 2005. 375 s. ISBN 80-7214-767-6. S. 124. Dále jen: Válka ze dne usmíření.
- ↑ HERZOG, Chaim. Arabsko-izraelské války. Praha: Lidové noviny, 2008. 617 s. ISBN 978-80-7106-954-6. S. 359.
- ↑ GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9. S. 426.
- ↑ Válka ze dne usmíření. S. 126-127
- ↑ Válka ze dne usmíření. S. 128
- ↑ Válka ze dne usmíření. S. 135
- ↑ RABINOVICH, Abraham. Yom Kippur War: Shattered Heights: Part 2 [online]. The Jerusalem Post, 1998-10-02 [cit. 2010-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-12. (anglicky)
Literatura
editovat- KATZ, Yossi. A Voice Called: Stories of Jewish Heroism. Jeruzalém: Gefen Publishing House, 2010. 234 s. Dostupné online. ISBN 978-9652294807. Kapitola Avigdor Kahalani and Zvika Greengold: Heroes of Yom Kippur, s. 125–133. (anglicky)
