Zubní kartáček
Zubní kartáč nebo zubní kartáček je kartáč používaný na čištění zubů. Zubní pasta, často obsahující fluorid se obvykle vytlačí na zubní kartáček pro lepší čištění. Většina zubních lékařů[zdroj?] doporučuje používání zubního kartáčku označeného jako „Soft“ (jemný či měkký), protože tvrdší kartáčky mohou narušit zubní sklovinu a podráždit dásně. Zubní kartáčky se nejčastěji vyrábějí ze syntetického vlákna.
O svůj chrup pečovali již před 3500 lety Babyloňané, používali jakési klacíky.[1]
Vynález zubního kartáčku je přisuzován Číňanům kolem roku 1500 př. n. l., kteří do bambusové nebo kostěné rukojeti vkládali štětiny divokého kance.[1]
Firma DuPont představila 24. února 1938 první zubní kartáček se syntetickými vlákny.
Kartáček na zubyEditovat
Kartáček na zuby je plochá tyčinka z plastu s rukojetí a hlavičkou, do které jsou vsazeny štětinky. Před čištěním se na ně nanese z tuby trochu zubní pasty.
Hlavičky zubních kartáčků se liší. Záleží na výrobci a na aktuální módní novince (například odpružené hlavičky). Dále se ke štětinkám instalují např. gumové proužky, štětinky mají různé délky apod.
Správný[ujasnit] zubař doporučí vyhnout se všem výstřednostem[ujasnit] na kartáčku a dát přednost kartáčku s rovně zastřiženými štětinkami.[zdroj?]
Nejlepším způsobem užití zubního kartáčku pohyb od dásně směrem ke špičce zubu. Takto postupujeme celými ústy několikrát.[zdroj?] Tento způsob čištění je sice nejefektivnější, zato zabere spoustu času. Mnoho lidí proto dává přednost klasickému „šoupání“ sem tam.[ujasnit]
Elektrické zubní kartáčkyEditovat
Jsou určeny pro pacienty méně manuálně zručné a handicapované.[zdroj?] Mohou mít výměnné, otočné, různě velké a tvarované hlavy, různou měkkost vláken, irigátor. Existují dva typy: sonické a oscilační (oscilační svým rotačním pohybem mohou poškodit dásně).