Páni z Korotína

Páni z Korotína byli starý moravský vladycký rod. Původně se psali ze Skorotína, později z Korotína.

Páni z Korotína
Země	České království Moravské markrabství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Původ rodu dosud nebyl jednoznačně prokázán, spekuluje se, zda se jedná o rod moravský nebo český. Na Moravě existovala ves Skorotín (u Příbora), stejně tak i v Čechách, podle které se mohli nazývat. Na Moravě rovněž obec Korytná u UH, nebo na Slovensku obec Korytné; od toho pak možný název z Korotína.

Podle J. V. Bezděka se jedná o Skorotín (zaniklá ves u Příbrami), jelikož český původ na Moravě usazených členů rodu z Korotína (jinak také ze Skorotína) připomínají ZDO II s. 475 a ZDO III s. 703. Budící pozornost je také oblíbené jméno Přibík neboli Přech. Právě Přech ze Skorotína (roku 1516) byl bratrem Šťastného ze Skorotína na Bánově a Nedachlebicích (r. 1516–1523).

První dochovaná zmínka se datuje roku 1437. Další zmínka je z 1. května 1520 a pojednává o rozdělení dědictví po otci mezi bratry Jiříkem a Felixem ze Skorotína a jejich sestrou Markétou, kterou záznam uvádí pouze v originálním pramenu s přiloženými pečetěmi. V dědickém listu není zapsán jejich bratr Přech, což mohlo znamenat, že byl v té době již po smrti nebo byl sám dostatečně zaopatřen.

Král Jiří z Poděbrad daroval za věrné služby Přibíkovi dědictví po Janu Hrachu z Občova (veškeré jeho statky a dědiny připadly králi, a to poplužní dvůr v Občově s poplužím, s celým příslušenstvím a s rybníčkem). Občov pak Přibík připojil k rodnému Skorotínu. Přech ze Skorotína byl majitelem Skorotína v letech 1437–1463.

Prameny uvádí také r. 1515 vlastnický list Zubrůvky (Zubřinky, Zubrouvka u Pulčin), dále roku 1516 směna Bánova za Francovu Lhotu, oboje Felix (Šťastný) z Korotína. Také byl majitelem panství Bánov, Nedachlebice, Slavičín. Některý majetek Šťastný podržel zhruba rok a se všemi kšeftoval. Majetek členů rodu z Korotína byl velmi pohyblivý a většinou ho nedokázali déle podržet.

Jiřík ze Skorotína se zdržoval u krále Ludvíka Jagellonského a zůstal v jeho službách. Felix z Korotína na Nedachlebicích získal dědičný titul rytíře, jak uvádí záznam z roku 1534.

Felix (Šťastný) z Korotína, jak je zmíněno výše, vlastnil Bánov a jeho přilehlé vesnice, dále pak Nedachlebice, kde nechal vystavět tvrz (r. 1521). Vladykové z Korotína ji obývali 40 let (r. 1520–1560), za čas se jejich spolubydlícími stali Janauerové, ti na tvrzi po odchodu Korotínů zůstali. Šťastný se oženil s Kunhutou Prakšickou ze Zástřizl (dcera Hynka Prakšického ze Zástřizl zemřelého roku 1529 a Anežky Ořechovské z Honbic zemřelé roku 1512). Měli spolu několik dětí. Prameny zmiňují nejvýznamnějšího syna Jana, který se psal z Korotína a na Nedachlebicích. Své matce v roce 1553 koupil ještě část vesnice Prakšice od svého strýce z matčiny strany, Jiřího mladšího Prakšického ze Zástřizl. Kunhuta byla nejmladší ze sourozenců (prvorozený Jan, dále Oneš, Zikmund, Adam, Jiří mladší Prakšický ze Zástřizl). Jan z Korotína a na Nedachlebicích se oženil s Bohunkou Nekešovou z Landeka. Jejich dcera Kunka se stala nejvýznamnější členkou rodu.

Kunka z Korotína a na Nedachlebicích vedená už roku 1562 jako sirotek byla čtyřikrát vdaná, všechna manželství bezdětná, stav panský:

1. Aleš Podstatský z Prusinovic a na Potštátě (r. 1573–18. 3. 1573).
2. Jan Bohuslav Zoubek ze Zdětína a na Habrovanech (před r. 1579-27. 3. 1583), komorník menšího práva brněnského kraje.
3. Václav Morkovský ze Zástřizl na Boskovicích (před r. 1589-27. 4. 1600). Rody Zástřizlů se opět propojují (babička Kunky byla Kunhuta Prakšická ze Zástřizl). Václav měl v roce 1580 již hodnost císařského kraječe čili dědičný číšník a o sedm let později byl jmenován císařem Rudolfem II. zemským hejtmanem.
4. Arkleb z Kunovic na Uherském Brodě a Hluku (r. 1607–1609) povoláním zemský soudce, císařský a královský rada.

Erb

Erb byl stejně jako původ Korotínů sporný, v několika pramenech je špatně signován a tyto chyby byly opisovány v dalších publikacích. Původně se jedná pravděpodobně o stříbrnomodře čtvrcený štít (heraldika: pravé horní a levé spodní pole je stříbrné, ostatní jsou modré), přikryvadla ve stejném barevném provedení. Přilbice s korunkou, klenotem jsou 3 pštrosí pera ve střídavě stříbrnomodrých barvách a po stranách dva volské rohy.

Odkazy

Související články

• Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů

Literatura

• Erby ctihodné šlechty slavného Království českého; Martina Hrdinová, Academia r. 2013
• Čtyři z Boskovic; Jaroslav Bránský; r. 2008
• Moravský zemský archiv Brno, Listiny Zemského soudu Brno, Inventář G7 (dědictví mezi bratřími Jiříkem a Felixem ze Skorotína)
• Moravský zemský archiv Brno. A 3 Stavovské rukopisy (1348–1951), inv. č. 44. Kniha pánů rytířstva Markrabství moravského od roku 1628, f. 10
• List Žibřida Podštatského z Prusinovic a na Spálově z roku 1583. ZAB jej má ve své sbírce „Akta šlechticů“ pod signaturou AŠ LVI 9/14.

Externí odkazy

• https://milan-krajca.webnode.cz/products/jirik-jaras-a-banovske-myto-na-pocatku-16-stoleti/
• https://www.lysahora.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=52559
• http://habrovany.petr-hlavacek.cz/cd_html/06_zoub.html
• http://www.historie.hranet.cz/zk/zk25-8.pdf