William Onslow, 4. hrabě Onslow

britský státník

William Onslow, 4. hrabě Onslow (William Hillier Onslow, 4th Earl Onslow, 4th Viscount Cranley of West Clandon, 7th Baron Onslow, 4th Baron Onslow of Cranley) (7. březen 1853, Old Alresford, Anglie23. října 1911, Londýn, Anglie) byl britský státník ze starobylého šlechtického rodu Onslow. Jako člen Sněmovny lordů patřil ke konzervativcům a od mládí se zabýval problematikou kolonií a obchodu. Byl guvernérem na Novém Zélandu (18881892), britským ministrem zemědělství (19031905) a místopředsedou Sněmovny lordů (19061911). Je po něm pojmenováno několik geografických lokalit a institucí na Novém Zélandu.

William Onslow, 4. hrabě Onslow
Onslow, 4th Earl of.jpg
Narození 7. března 1853
Old Alresford
Úmrtí 23. října 1911 (ve věku 58 let)
Hendon
Alma mater Exeter College
Eton College
Ocenění rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Politická strana Konzervativní strana
Manžel(ka) Florence Coulston Gardner (od 1875)
Děti Richard Onslow, 5. hrabě Onslow
Gwendolen Guinness
Lady Dorothy Evelyn Augusta Onslow
Victor Alexander Herbert Huia Onslow
Rodiče George Augustus Cranley Onslow a Mary Harriet Anne Loftus
Příbuzní William Onslow, 6th Earl of Onslow a Lady Mary Florence Violet Margaret Onslow[1] (vnuci)
Funkce člen britské Soukromé rady
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Politická kariéraEditovat

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu připomínaného od 12. století, narodil se jako jediný syn George Onslowa (18131855), byl prasynovcem Arthura Onslowa, 3. hraběte Onslowa (17771870), po němž zdědil peerský titul a statky v hrabství Surrey. Studoval v Oxfordu, ale studia nedokončil, po dosažení plnoletosti vstoupil v roce 1874 do Sněmovny lordů jako 4. hrabě Onslow, zároveň byl od roku 1874 komořím královny Viktorie. V politice se připojil ke konzervativcům a zabýval se především problematikou obchodu a kolonií. Jako státní podsekretář kolonií (18871888) byl zároveň mluvčím ministerstva kolonií ve Sněmovně lordů, v roce 1888 byl parlamentním tajemníkem úřadu pro obchod. V roce 1887 byl viceprezidentem koloniální konference konané v Londýně.

V letech 18881892 byl guvernérem na Novém Zélandu[pozn. 1]. Kvůli epidemii tyfu se zpočátku s rodinou vyhýbal hlavnímu městu, později se jako konzervativec dostal do sporu s novozélandskými liberálními politiky. Po návratu do Anglie zastával další vládní funkce, byl státním podsekretářem pro Indii (18951900) a státním podsekretářem kolonií (19001903). V letech 19031905 byl ministrem zemědělství (President of the Board of Agriculture) a od roku 1903 též členem Tajné rady. Po nástupu liberálů k moci v roce 1905 se jako předák konzervativní opozice stal místopředsedou Sněmovny lordů (19061911).


Kromě toho byl také prezidentem Královské statistické společnosti (19051906) a členem rady hrabství Londýn. Zastával také funkce smírčího soudce a zástupce místodržitele hrabství Surrey, kde vlastnil statky. Koncem 19. století inicioval rozsáhlé úpravy zámeckého parku na hlavním rodovém sídle Clandon Park House (Surrey).

Manželství a potomstvoEditovat

Jeho manželkou byla od roku 1875 Florence Gardner (18531934), sestra H. C. Gardnera, který byl v letech 18921895 ministrem zemědělství. Z jejich manželství pocházely čtyři děti, dědicem titulu byl starší syn Richard (18761945), který zastával řadu vládních funkcí a stejně jako otec byl místopředsedou Sněmovny lordů. Dcera Gwendolen (18811966) byla manželkou 2. hraběte z Iveaghu z významné podnikatelské rodiny Guinnessů a v letech 19271935 poslankyně Dolní sněmovny. Mladší dcera Dorothy (18851976) se provdala za státníka 1. hraběte z Halifaxu.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. "Koncem osmdesátých let 19. století změnila Velká Británie pohled na Austrálii, která byla dosud považována za okrajovou zemi trestanců a dobrodruhů, guvernérské posty zde zastávali převážně námořní a armádní důstojníci. Rostoucí význam Austrálie a sousedních ostrovů deklarovala britská vláda tím, že nově do guvernérských funkcí vysílala příslušníky nejvyšší aristokracie, což mělo přispět k vyšší prestiži australských provincií, Nového Zélandu a Tasmánie. Byl to také případ 4. hraběte z Onslow jmenovaného koncem roku 1888 do funkce guvernéra Nového Zélandu
  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.