Wilhelm Dilthey
Wilhelm Christian Ludwig Dilthey (19. listopadu 1833, Wiesbaden-Biebrich – 1. října 1911, Seis am Schlern, Autonomní provincie Bolzano) byl německý filosof, psycholog a pedagog, představitel filosofie života.
Wilhelm Dilthey | |
---|---|
Rodné jméno | Wilhelm Christian Ludwig Dilthey |
Narození | 19. listopadu 1833 Wiesbaden-Biebrich |
Úmrtí | 1. října 1911 (ve věku 77 let) Seis am Schlern |
Alma mater | Univerzita Heidelberg Humboldtova univerzita |
Povolání | filozof, historik, psycholog, teolog, pedagog, sociolog, vysokoškolský učitel, literární kritik a učitel |
Zaměstnavatelé | Vratislavská univerzita Humboldtova univerzita Univerzita v Basileji Kielská univerzita |
Ocenění | Řád za zásluhy v oblasti umění a věd |
Nábož. vyznání | evangelická církev |
Choť | Katharina Dilthey |
Děti | Clara Misch[1] |
Příbuzní | Karl Dilthey, Lilly Usener a Marie Dilthey (sourozenci) Peter Misch[2][1], Clara Gertrud Leonore Misch a Elisabeth Misch (vnoučata) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život editovat
Dilthey pocházel z reformované kazatelské rodiny, studoval historii, teologii a filosofii v v Berlíně a v Heidelbergu, v roce 1864 promoval prací o Schleiermacherově etice a roku 1867 se stal profesorem v Basileji, později v Kielu, ve Vratislavi a od 1883 do 1908 v Berlíně. Souborné vydání jeho díla má přes 30 svazků.
Myšlení editovat
Proti metodě přírodních věd, která se během 19. století nesmírně rozvinula, postavil Dilthey humanitní či společenské vědy (doslova „duchovní vědy“, Geisteswissenschaften – např. historii, právo, literární vědu) a snažil se vybudovat jejich vědeckou metodu. Přírodní vědy zkoumají svět z hlediska příčinnosti, kdežto úkolem „duchovních věd“ je podle něho chápat a vysvětlovat vztahy mezi životem, vyjadřováním a rozuměním. Z povahy věci musí být historické, tj. chápat své předměty a témata v dějinném vývoji, a jejich hlavní metodou je hermeneutika, tj. snaha o věrné porozumění a výklad textů a jiných dokladů.
Druhým velkým Diltheyovým tématem byl život a živé, jež se podle něho nedá zcela pochopit jen experimentální metodou věd o neživém. Život totiž charakterizuje úsilí každého organismu udržet se naživu, růst a rozmnožovat se, jen v oblasti živého lze najít např. svobodu a odpovědnost. Živé organismy žijí v jisté symbióze se svým prostředím, na němž závisejí a na něž také různě reagují. Jsou tedy dráždivé, vnímavé a schopné i vzájemné komunikace.
Třetí velkou oblastí Diltheyova zájmu byla výchova a vzdělávání. Všímal si různých etap lidského dětství a dospívání a hledal pro ně přiměřené způsoby výchovy. Patří tak mezi zakladatele moderní pedagogiky a filosofie výchovy.
Vliv a dědictví editovat
Kromě filosofie a pedagogiky ovlivnil Dilthey také sociologii, zejména prostřednictvím svého kolegy a přítele G. Simmela, a to svým důrazem na chápání a rozumění. Mezi přímé Diltheyovy žáky patřili němečtí filosofové a pedagogové Hans Lipps, Herman Nohl, Theodor Litt, Eduard Spranger, Georg Misch a Erich Rothacker. Na Diltheye polemicky navázal Martin Heidegger a vlastním pojetím hermeneutiky Hans-Georg Gadamer, oba však od něho převzali mnoho impulsů a myšlenek (např. myšlenku „hermeneutického kruhu“). Ditheyovy myšlenky a dílo ovlivnily celou řadu dalších – hlavně německých – filosofů, jako byl Theodor W. Adorno, Ernst Cassirer, Karl-Otto Apel nebo Jürgen Habermas. U nás se jím zabýval Jan Patočka a řada pedagogů.
Přínos psychologii editovat
W. Dilthey založil a rozvinul psychologii „popisnou“ (beschreibende) a „rozumějící“ (verstehende). Pokusil se o nové zdůvodnění duchovědy z hlediska metodologického. Vycházel přitom z intuitivního prožívání a pochopení duševna, což stavěl do protikladu k vysvětlujícím postupům přírodních věd. Za základní vědu považoval psychologii „rozumějící“, která postihuje duchovní podstatu jevů v psychice jednotlivců i větších lidských skupin a jejich souvislost se světem kulturně historických hodnot. Pomocí popisu a intuitivního pochopení duchovních zážitků se snažil porozumět základům historických, společensko-kulturních jevů.
Dilthey se pokoušel řešit problematiku života z individualistických a idealistických pozic, odmítal možnost objektivního příčinného objasnění. Je označován jako zakladatel tzv. „filozofie života“. Tato linie německé filosofie ovlivnila nejen dobové následovníky, ale i novější existencialismus.
Proslul jeho spor s H. Ebbinghausem, reprezentujícím směr přírodovědný, analyzující a kauzálně „vysvětlující“. Obdobná diskuse pokračuje ještě v druhé polovině 20. století, např. mezi behavioristou B. F. Skinnerem a C. Rogersem., představitelem humanistické psychologie.
Česká vydání editovat
- W. Dilthey: Uvedení do vědy duchové. Praha, Rozhledy a Všehrd, 1901
- W. Dilthey: Život a dejinné vedomie (výbor z díla). Bratislava, Pravda, 1980
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b Geni.com.
- ↑ Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2020-06-10]
Literatura editovat
- N. Pelcová: Wilhelm Dilthey: základy filosofie prožitku. Praha 2000
- N. Pelcová: Vzorce lidství: filosofie o člověku a výchově. Praha 2001
Externí odkazy editovat
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Wilhelm Dilthey
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Wilhelm Dilthey na Wikimedia Commons
- Heslo Dilthey v BBKL – de
- J. Ehrenmüller: „Wilhelm Diltheys Philosophie der Philosophie“ – de Archivováno 13. 4. 2007 na Wayback Machine.